Čtení na tyto dny

Dřevorubec

bylo
příliš mnoho kamení
na zemi

a země porodila stromy

bylo
příliš mnoho dřeva
mezi nebem a zemí

a země
porodila člověka

a člověk
vzal sekeru

(Jan Tluka) 

 

Doporučujeme ke čtení

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Antonín Kostka: Krajinou karpatského ticha


Ivo Dostál, č. 4/2023, s. 49
Knihu o 136 stranách vydal v roce 2023 autor vlastním nákladem
Knihu o 136 stranách vydal v roce 2023 autor vlastním nákladem

Antonín Kostka není našim čtenářům neznámý. Jeho fotografie i texty najdeme v řadě čísel, v sídle Veroniky měl také výstavu svých fotografií a je zastoupen fotografiemi i svým textem v naší jubilejní publikaci Krajiny srdce (2016). V čísle Veroniky 3/2018 jsme referovali o vydání jeho nádherné knihy fotografií s názvem Má Vlára. Neprofesionál pracující s klasickou černobílou fotografií je již klasikem krajinné i přírodní fotografie, svědčí o tom 130 autorských výstav, řada ocenění. S jeho fotografiemi se můžeme setkat v řadě knih i časopisů či ve sbírkách sběratelů.

Pro Antonína Kostku jsou Bílé Karpaty, a zvláště krajina a příroda kolem Vlárského průsmyku, odjakživa jeho důvěrně známým domovem, a i když ji zná dokonale, stále a možná ještě více objevuje a vnímá její půvaby i se zřetelem k tomu, že se vše rychle mění a mizí. A i to je právě cenné, že nám tak prostřednictvím jeho fotografií zůstává nádhera tohoto pro někoho vzdáleného světa jako trvalé svědectví něčeho neskonale poetického. Bylo by však chybou se domnívat, že jde o opakování téhož. Autor svým objektivem vidí sice stejné prostředí, ale vždy jinak, ať už jde o krajinu, horizont, stromy, louky, řeku, skály či stopy dřívějšího osídlení apod. Ale vidí to tak, že ať chcete, či ne, jste tam s ním, cítíte i vůni lesů, vůni pokosených či kvetoucích luk, vůni řeky, mlhu a vnímáte nejen paprsky prodírající se ranním oparem, ale i denní čas a třeba i hloubku sněhu a slyšíte bzučení hmyzu či zpěv ptáků. To vše tak intenzivně, že se vám chce toulat tím nevšedně kouzelným světem hor, lesů, skal, řeky Vláry, rozhledů a snad i létat nebo tam přímo zakořenit.

Ano, Antonín Kostka je z rodu takových mistrů, jako byli např. Josef Sudek, Rudolf Janda nebo Jiří Havel. Stejně jako oni nás dovede vtáhnout do atmosféry svého snímku. Jeho fotografie jsou vlastně básněmi v obraze, podobně jako jeho krátké texty jsou básněmi v próze. Kniha obsahuje přes 130 fotografií vybraných tak, že každá dvoustrana obsahuje fotografie se společným víceméně zjevným jmenovatelem. A pokud vám unikla autorova první kniha, tak nyní neváhejte, protože i v tomto případě jde o překrásnou knihu trvalé hodnoty, u které časem, její jakákoliv hodnota pořád poroste.

Ivo Dostál

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu