VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Hypotéza profesora Stanislava Chábery o existenci visutých údolí v jihočeském regionu, zejména v hluboce zaříznutém kaňonu Vltavy, fascinuje nejednoho milovníka naší krajiny. Představa potůčků, které se náhle „zlomí“ a padají do hlavního údolí efektním vodopádem, je lákavá. Avšak pokud se na tento problém podíváme přísným okem moderní geomorfologie a podrobíme jihočeské toky morfometrické analýze, zjistíme, že skutečnost je poněkud složitější a klasická visutá údolí bychom v údolí Vltavy hledali marně.

Abychom pochopili, proč v okolí Českého Krumlova visutá údolí v pravém slova smyslu nemáme, musíme si nejdříve definovat, o co jde. Visuté údolí (anglicky hanging valley) je vedlejší údolí, jehož dno končí stupňovitě nad dnem hlavního údolí. Typicky vznikají tam, kde erozní síla hlavního činitele (nejčastěji mohutného ledovce) byla mnohem větší než síla činitele v údolí vedlejším.

Zatímco podélný profil běžného údolí klesá plynule (tvar poloviny písmene U), u visutého údolí se dno v místě soutoku prudce láme do tvaru obráceného písmene L. Typickými zástupci u nás jsou boční údolí Labského nebo Obřího dolu v Krkonoších, která byla modelována pleistocenními ledovci.

V případě Vltavy v širším okolí Českého Krumlova nehovoříme o glaciálním (ledovcovém) původu, ale o hlubokém zaříznutí řeky v důsledku mladého tektonického výzdvihu oblasti. Ačkoli je zdejší reliéf extrémně prudký a údolí hluboká i přes 100 metrů, chybí zde onen zásadní „skok“ v podélném profilu přítoků.

Většina jihočeských potoků, které profesor Chábera tipoval na visutá údolí, již stihla svůj profil vyrovnat. Příkladem je Křemžský potok (obr. 1). Analýza jeho podélného profilu ukazuje, že nemá tvar obráceného L, ale jde o plynulou konkávní křivku, tedy „normální profil“. Křemžský potok je zkrátka příliš silný a jeho erozní činnost byla natolik intenzivní, že případné stupně v reliéfu již dávno smazala. Pokud by se však Křemžskému potoku podařilo v dřívějších dobách proerodovat se skalním valem Dívčího kamene, mohl by hypoteticky vzniknout erozní stupeň, který by mohl podnítit vznik vodopádu. Totéž platí pro většinu dalších menších přítoků Vltavy v jejím hluboce zaříznutém údolí (např. Třebovický nebo Jílecký potok, které vykazují normální, plynule klesající profily).

Pokud bychom se chtěli přísné definici visutého údolí v kaňonu Vltavy alespoň přiblížit, musíme hledat mezi nejmenšími toky, které mají jen minimální erozní sílu. Odborné studie naznačují, že v kaňonu Vltavy se nenachází žádné typické visuté údolí zakončené prudkým srázem s vodopádem. Přesto existuje lokalita, která se tomuto jevu alespoň trochu přibližuje. Je jím Drahoslavický potok. Na okraji Českého Krumlova se jeho údolí strmě láme a na posledních stovkách metrů se propadá o více než 30 výškových metrů. Zde se profil skutečně blíží onomu zmiňovanému tvaru obráceného L, ale stále jde spíše o lokální anomálii než o učebnicový příklad visutého údolí (obr. 2). Zalomení tohoto údolí je však s velkou pravděpodobností způsobeno nikoli fluviální činností, ale antropogenně (skládka odpadu).

Když profesor Chábera hovořil o jižních Čechách, narážel na to, že šumavský ledovcový reliéf není tak „pravý ořechový“ a vysoko převyšující okolí jako v Alpách, aby v něm visutá údolí byla běžná. Nicméně právě Šumava je jediným místem v regionu, kde v pleistocénu skutečně působily ledovce, což je hlavní mechanismus vzniku visutých údolí.

Nejvýraznější glaciální modelaci vykazuje masiv Plechého a údolí Jezerního potoka. Ledovec zde vytvořil karovou stěnu vysokou až 250 metrů a hlubokou jezerní pánev. Ačkoliv se v české literatuře visutá údolí na Šumavě neuvádějí tak explicitně jako v Krkonoších (Labský či Obří důl), odborné studie hovoří o existenci přidružených (perched) přítoků, které vykazují podobné znaky díky rozdílné intenzitě ledovcové a říční eroze. V údolí Jezerního potoka ledovec ovlivnil morfologii i pod úrovní čelní morény, což mohlo vytvořit lokální „zavěšené“ polohy na okrajích hlavního údolního zářezu.

Zajímavou stopu nabízejí jihočeské brázdy - Kaplická a Lhenická. Zde se visutá údolí definují jako vedlejší údolí, jejichž dna končí stupňovitě nad úpatím zlomového svahu. Tato údolí nevznikla ledovcem, ale vertikálním pohybem zemských ker podél zlomů. 

Lhenická brázda: Je omezena výraznými zlomovými svahy vysokými 100-200 metrů. Výzkumy zde potvrzují mladou tektonickou aktivitu, která se projevuje narušením sedimentů a častými mikrozemětřeseními.

Kaplická brázda: I zde tektonika silně ovlivnila říční síť. Například na toku Mlýneckého potoka dochází k náhlým změnám sklonu a směru, což naznačuje silný vliv zlomových linií, které mohou vytvářet stupně v profilu podobné visutým systémům.

Pokud budeme přísní, v kaňonu Vltavy se typická visutá údolí nenacházejí - jde spíše o velmi strmě zaříznutá údolí tvaru V. Skutečná visutá údolí ledovcového původu můžeme na jihu Čech hledat pouze v nejvyšších partiích Šumavy, a i tam jsou méně monumentální než v Krkonoších. 

Přesto je Cháberova hypotéza cenná. Ukazuje nám totiž, že jihočeská krajina není statická, ale je neustále přetvářena soubojem mezi tektonickým zdvihem, který se snaží koryta potoků „zavěsit“ do výšky, a říční erozí, která se tyto skoky snaží neustále vyhlazovat. Výsledkem je onen fascinující reliéf hlubokých zářezů a zlomových svahů, který i bez obřích vodopádů patří ke geomorfologickým klenotům Česka.

(Použitá literatura je uvedena na webu časopisu Veronica za článkem.)

Petra Karvánková (1981) - fyzická geografka, didaktička geografie, specializuje se na integrovanou výuku a moderní trendy ve výuce geografie, působí na katedře geografie Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Jiří Rypl (1967) - geomorfolog a fyzický geograf, ve své práci se zaměřuje především na environmentální geomorfologii, sekundární geodiverzitu a didaktiku geografie, působí na katedře geografie Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Vojtěch Blažek (1987) - geoinformatik, zaměřuje se na didaktiku GIS a implementaci technologií ve vzdělávání, působí na katedře geografie Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Literatura:

Horník, S. a kol. (1986). Fyzická geografie II. SPN, Praha, 319 s.

Huggett, R., J. (2007). Fundamentals of geomorphology. Routledge, London, 472 s.

Kusák, M. (2011). Morfologické typy údolních sítí [Bakalářská práce, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta].

Mach, V. (2009). Glaciální modelace reliéfu v údolí Jezerního potoka [Bakalářská práce, Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta].

Paulusová, B. (2023). Zlomová tektonika vybraných částí jihočeského moldanubika [Diplomová práce, Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta].