Čtení na tyto dny

Pobřeží

Slunce již hvězdy noční
roztříští v příboji
Noc stáhla se pryč chvatně
se všemi závoji
Bílá břicha ryb svítí
mrtvá jak touha má
rybářkám do jejich sítí
jen nechtíc
veplouvá…

(František Schildberger) 

Rubrika - Krajina mého srdce

Srdce na časové přímce


Bohdana Fabiánová, č. 1/2025, str. 29, pro předplatitele
Po celých deset let, co pracuji pro Veroniku a rediguji srdeční krajiny těch druhých, přemýšlím o tom, která krajina patří do mého srdce. A myslím, že už to vím. Všechny mé krajiny jsou zaplněny lidmi, které jsem měla a mám ráda, a...

Ve svém srdci nacházím odlesky různých krajin


Radek Štěpánek, č. 3/2024, s. 26-27, pro předplatitele
Mám štěstí, že srdce má dvě komory a dvě síně, protože kdyby se uvnitř něj nacházel jen jediný prostor pro krajinu, kterou mám rád a považuju ji svým způsobem za své životní prostředí, začínalo by se vlastně hned loučením s...

Nejen Jizerské hory jsou krajinou mého srdce


Miloslav Nevrlý, č. 2/2024, s. 22-25, pro předplatitele
Krásný moravský časopis Veronica čtu již od prvního čísla. Brzy to bude už čtyřicet roků. Když začal vycházet, objednal jsem jej, jako tehdejší vedoucí přírodovědeckého oddělení Severočeského muzea v Liberci, do jeho knihovny....

Možná jsou na světě zajímavější místa


Jiří Petrů, č. 1/2024, s. 10-11, pro předplatitele
Oslava je má nejoblíbenější řeka, která mě provází téměř celým mým dospělým životem. Pod Ketkovák, jak se tu říká zřícenině hradu Levnov, jezdím už od svých sedmnácti let. Tenkrát to byla parta dobrých kamarádů a kamarádek,...

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)


Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele
I. „Za Herálcem na silnici jsou veliká Boží muka, pak rudá opona tajemství za portálem hvozdu, u Radňova mlčenlivé štěpnice.“ Konkrétní výseč krajiny s cestou, křížem, hvozdem, stromovím a tajemným obzorem…...

Algolog v mokřadech


Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele
Motto: „Celý svět nedá ti, nedá, vodní čím říše rozkvétá…“(Z árie Vodníka, opera Rusalka, Antonín Dvořák, libreto Jaroslav Kvapil.) Vábení i obava Vábení mokřadů mě provázelo od raného dětství. Ne...

Duše a její krajina


Jiří Trávníček, č. 3/2022, s. 41
Skládají se na ni dvě věci - dětství, a že už není. Vyrůstal jsem u prarodičů v Křečkovicích, dnes části Vyškova, kousek od kapličky. Děda byl hanácký sedlák, typický pantáta, sousedy ctěný a k sobě přísný. Komunisti ho sice...

Skalická Morávka


Petr Birklen, č. 2/2022, s. 44-45
Shodou okolností je to letos 20 let, co mě oslovil František Mana (tehdy vedoucí ostravské AOPK) s nabídkou spolupráce na návrhu plánu péče pro chystané vyhlášení Skalické Morávky národní přírodní památkou. Neměl jsem tehdy ani...

Jizerky a Arménie


Aleš Jaluška, č. 1/2022, s. 12-15
Ne, nejsem kardiolog ani internista, takže nechci psát o obsahu hrudní ošatky nikoho z nás, ale chci se vyznat z lásky ke krajině, kterou jsem si zamiloval. Vlastně ke dvěma od sebe dost vzdáleným krajinám. Tou první jsou Jizerské hory,...

Byl jsem tam všude


Petr Veselý, č. 4/2021, s. 44
„Byl jsem tam všude,“ reagoval nedávno můj otec při rozhovoru s několika známými u stolu na verandě na jejich obdivné pohledy a nevědomky tak citoval slova kouzelníka Arnoštka z Vančurova Rozmarného léta. Až po pár dnech...

Kraj, který miluji


Ivan Dorovský, č. 2/2021, s. 32-33
Motto:Jsou možná země, kde je voda modraváa nebe modravé a hory modravější,a přec mou zemí navždy bude Morava,a přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší.(V. Nezval, Na břehu řeky Svratky)Nedávno jsem vyprávěl jednomu svému známému, jak...

Ať život má více síly…


Michala Mariňáková, č. 1/2021, s. 58-59
Od svého narození žiju ve městě, a moje srdce tak nemá žádnou krajinu, kterou by považovalo za svoji domovskou. Možná o to snáz nachází svůj vlastní odraz v různorodých krajinách, aniž by se snažilo v některé z nich trvale zakotvit. O...

Krajina jako toulavý obraz duše


Ivo Pospíšil, č. 4/2020, s. 31
Jsou krajiny reálné, alespoň potud, pokud je za reálné pokládáme. V subjektivistickém solipsismu tzv. ostrovní, tedy britské, filozofie je vlastně vše výtvorem lidského vědomí, tedy obrazně a nepřesně řečeno, tento svět se nám jenom...

Doufám v objevování stále nových krajin svého srdce


Jan Lepš, č. 3/2020, s. 30-31
První krajina mého srdce bylo určitě Vřešťovsko. Většině z vás to asi nic moc neříká. Je to okolí Velkého Vřešťova - ale ten asi také neznáte. Je to území mezi Dvorem Králové nad Labem, mým rodištěm a bydlištěm než jsem odešel...

Mamutí pláň (Písečný vrch u Loun, v archeologické terminologii Bečov I a Bečov IV)


Jiří X. Doležal, č. 2/2020, s. 24-26
Jsem z jižních Čech, narodil jsem se tam ale náhodou, a dětství prožil v paneláku na Praze 6 - na tehdy periferii Červený vrch. Takže mou krajinou dětství byla dálnice řídce obestavěná paneláky - dnešní Evropská třída. Oblezl jsem tři...

Na jižní Moravě jsem se narodil a hrdě se hlásím k rodnému místu


Antonín Vojtek, č. 1/2020, s. 27-32
Jsem člověk s povahou adaptabilní, dokázal bych si zvyknout na každém místě planety Země, jenže zvyk je zvyk a láska je láska. A láska vzniká z touhy. Bez touhy není pravé lásky. Poznal jsem, že i lidské vztahy jsou často založeny na...

S odchodem z Prahy hrdým venkovanem


Jiří Guth, č. 4/2019, s. 36-38
Krajina mého srdce leží na jih od Prahy. V dětství jsem nejvíc času kromě „rodných“ pražských Vinohrad trávil v Městečku nad řekou Sázavou, ležícím na severní výspě benešovského okresu; po převratu se k němu...

Chromé kočky a bosé nohy


David Veselý, č. 2/2019, s. 30-32
Tak se to stalo. Toho jsem se bál. Mám popsat krajinu svého srdce. Mám pocit jako na předávání Oskarů. Komu poděkovat? Na koho proboha nezapomenout? Tak to vezměme pěkně po pořádku. První krajina mého srdce má rozmlžené a šedivé obrysy,...

Chvála kulhavého poutníka


Vladimír Just, č. 1/2019, s. 20-22
I. Byl to Josef Čapek, který před osmdesáti lety vlastně vymezil rozdíl mezi „turistou“ a „poutníkem“ - a to svou stále platnou metaforou Kulhavého poutníka. Pro ty, kdo se dosud nepotkali se stejnojmennou...

V krajině, kde nebylo prostoru a času


Alena Blažejovská, č. 4/2018, s. 31-33
Své přemítání o krajinách začnu paradoxně. Když jsem se coby žákyně páté třídy vracela v polovině sedmdesátých let z tříletého (v pořadí už druhého) pobytu v Havaně, součástí naší cesty z pražského letiště na Staré Brno...

Krajinolásky


Martin Oliva, č. 2/2018, s. 34-35
Těžko přetěžko o něčem takovém psát, když těch srdečních krajin je, jako vždy a všeho v kardiální oblasti, samozřejmě víc. A když si tak na ty první krajinolásky vzpomínám, uvědomuji si, že to byly nejen krajiny mého srdce, ale...

Dvě krajiny mého srdce


Anton Kollár, č. 1/2018, s. 34-35
Nemám jednu krajinu, která je pro mé osrdí jedinečnou. Mám takové krajiny dvě: jednu z dětství a mládí, druhou ze středního a pokročilého stáří. Ta první je logicky spojena s mým rodištěm a jeho okolím. Ta druhá je svázána s mým...

Duše si pamatuje


Zuzana Filipová, č. 2/2017, s. 28-29
Červený prach. Keře a stromy u cesty jsou tak zaprášené, že nemohou ani dýchat. I autobus, ve kterém jedu, je zahalen hustým oblakem prachu. Ale co se rozprostírá za tím vším prašným nánosem… je domov. Ono se to ani nedá popsat,...

Krajina môjho srdca


Andrea Uherková, č. 3/2016, s. 30-31
Krajina môjho srdca je biela. Je biela na jar, keď sa pozriem na jej zem. Na jej lúkach sa vtedy totiž zjavuje jedna bylina za druhou, okrem iných aj vzácne biele vstavače. Biela je aj keď zdvíham hlavu k nebu a do korún ovocných stromov,...

Krajina môjho srdca


Milan Križo, č. 2/2016, s. 20-21
Keť som na Poľane/ ako bi bou doma, / ako bi som prešiou / z izbi do pitvora.  Čo je aj tá Hrochoť / na takom hrbáči, / ale sa mi zato / na Hrochoti páči. (Dve ľudové piesne z Podpoľania) Motto z prvej ľudovej piesne naznačuje, o...

Krajina srdce a lidé v ní


Marek Šlapal, č. 1/2016, s. 35
Nemohu procházet krajinou svého srdce, aniž by se mi v ní nepromítaly osudy vlastní a osudy lidí, které jsem v ní potkal. Člověk do krajiny patří a nikdo si ji nemůže přivlastnit. A pokorně prosím o odpuštění za dvě citace ze své...

Krajina mého srdce


Břetislav Rychlík, č. 4/2015, 27-29
V mém věku má srdce tolik krajin, až se divím, jak to všechno ten zkornatělý obětavý sval utáhne. Vídeňský dramatik a básník Artur Schnitzler, jinak lékař postupně na oddělení vnitřní medicíny, psychiatrie, kožních nemocí a...

Krajina


Jan Antonín Pitínský, č. 3/2015, s. 40-41
Krajina dětství je nejprve temná, skrytá ve sklepích, kalužích, nebo dokonce stokách a kanálech, či snad i na dně řek a jednoho rybníčku: je dokonce skryta za skřelemi ryb nebo ve vnitřnostech zvířat, skrývá se na půdách a stodolách,...

V Českém lese


Aleš Sigmund, č. 2/2015, s. 34-35
CHKO Český les je součástí „zeleného pásu Evropy“ - onoho pozůstatku železné opony, který se táhne v délce skoro 4 000 km od Finska až po Turecko. Kdysi zakázané pásmo, dělicí čára východní a západní Evropy, dnes...

Houština


Miloš Šejn, č. 1/2015, s. 25
Když se mohu procházet nebo spíše prodírat hustým bažinatým porostem, jsem asi nejšťastnější. Je těžké vysvětlit jasně proč. Snad to je ta nesnadnost kroků, kdy půda je tak živá a proměnlivá. Větve se otírají o tělo, praskají,...

Krajina/krajiny mého srdce


Ivo Dostál, č. 4/2014, s. 22-25
Léta jsem se vyhýbal psát příspěvek na toto téma. Ne, že bych nějakou krajinu v srdci neměl, ale můj problém je v tom, že jich tam mám několik, takže jsem se vůči svým předchůdcům až styděl, že mám tak široké srdce. Přemýšlel...

Parcela č. 394/73


Jarmila Kocourková, č. 3/2014, s. 38-39
„Ten anglický park, který byl už za socialismu zařazen mezi významné parky Jihomoravského kraje, ještě existuje?“ ptal se člověk, který po mnoha letech navštívil svůj rodný kraj. „Nevím, řekla jsem, byl totiž...

