VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V pátek 20. března 2026 zemřela po dlouhé nemoci Věra Fojtová (používala ještě druhé příjmení Lukačovičová). Narodila se 3. července 1947 v Novosedlech. Absolvovala gymnázium v Mikulově, poté nástavbu na Střední knihovnické škole v Brně a pracovala jako vedoucí knihovny v Kloboukách u Brna. Od roku 1973 žila třicet let v Brně, kde mimo jiné působila jako redaktorka časopisu Veronica. V roce 1997 jsem jí navrhl zřízení rubriky, v níž by byli představováni autoři píšící beletrii o přírodě. Tento návrh přijala pohlednicí Veroniky s kresbou Jana Steklíka a datem 2. května 1997, a tak se zrodila Galerie přírodní prózy, která ve Veronice existovala deset let a přiblížila tvorbu osmatřiceti spisovatelů.

Věra Fojtová byla už ve středoškolských letech literárně činná a později přispívala do různých periodik. V roce 1990 debutovala knižně básnickou sbírkou Klíče, ale po ní se soustředila na prózu. Vydala přes dvacet knih, z nichž většinu tvoří detektivky a kriminální příběhy. Tento charakter mají například tituly Zlatá klec, Sanatorium smrti, Baba jedová, Pachatelé dobra, Padlí andělé, Smrt lehkovážné milenky nebo Zbav nás od zlého. Patří k nim též série „vinařských krimi“ Tramín s příchutí krve, Ryzlink ostrý jako nůž, Nevěrné ženy pijí sauvignon, Vražedné chardonnay a Zrádná frankovka. 

Součástí tvorby Věry Fojtové byly i knížky pro dívky (Tanec v kopřivách) a ženy (Zástava náhradního srdce), prózy situované do druhé světové války (Neviditelná zranění) a do vzdálenější historie (Z pamětí krevních písařů, Prokletí lipovského dvora, Čas havranů). Velké tematické, žánrové a časové rozpětí její literární činnosti je obdivuhodné, což platí také o počtu vydaných děl. Čest její památce!

Jiří Poláček