VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Zemědělská krajina tvoří 54 % rozlohy České republiky. Navzdory své rozloze však v posledních desetiletích prochází procesem biologické degradace. Od roku 1982 klesla početnost ptačích druhů vázaných na toto prostředí o celou třetinu. Tento trend je úzce spojen s intenzifikací hospodaření, scelováním polí a úbytkem krajinných prvků, jako jsou meze, remízky a polní cesty. Ptáci jsou přitom považováni za klíčové indikátory stavu životního prostředí, neboť jejich populační dynamika zrcadlí změny v nižších patrech potravního řetězce a celkovou stabilitu ekosystému. V rámci realizace velkých stavebních záměrů se proto hodnocení vlivu na ptačí populace stává praktickým nástrojem ochrany přírody.

Dlouhodobý monitoring běžných druhů ptáků potvrzuje, že nejvíce ohroženou skupinou jsou tzv. stanovištní specialisté, kteří vyžadují specifické podmínky pro hnízdění a sběr potravy. Typickým příkladem jsou druhy jako čejka chocholatá (Vanellus vanellus) nebo dříve naprosto běžná koroptev polní (Perdix perdix) či skřivan polní (Alauda arvensis). Jejich úbytek v České republice akceleroval zejména v období kolektivizace a následně znovu po vstupu do EU a zavedení Společné zemědělské politiky, která v mnoha ohledech podpořila velkoplošnou mechanizaci a chemizaci na úkor heterogenity krajiny.

Realizace stavebních záměrů je pak spojena s přímým záborem zemědělské půdy. Ten vede ke ztrátě hnízdních i potravních biotopů druhů vázaných na otevřenou krajinu. V podmínkách volné krajiny, mimo zvláště chráněná území, mohou vhodně navržená ochranná a kompenzační opatření přispět k vytvoření ekologicky stabilnějších stanovišť. Tato opatření jsou stanovována v rámci hodnocení dle § 67 Zákona o ochraně přírody a krajiny. V některých případech mohou takto vzniklá stanoviště představovat kvalitnější útočiště než okolní intenzivně obhospodařované zemědělské plochy.

V rámci plánovaného záměru na zemědělských pozemcích v lokalitě Cheb byla zjištěna překvapivě vysoká druhová rozmanitost ptactva, a to i přes převážně intenzivně využívaný agrární charakter území. Terénní průzkumy potvrdily, že lokalita slouží jako významné stanoviště pro řadu druhů během jarního i podzimního tahu. Pravidelně se zde objevují například čejka chocholatá, bekasina otavní nebo kulík hnědý, kterým vyhovují dočasné polní mokřady vznikající v terénních depresích na nepropustném jílovitém podloží.

Na obhospodařované půdě a jejích okrajích pak hnízdí i další druhy, jako je konipas luční, bramborníček černohlavý, koroptev polní, moták pochop či strnad luční. Liniová zeleň podél cest lemujících zájmové území poskytuje vhodné podmínky například pro ťuhýka obecného nebo slavíka modráčka středoevropského.

Realizace záměru povede k zániku těchto přirozených biotopů. Navržená kompenzační opatření proto směřují k vytvoření soustavy náhradních, trvalejších biotopů, které nahradí stávající ekologické funkce území.

Navržené náhradní vodní plochy jsou situovány do prvků územního systému ekologické stability (ÚSES). Technické řešení počítá s hloubkou tůní mezi 60 až 100 cm a velmi pozvolným sklonem břehů. Tento design není náhodný - pozvolné břehy jsou zásadní pro bahňáky, kteří potřebují snadný přístup k vodě a měkkému bahnu pro sběr bezobratlých živočichů.

Bezprostřední okolí těchto vodních prvků bude udržováno jako extenzivní travobylinné porosty. Pro osev byla doporučena jetelotravní směs, která díky svému složení potlačuje ruderální plevele a zvyšuje potravní nabídku hmyzu. Management těchto ploch je navržen mozaikově, seč se nesmí provádět v období od března do června, aby nedošlo k likvidaci hnízd a mláďat.

Opatření primárně navržená pro ochranu ptáků fungují jako deštník pro celou řadu dalších druhů. Nově vybudované tůně v Chebu vytvoří podmínky pro rozmnožování obojživelníků, jako je potvrzený čolek obecný, ropucha obecná a vzácná ropucha krátkonohá. V těsné blízkosti mokřadů jsou navrženy tzv. plazníky či hadníky - struktury z větví, kamenů a listí, které simulují přirozené úkryty a zimoviště pro plazy, například ještěrku obecnou.

