Čtení na tyto dny

Vzpomínka na Bohuslava Martinů

Noci jako koně vrané
studánky zavírané
už nikdo neotvírá

A bolest srdce svírá
kam ztratila se víra
studánky umírají

Pramínek nezazpívá
a v duši žízeň zbývá
smutno je po nich v kraji

A voláme v té písni
kde najít slova písní
co vodu otvírají

A kdo k nim nápěv složí
studánky aby v hloží
nám z mrtvých vstaly

(Jan Skácel) 

 

Doporučujeme ke čtení

České moře či velehory? Kde vám poví tuto story?

Martina Pásková, č. 2/2020, s. 2-4

Stone balancing neboli vyvažování kamenů

Jan Macek, Rudolf Novák, č. 2/2020, s. 13-16, pro předplatitele

Nech půdu žít

Jana Dlouhá, č. 2/2020, s. 27-29

Jan Lacina, lesník s duší umělce a básníka (1944–2020)

Petr Maděra, č. 2/2020, s. 37-39

Erazim Kohák (21. května 1933 – 8. února 2020)

č. 1/2020, s. 3, pro předplatitele

Historie snah o územní ochranu oblasti na soutoku Moravy a Dyje

David Horal, Vladan Riedl, č. 1/2020, s. 4-7

Fotografické putování s Tomislavem Pivečkou


Pavel Klvač, č. 4/2010, str. 27

Fotografa Tomislava Pivečku není třeba čtenářům Veroniky dlouze představovat (viz např. Galerie fotografů ve Veronice 1/1998, s. 23). Na jaře letošního roku oslavil autor své sedmdesáté páté narozeniny výstavou v galerii Stará radnice v Rousínově.

Byl to právě tento časopis, kde jsem se s Pivečkovými fotografiemi černobílých krajin setkal poprvé. Okamžitě mě upoutaly, a to hned ve dvojím smyslu. Jednak svým znamenitým fotografickým vyvedením, na druhé straně pak regionální blízkostí. Byla na nich zachycena krajina, kterou jsem dobře znal, avšak způsobem, který mi otevřel oči ke zcela novému vnímání jejích krás a pozoruhodností.

Rousínovsko vskutku není krajinou uhrančivou. Žádná dech beroucí scenerie, žádná monumentální přírodní dramata. Krásu této krajiny je třeba hledat a nacházet v důvěrném každodenním kontaktu. Jenom vnímavý poutník má předpoklady pro objevení jejího skromného půvabu. Jenom člověk s citlivou duší jí dokáže porozumět a navázat s ní intimní dialog, jak se to neopakovatelným způsobem podařilo fotografu Tomislavu Pivečkovi. Pivečkova cesta krajinou je cestou poutníka.

Díky Pivečkovým fotografiím jsme na tuto tichou pouť přizváni i my, diváci, obdivovatelé Pivečkových fotografií. Spolu s autorem se vydáváme po polních cestách mezi lány nekončících polí, spočineme ve stínu letitých stromů, můžeme rozjímat u křížů, božích muk a kapliček. Necháváme se pozvat do starých zahrad s vysokokmennými ovocnými stromy i na opakované procházky kolem potoka Rakovce. Putujeme od drobnokresby jemných detailů přes mistrně komponovaná zákoutí až k širokým záběrům krajinných celků.

Jsou to cesty vždy inspirativní, občerstvující unavenou duši. Cesty povznášející, ale i angažované - upozorňující na nesamozřejmost a křehkost všech těch obyčejných všedních krás, které pod tlakem uspěchaných a neuvážených lidských zásahů často nenávratně mizí.

Fotografie Tomislava Pivečky jsou povzbuzující poutí za krajinou paměti, v jejímž pozadí je cítit jasný životní postoj i naléhavé poselství.

Pavel Klvač
sociolog

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu