|
Vstup pro předplatitele: |
jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči
Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji
(Ludvík Kundera)
Fotografa Tomislava Pivečku není třeba čtenářům Veroniky dlouze představovat (viz např. Galerie fotografů ve Veronice 1/1998, s. 23). Na jaře letošního roku oslavil autor své sedmdesáté páté narozeniny výstavou v galerii Stará radnice v Rousínově.
Byl to právě tento časopis, kde jsem se s Pivečkovými fotografiemi černobílých krajin setkal poprvé. Okamžitě mě upoutaly, a to hned ve dvojím smyslu. Jednak svým znamenitým fotografickým vyvedením, na druhé straně pak regionální blízkostí. Byla na nich zachycena krajina, kterou jsem dobře znal, avšak způsobem, který mi otevřel oči ke zcela novému vnímání jejích krás a pozoruhodností.
Rousínovsko vskutku není krajinou uhrančivou. Žádná dech beroucí scenerie, žádná monumentální přírodní dramata. Krásu této krajiny je třeba hledat a nacházet v důvěrném každodenním kontaktu. Jenom vnímavý poutník má předpoklady pro objevení jejího skromného půvabu. Jenom člověk s citlivou duší jí dokáže porozumět a navázat s ní intimní dialog, jak se to neopakovatelným způsobem podařilo fotografu Tomislavu Pivečkovi. Pivečkova cesta krajinou je cestou poutníka.
Díky Pivečkovým fotografiím jsme na tuto tichou pouť přizváni i my, diváci, obdivovatelé Pivečkových fotografií. Spolu s autorem se vydáváme po polních cestách mezi lány nekončících polí, spočineme ve stínu letitých stromů, můžeme rozjímat u křížů, božích muk a kapliček. Necháváme se pozvat do starých zahrad s vysokokmennými ovocnými stromy i na opakované procházky kolem potoka Rakovce. Putujeme od drobnokresby jemných detailů přes mistrně komponovaná zákoutí až k širokým záběrům krajinných celků.
Jsou to cesty vždy inspirativní, občerstvující unavenou duši. Cesty povznášející, ale i angažované - upozorňující na nesamozřejmost a křehkost všech těch obyčejných všedních krás, které pod tlakem uspěchaných a neuvážených lidských zásahů často nenávratně mizí.
Fotografie Tomislava Pivečky jsou povzbuzující poutí za krajinou paměti, v jejímž pozadí je cítit jasný životní postoj i naléhavé poselství.
Pavel Klvač
sociolog