VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Samotné posuzování vlivu záměru na krajinný ráz v případě fotovoltaických elektráren představuje komplexní odborný proces, jehož cílem je vyhodnotit, jak se navrhovaná stavba promítne do struktury a obrazu krajiny, jak ovlivní její přírodní hodnoty, kulturně-historické souvislosti a vizuální charakter. Na rozdíl od větrných elektráren, které se uplatňují především jako výškové dominanty, se jedná o záměry plošného charakteru, jejichž hlavní dopad spočívá ve změně využití území a v zásahu do vnitřní struktury krajiny. Fotovoltaické elektrárny tak neovlivňují krajinu primárně ve vertikální rovině, ale především v rovině horizontální, a to často na relativně rozsáhlých plochách.

Základním východiskem hodnocení je vždy terénní šetření, které umožňuje detailně posoudit reliéf, strukturu a způsob využití krajiny, její prostorové uspořádání, měřítko i pohledovou exponovanost. Teprve přímý kontakt s územím umožňuje pochopit vztahy mezi jednotlivými krajinnými složkami, charakter sídelní struktury i vazby mezi otevřenou krajinou a lesními celky. Nedílnou součástí tohoto kroku je vymezení dotčeného krajinného prostoru, tedy území, v němž může být záměr vnímán a kde může ovlivnit charakter krajiny. V případě fotovoltaických elektráren je přitom důležité nejen to, odkud je plocha pohledově exponována, ale také jak zasahuje do organizace zemědělské krajiny, její prostupnosti a kontinuity.

Terénní průzkum je následně doplněn analýzou odborných podkladů, zejména dat Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK), územně plánovací dokumentace (územní plány, zásady územního rozvoje), případně dalších koncepčních materiálů či již zpracovaných hodnocení krajinného rázu. Tyto podklady umožňují zasadit záměr do širšího kontextu ochrany krajiny a územního rozvoje a identifikovat limity využití území i jeho hodnoty.

Hodnocení je členěno do tří základních rovin - přírodní, kulturní a vizuální charakteristiky krajiny.

Z hlediska přírodní charakteristiky se posuzuje především přítomnost zvláště chráněných území (maloplošných i velkoplošných), přírodních parků, významných krajinných prvků, prvků územního systému ekologické stability (biocentra, biokoridory) a přírodně cenných biotopů. U fotovoltaických elektráren je zásadním aspektem zábor půdy, často včetně kvalitních půd zemědělského půdního fondu, a změna způsobu jejího využívání. Posuzuje se rovněž vliv na hydrologické poměry území, zejména na vsakování vody, povrchový odtok a retenční schopnost krajiny. Důležitým hlediskem je také ekologická prostupnost území a potenciální fragmentace krajiny, která může negativně ovlivnit migraci živočichů. V případě výskytu prvků soustavy NATURA 2000 se hodnotí i možné dopady na stanoviště a druhy, zejména ty vázané na otevřenou zemědělskou krajinu.

Kulturní charakteristika krajiny vychází z jejího historického vývoje a dlouhodobého způsobu využívání území. Posuzuje se přítomnost nemovitých kulturních památek, památkově chráněných území, archeologických lokalit i dochovaných historických struktur krajiny, jako jsou historické cesty, meze, rozptýlená zeleň nebo tradiční uspořádání sídel. U fotovoltaických elektráren je klíčové zejména posouzení, zda nedochází k narušení tradičního členění krajiny, její jemné struktury a historicky vzniklých vztahů mezi sídly a okolní krajinou. Významná je rovněž otázka, zda záměr neovlivňuje uplatnění kulturních dominant, jako jsou kostely, zámky či historická jádra obcí, a zda nenarušuje charakteristická panoramata a krajinné scenérie.

Z hlediska vizuální charakteristiky krajiny představují fotovoltaické elektrárny specifický typ zásahu. Nejedná se o dominanty v klasickém slova smyslu, avšak jejich rozsah a jednotný technický charakter mohou vést k významné proměně obrazu krajiny. Velkoplošné instalace panelů vytvářejí homogenní, geometricky uspořádané plochy, které kontrastují s přirozenou nebo historicky utvářenou strukturou krajiny. Jejich vizuální uplatnění závisí na poloze v terénu, velikosti plochy, orientaci svahů i na míře zakrytí vegetací.

Základním nástrojem je analýza viditelnosti, která vymezuje rozsah pohledově dotčeného území. U fotovoltaických elektráren je však nezbytné doplnit ji kvalitativním hodnocením, které zohledňuje zejména měřítko a strukturu krajiny. V krajině s drobnou strukturou může velkoplošná instalace působit rušivě, zatímco v intenzivně využívané zemědělské krajině může být její začlenění méně konfliktní. Významnou roli hraje také míra kumulace s dalšími technickými prvky v území. Posuzuje se vliv na estetické hodnoty krajiny, její přehlednost, rytmus, členitost a celkovou kompozici, stejně jako na harmonické vztahy mezi jednotlivými krajinnými složkami.

Cílem hodnocení není apriorní vyloučení ani automatická podpora záměru, ale objektivní identifikace a popis jeho dopadů, vyhodnocení jejich intenzity a posouzení jejich přijatelnosti ve vztahu k hodnotám konkrétního území. Fotovoltaické elektrárny představují významný zásah do využití krajiny a její struktury, a proto je nezbytné k jejich umisťování přistupovat citlivě a s respektem k přírodním, kulturním i vizuálním hodnotám krajinného rázu.