VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Práce bioposudkáře a ekodozorce je v prvé řadě velmi pestrá. Aktuálně jsou nejčastějšími tématy obnovitelné zdroje energie - tedy větrné a fotovoltaické elektrárny a v neposlední, pro mne určitě v první řadě všelijaké práce u velmi různorodých vod. Příroda okolo vodních a mokřadních ekosystémů mne díky specifické hydrografii mé domovské Chropyně přitahovala odjakživa, byla předmětem mých středoškolských odborných prací, diplomové práce i obyčejného toulavého bádání. Jsem tak moc rád, že v tomto můžu ještě po desetiletích stále pokračovat s rozšířením na celou Českou republiku.

Jaké typy problémů se tedy řeší okolo vody? Přes velkou pestrost, jak se ukáže dále v článku, to určitě není především budování nových tůní - ty jsem řešil jen málo. Na prvním místě jsou určitě rybníky a jejich vypouštění, důvodem bývá potřeba odbahnění, rekonstrukce hráze či poškození například povodněmi. A pochopitelně vypouštění rybníka musí předcházet řádný biologický průzkum, stejně tak jako jeho vypouštění ekologický dozor.

Vlastně celé akce typu vypouštění rybníka je možné nazvat „Velké překvapení pod hladinou“. Nálezová databáze ochrany přírody (NDOP) obsahuje desítky miliónů údajů o desítkách tisíců druhů. Některé skupiny jsou hojnější, jako třeba velmi populární a dobře viditelní ptáci, jiné skupiny jsou naopak nálezy zastoupeny skromněji. Z mé osobní terénní zkušenosti snad největší disproporce mezi uváděnými nálezy a reálným výskytem je u vodních mlžů - a že mezi nimi je tedy nemalý podíl zákonem chráněných druhů.

V praxi to vypadá tak, že jdete zkoumat nějaký rybník. Žádný nález evidovaný v tomto rybníce, v rybnících po toku, nad ním, ani pod ním, ani v okolí. Vezmete si aquaskop, lidově zvaný škeblohled, což je takové speciální zařízení podobné dalekohledu na jedno oko, jen mnohonásobně větší a se dvěma držadly. I při použití této velkolepé technické vymoženosti 21. století se často stává, že najdete: nic. A pak, těsně před vypouštěním, občas padne věta pana starosty či jiného správce rybníka: „No dlouho se to nevypouštělo. Třeba tam nějaká ta slávka bude.“

Je třeba říct, že označení „slávka“ pro vodní mlže se v našem biotýmu velmi ujalo. Je třeba rovněž říct, že díky zkušenosti už víme, co informace o tom, že rybník se dlouho nevypouštěl, znamená. Znamená to vysoké holínky, kýble, denní posilování formou chůze v náročném terénu a chůze se zátěží. Klidně tak 3000 ks „slávek“ za den, při váze jedné cca 10 dkg to činí 300 kg „živých činek“ odnesených na místa záchrany.

A kdo jsou účastníci tohoto lehce nedobrovolného zájezdu, přesněji nevědomě velmi vítaného záchranného transferu? Nejčastěji škeble rybničné Anodonta cygnea (silně ohrožený druh). Dále to může být velevrub malířský Unio pictorum (kriticky ohrožený druh) nebo velevrub nadmutý Unio tumidus (druh z červeného seznamu). Pro doplnění je třeba zmínit, že lze nalézt i miniaturní mlže s velikostí maximálně jednoho centimetru - okružanky, někdy jmenované jako okrouhlice. Naopak největším mlžem, měřícím přes 25 centimetrů a s váhou přes 1 kg, je nepůvodní a invazní škeblice asijská Sinanodonta woodiana, která se dosti šíří a často ji lze nalézt jak v rybnících, tak řekách.

Nejen mlži jsou ovšem předmětem řešení ochrany druhů při zásazích do vodních ploch. Druhou významnou skupinou jsou pochopitelně obojživelníci. Zatímco např. ropuchy, především ohrožené ropuchy obecné, a všechny tři druhy hnědých skokanů (z nichž štíhlý Rana dalmatina je silně, a ostronosý R. arvalis dokonce kriticky ohrožený) nakladou do vody vajíčka a poměrně brzy se vrátí na souš, u zelených skokanů je situace složitější. Tito skokani jsou zastoupeni dvěma druhy, kriticky ohroženým skokanem skřehotavým Pelophylax ridibundus, silně ohroženým skokanem krátkonohým Pelophylax lessonae a jejich hybridem skokanem zeleným Pelophylax esculentus a jsou všichni silně vázáni na vodu. Ve vodě žijí po celý rok a pod vodou i zimují, takže vyřešit problém vhodným načasováním prací či instalací mobilních zábran na rozdíl od ropuch a hnědých skokanů tak jednoduše nejde.

Prakticky to znamená, že tito mimochodem velmi hbití skokani se musí odlovit. Síťkou či podběrákem se toho moc nesvede, obzvláště je-li ve vodní ploše přítomna hustá vegetace. A tak je třeba na zelené skokany připravit past. V praxi se používají vrše, které mají jednosměrné vchody. Dovnitř se umístí návnada, obzvláště lososové kočičí granule mají obojživelníci velice rádi. A pak už stačí jen každý den, několik týdnů, klidně i dva měsíce, pokud se skokani stále chytají, pasti vybírat a skokany přenášet na bezpečné místo. Občas je třeba taky vybírat spousty vodního hmyzu nebo vyprošťovat z pasti opakovaně nenažraného divokého kačera, který se na lákavé granulky rovněž ulakomil.

Vodní mlži a žáby samozřejmě nejsou jedinými skupinami živočichů, jejichž záchranu je nutné řešit při zásazích do vodních ploch. Někdy je třeba věnovat se i rostlinám, například když si ohrožená vachta trojlistá vybere rybník jako své sekundární stanoviště. K překvapení pod hladinou patří občas rovněž kriticky ohrožený rak říční Astacus astacus, jehož záchranu lze rovněž řešit transferem.

Významně dotčenou skupinou jsou samozřejmě ptáci. Vypuštění rybníka změní dočasně potravní možnosti u ptačích druhů, některým nabídku omezí, jiným naopak rozšíří. Vypuštěný rybník, pokud trvá vypuštění delší dobu, se může stát atraktivním pro hnízdění bahňáků - to ale spíše krátkodobě, obnažené plochy poměrně rychle zarůstají bohatou vegetací, čímž se atraktivita snižuje. Omezené hnízdní příležitosti se mohou dotknout rovněž druhů hnízdících v rákosinách a porostech dalších makrofyt. Toto bývá způsobeno nejčastěji rušením stavebními pracemi, proto je žádoucí práce naplánovat mimo hnízdní dobu. A rovněž dramatické vodní přívaly při povodních mohou způsobit třeba nátrže břehů, které se stanou novým hnízdním biotopem např. silně ohroženého ledňáčka říčního Alcedo atthis. Na tyto plochy je třeba myslet při následné sanaci a ponechat je v původním přírodním stavu.

Vlastně okolo vody je spousta různorodých starostí hlavně o živočišné druhy. U menších tůní jsou to ještě nezmiňovaní ocasatí obojživelníci, konkrétně čolci, kteří jsou všichni zákonem chráněni. U menších periodických tůní je možný výskyt lupenonožců, kdy všechny druhy žábronožek i listonohů jsou u nás chráněny jako kriticky ohrožené. U řek je pak část řešených problémů obdobná jako u rybníků, přibývá ale k řešení další významná skupina živočichů - ryby. A některé druhy jsou zákonem chráněné, jiné zase invazní a současně je třeba řešit problém migrace ryb v toku.

Ale abychom nezapomněli ještě na jeden důležitý živočišný druh, na člověka. Nejsou všechny záměry dotýkající se vody jen odbahnění či oprava hráze. Naopak řeší se tak atraktivní záměry, jako je výstavba přístaviště na Baťově kanále nebo na Lipně či rozšíření restaurace na břehu rybníka. Takže doporučuji při čekání na jídlo či na loď bedlivě sledovat okolí, spousta z těch chráněných druhů se vám ráda ukáže a bude vidět dobře i bez škeblohledu.