Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Antonín Kostka: Krajinou karpatského ticha


Ivo Dostál, č. 4/2023, s. 49
Knihu o 136 stranách vydal v roce 2023 autor vlastním nákladem
Knihu o 136 stranách vydal v roce 2023 autor vlastním nákladem

Antonín Kostka není našim čtenářům neznámý. Jeho fotografie i texty najdeme v řadě čísel, v sídle Veroniky měl také výstavu svých fotografií a je zastoupen fotografiemi i svým textem v naší jubilejní publikaci Krajiny srdce (2016). V čísle Veroniky 3/2018 jsme referovali o vydání jeho nádherné knihy fotografií s názvem Má Vlára. Neprofesionál pracující s klasickou černobílou fotografií je již klasikem krajinné i přírodní fotografie, svědčí o tom 130 autorských výstav, řada ocenění. S jeho fotografiemi se můžeme setkat v řadě knih i časopisů či ve sbírkách sběratelů.

Pro Antonína Kostku jsou Bílé Karpaty, a zvláště krajina a příroda kolem Vlárského průsmyku, odjakživa jeho důvěrně známým domovem, a i když ji zná dokonale, stále a možná ještě více objevuje a vnímá její půvaby i se zřetelem k tomu, že se vše rychle mění a mizí. A i to je právě cenné, že nám tak prostřednictvím jeho fotografií zůstává nádhera tohoto pro někoho vzdáleného světa jako trvalé svědectví něčeho neskonale poetického. Bylo by však chybou se domnívat, že jde o opakování téhož. Autor svým objektivem vidí sice stejné prostředí, ale vždy jinak, ať už jde o krajinu, horizont, stromy, louky, řeku, skály či stopy dřívějšího osídlení apod. Ale vidí to tak, že ať chcete, či ne, jste tam s ním, cítíte i vůni lesů, vůni pokosených či kvetoucích luk, vůni řeky, mlhu a vnímáte nejen paprsky prodírající se ranním oparem, ale i denní čas a třeba i hloubku sněhu a slyšíte bzučení hmyzu či zpěv ptáků. To vše tak intenzivně, že se vám chce toulat tím nevšedně kouzelným světem hor, lesů, skal, řeky Vláry, rozhledů a snad i létat nebo tam přímo zakořenit.

Ano, Antonín Kostka je z rodu takových mistrů, jako byli např. Josef Sudek, Rudolf Janda nebo Jiří Havel. Stejně jako oni nás dovede vtáhnout do atmosféry svého snímku. Jeho fotografie jsou vlastně básněmi v obraze, podobně jako jeho krátké texty jsou básněmi v próze. Kniha obsahuje přes 130 fotografií vybraných tak, že každá dvoustrana obsahuje fotografie se společným víceméně zjevným jmenovatelem. A pokud vám unikla autorova první kniha, tak nyní neváhejte, protože i v tomto případě jde o překrásnou knihu trvalé hodnoty, u které časem, její jakákoliv hodnota pořád poroste.

Ivo Dostál

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu