VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V roce 2023 byla na území města Brna vyhlášena dvě nová, zvláště chráněná území. Jedno je z brusu nové, druhé území je staronové. Protože jsem se na jejich vyhlášení podílel, chtěl bych poodhalit několik zajímavostí a okolností vzniku obou přírodních památek.

Přírodní památka Ráječek není nic jiného než přírodní rezervace Černovický hájek, která se sloučila s přírodní památkou Rájecká tůň. Předcházela tomu dlouholetá úvaha nad úpravou hranic Černovického hájku. Původní hranice byla nesourodá, místy přírodní rezervace nezahrnovala kus lesa nebo cenné travnaté okraje. Proto se už v roce 2018 přistoupilo k takzvanému přehlášení.

Byla vypracována trasa nové hranice a zadáno zpracování plánu péče s cílem lokalitu nasměrovat k maximálnímu režimu bezzásahovosti a nastavit samozřejmě nové zásady ochrany celého území.

Kromě zpracování plánu a nastavení bezzásahovosti jsem si vytyčil několik dalších úkolů. Pátral jsem například, kam mizí z Ráječku voda, protože ať pršelo, nebo bylo sucho, byl les bez vody. Pokles hladiny způsobil odumření mnoha stromů, které byly po desetiletí zvyklé na permanentní vlhko. Vlivem sucha zmizely žluté kosatce (Iris pseudacorus) i populace bledule letní (Leucojum aestivum), která sem byla experimentálně přenesena v rámci akce DNO (viz Veronica 1/1986). Při pátrání po vodě jsem objevil stará, zrezlá stavidla, která odvodňovala železniční násep. Navštívil jsem bývalého zaměstnance vodáren a kanalizací, který mi byl představen jako pán, který zná každou rouru v Brně. Nakonec jsem narazil na starou čerpací stanici v jihovýchodním cípku, odkud se nelegálně čerpala voda. Bohužel svůj vliv na stav vody měla a stále má i klimatická změna.

Konec tůně rájecké?

Po vypracování konceptu se přehlášení zastavilo a znovu probudilo v roce 2021 revizí plánu péče. S tímto plánem zároveň končil i plán pro Rájeckou tůň. Ovšem stav přírodní památky nenaznačoval její dobrou kondici. Možná ještě pamatujete skutečnou tůň, šmel okoličnatý (Butomus umbellatus) nebo kvákání skokanů (Rana temporaria). Tůň však vyschla, zarostla javorem jasanolistým (Acer negundo) a potemněla. Vážně se uvažovalo o zrušení jednoho z nejmenších chráněných území v Brně. Protože mám slabost pro malinkatá územíčka, navrhl jsem, aby se dvě lokality spojily v jednu. Navrhl jsem rovnou i název Ráječek jako kombinaci obou názvů. Dokonce jsme s tehdejší krajskou úřednicí zvažovali prapůvodní „Paradajz“, ale to se nám zdálo už moc alternativní.

Po vypracování všeho možného, ať už geometrického plánu nebo bližších ochranných podmínek, byl zahájen proces vyhlášení. Jak už to v dnešní době bývá, během připomínkování záměru se ohradili vlastníci, kteří nechtěli, aby nějaké území vůbec vzniklo; nikdo se jich přece neptal, jestli chtějí být v území. Argumentace spočívala i v tom, jak je možné, že se o les nikdo nestará. Někteří filutové dokonce chtěli území směnit za lukrativní pozemky.

Marně krajský úřad odůvodňoval ochranu území pohledem do historie - území Černovického hájku je chráněno již od roku 1977. Bohužel vyhlášení Ráječku se zdrželo o více než dva roky kvůli odvolání na Ministerstvo životního prostředí. Naštěstí vyhrála příroda.

Při psaní těchto řádek ještě území nefigurovalo v Ústředním seznamu ochrany přírody. Vždyť k vyhlášení došlo až v prosinci 2023. Prozradit ale mohu, že předmětem ochrany jsou „mokřadní biotopy v nivě řeky Svitavy reprezentované lužním lesem a přirozenou tůní“.

Ej, to komínské letiště

V říjnu 2023 byla vyhlášena další přírodní památka Letiště Medlánky. Samozřejmě i tady to nebylo jednoduché s vlastníky, kteří nesouhlasili se záměrem. I tady je vidina stavby domů nebo prodeje lehce nabité půdy za velké peníze.

V případě vyhlášení šlo ovšem jen o formalitu, protože už od roku 2016 je část letiště vyhlášena jako evropsky významná lokalita soustavy NATURA 2000. Území bylo a stále je již mnoho let vedeno jako registrovaný významný krajinný prvek (VKP) Syslí rezervace. Důvodem ochrany je sysel, který se z celého Brna zachoval už jenom tady. Jednou z posledních lokalit sysla bylo také staré letiště na Černovické terase. Tam byl ale přes veškerou snahu ochranářů vyhuben. Vždy si při těchto a podobných záměrech vzpomenu na dnes už legendární hlášku z divadelního představení Posel z Liptákova: „Ten pokrok, kde se to zastaví!“

Bude to možná překvapení, ale přírodní památka neleží podle svého názvu v Medlánkách, ale na území městské části Komín. Populace sysla je tady poměrně velká, odhadem okolo 400 jedinců. Kdybyste se sem vydali a chtěli vidět sysly, musíte dodržovat určitá pravidla. Jinak máte smůlu. Tamní sysli jsou plaší a velmi obezřetní. Rozhodně nečekejte krmení z ruky.

Protože jsem i tady zpracoval plán péče, mám vysledováno, že „čas klidu“ je všední den mezi 10. a 13. hodinou. Je to doba, kdy tu lidé minimálně courají, často bez psů. Nevzlétá ani nepřistává tolik letadel. Při pozorování je dobré se přikrčit nebo si rovnou sednout. Já si sednu a opřu se o letištní červenobílé zábrany. Asi po deseti minutách si sysli zvyknou, že ten potenciální nepřítel vlastně nic nedělá. Nejdříve to jsou čouhající hlavičky z děr. Potom se vyklube první, druhý, třetí. Odměnou za řádný odstup a tiché sledování vám bude konverzace syslů v podobě hvízdání.

Syslem to nekončí

V roce 2018 byl viděn sysel u medlánecké trafostanice, která je vzdálená asi 1 200 m od letiště. Ačkoliv působím 15 let na Medláneckých kopcích, kde každoročně sečeme, nikdy jsme tady sysla neviděli. Od zprávy z roku 2018 jsme s kolegy nějakého pionýra stále vyhlíželi. Poštěstilo se až letos kolegovi, který při kosení vyplašil jednoho zvědavce. Nakonec jsem měl štěstí i já, ovšem na Netopýrkách, což je další chráněné území. Při obhlídce jsme na sebe narazili a bylo to další potvrzení, že se sysli vydávají různě na výlety do okolí.

V tamním území máme smělý plán propojit území letiště a Medláneckých kopců. Přes obdělávaná pole plánujeme v trase bývalé polní cesty vést zatravněný migrační koridor. Podle posledních sledování se ale koridor vytváří sám za pomoci lidí i úřadu městské části, která navrací rozorané polní cesty do původního stavu. Snad jednou polem povede syslí dálnice nebo alespoň prvotřídní silnice. Krásné by bylo, kdyby se polnosti zatravnily a vznikly tady rozsáhlejší louky.

Vilém Jurek (1985) působí v několika organizacích jako specialista na ochranu přírody a krajiny (Rezekvítek, Onyx, Nadace Veronica). Aktivně se snaží poukazovat na to, že nelze bojovat pouze proti klimatickým změnám, ale je nutné chránit i biologickou rozmanitost. Výsadby stromů chápe jako jedno z možných řešení, nikoliv jako spásu. Miluje jihomoravské stepi, kamenolomy a krajinu rodných Šumic.