Významnou roli hraje také výsadba doprovodné zeleně tvořené původními dřevinami. Jde o druhy, jako je dub letní, vrba bílá (řezaná „na hlavu“ pro vznik dutin), trnka, hloh či jeřáb ptačí. Tyto dřeviny poskytují hnízdní příležitosti pro ťuhýka obecného a potravní zdroje pro řadu pěvců. Pro letouny, jako je netopýr rezavý, představují tyto linie liniové zeleně důležité potravní koridory.

Stavební proces je z hlediska ochrany přírody nutné plánovat tak, aby co nejméně zasahoval do přirozených biologických cyklů organismů v území. Z tohoto důvodu jsou pro záměr stanoveny konkrétní podmínky, které mají minimalizovat negativní dopady na živočichy i jejich biotopy. Veškeré zásahy do dřevin a vegetace na ploše záměru je nutné provádět v období vegetačního klidu, tedy zpravidla od podzimu do konce zimy, kdy nedochází k hnízdění ptactva. Tím se výrazně snižuje riziko rušení nebo ničení hnízd, které je jinak v období rozmnožování nepřípustné.

Součástí ochranných opatření je také fyzické oddělení citlivých prvků od stavební činnosti. Nově vzniklé tůně musí být zabezpečeny bariérami, které zabrání pronikání obojživelníků do prostoru staveniště, kde by jim hrozilo usmrcení nebo narušení jejich životního cyklu. Stejně tak je nezbytné zohlednit rizika spojená s novými stavbami - zejména prosklené plochy, které mohou představovat významné nebezpečí pro ptáky. Proto musí být tyto plochy opatřeny viditelnými prvky zvyšujícími jejich rozpoznatelnost, což je obzvlášť důležité v blízkosti nově vytvářených biocenter a dalších ekologicky cenných lokalit.

Zkušenosti z realizace stavebních záměrů ukazují, že ochrana biodiverzity v zemědělské krajině nemusí být v rozporu s technickým rozvojem. Pokud jsou ochranná opatření založena na exaktních datech o biotě a jsou technicky správně implementována, mohou vytvořit funkční refugia, která v intenzivně obhospodařovaném okolí chybějí.

Literatura:

Ascens?o, F. a kol. (2023). Mapping potential conflicts between photovoltaic installations and biodiversity conservation. Biological Conservation, 287, 110331.

Blaydes, H. a kol. (2022). Solar park management and design to boost bumble bee populations. Environmental Research Letters, 17, 044002.

Fraleigh, D. C. a kol. (2021). Ultraviolet polarized light pollution and evolutionary traps for aquatic insects. Animal Behaviour, 180, 239-247.

Golawski, A. a kol. (2024). Increased bird diversity around small-scale solar energy plants in agricultural landscape. Agriculture, Ecosystems & Environment, 379, 109361.

Gómez-Catasús, J. a kol. (2024). Solar photovoltaic energy development and biodiversity conservation: Current knowledge and research gaps. Conservation Letters, 17, e13025.

Jarčuška, B. a kol. (2024). Solar parks can enhance bird diversity in agricultural landscape. Journal of Environmental Management, 351, 119902.

Jobson, B. a kol. (2024). Opportunities for enhancing biodiversity at wind and solar energy developments. Gland: IUCN.

Nordberg, E. J. a Schwarzkopf, L. (2023). Developing conservoltaic systems to support biodiversity on solar farms. Austral Ecology, 48, 643-649.

Peschel, R. (2019). PVA Werneuchen - Artenschutzkonzept. Werneuchen solar farm.

Stýblo, P. N. (ed.) (2024). Podpora biodiverzity v areálech fotovoltaických elektráren. Praha: ČSOP.

Tinsley, E. a kol. (2024). The location of solar farms within England’s ecological landscape: Implications for biodiversity conservation. Journal of Environmental Management, 372, 123372.

Tölgyesi, C. a kol. (2023). Ecovoltaics: Framework and future research directions to reconcile land-based solar power development with ecosystem conservation. Biological Conservation, 285, 110242.

Vervloesem, J. a kol. (2022). Effects of Photovoltaic Solar Farms on Microclimate and Vegetation Diversity. Sustainability, 14, 7493.