Adršpach miluji, aniž bych potřebovala vidět, jak vypadá…


Jana Zlámalová, č. 1/2014, s. 26-27
Pokud by platilo, že každý má na světě nějaké poslání, byla bych šťastná, kdyby tím mým posláním bylo přesvědčovat své okolí o tom, že i bez zraku se dá žít plnohodnotný a o nic neochuzený život. Já ten svůj život žiji především objevováním blízkých i vzdálených koutů Země, (nyní už) doktorským studiem religionistiky a každodenními maličkostmi, které čas od času ve tmě působí jako nepřekonatelné překážky.

Šumění lesa


Petr Rojík, č. 5/2013, s. 11
Nejdřív jsem si myslel, že pro toto číslo časopisu bude vhodné napsat reflexi o sokolovské důlní krajině, kde trávím pracovní čas a kterou mám rád. Přistihl jsem se však, že opravdová krajina srdce může být jen jedna. Pro mě jsou to...

Krajina mého srdce


Jan Květ, č. 4/2013, s. 25-26
Zeptáte-li se mě na krajinu mého srdce, musím přiznat, že od dětství je samotný pojem krajina velmi blízký mému srdci. V prvních letech války můj otec, historik umění, sestavoval a uvedl obsáhlým pojednáním knihu Má vlast - česká...

Podyjí


Jiří Svoboda, č. 2/2013, s. 39
Vánoce na počátku padesátých let. Vraceli jsme se s tatínkem od Trauznického mlýna. Minuli jsme plovárnu, která ještě netušila, že za pár let zmizí pod vodami užitečné přehrady. Začínalo se stmívat, v hotelu Pod Obří hlavou na...

Kraj vinic pod Pálavou


Milan Hluchý, č. 1/2013, s. 13
Pokusím se pomocí několika obrazů vylíčit krajinu svého srdce - Pálavu a vinice pod ní s proměnami, kterými prošla v posledních 50 letech. Rok 1962, Mikulov, Svatý Kopeček. Mladá rodina, rodiče s dvěma chlapci žijící v Mikulově je na...

Krajiny svědeckých stromů


Jaroslav Michálek, č. 6/2012, str. 14-15
Srdeční místa v krajině jsou ta, kam se rádi vracíme jak za vzpomínkami a ozdravením těla, tak s očekáváním sounáležitosti, zklidnění a porozumění. Jsou to místa, kam organicky patříme a musíme si je čas od času připomenout. Pro mne...

Odchody a návraty


Zdeněk Šeda, č. 5/2012, str. 24-25
Když se někdy pokouším jen tak namátkou udělat rekapitulaci svých životních let a zážitků v nich, ptám se, kdy jsem začal vlastně žít. Ne ten fyziologický život, ale ten čas, ve kterém takový mrňous začíná vnímat a registrovat svůj...

Kde domov můj


Markéta Korečková, č. 4/2012, str. 22-23
Nabídku napsat o krajině svého srdce jsem dostala už loni, to jsem ale nevěděla přesně, kterou krajinu zvolit, protože každá krajina, ve které jsem strávila nějaký čas, měla své kouzlo. Mezitím přišlo na svět moje první dítě. V tomto...

Zápis do katastru srdce


Petr Ondruška, č. 2/2012, str. 26-27
Objevil jsem zažloutlý lístek, který připomínal recept. Možná těch lístků bylo víc, možná, že to jsou spíše listy z břízy, kterou jsem jako malý zasadil na zahradě. Možná, že to jsou spíše poskládané vzpomínky. Vezmi malého...

Údolí černé řeky a hlubokých vrásek


Libor Jan, č. 1/2012, str. 17
Místy jen mělce, jinde zas široce zaříznutá se vine černá řeka, aby pak opustila Vysočinu a vydala se směrem k Brnu a do rozlehlých nížin jižní Moravy. Svratecké údolí mezi Jimramovem a Nedvědicí má zvláštní, až tajuplný charakter,...

Valašský kýč a realita


Lubor Kysučan, č. 6/2011, str. 22-23
Věnováno tátovi, díky němuž do tohoto kraje patřím a který mě učí poznávat jeho duši Krajina našeho srdce může být pouze ta, kde jsme bezpodmínečně šťastni. Šťastni z pouhého faktu, že tam jsme, aniž bychom k tomu potřebovali...

Krajiny vzpomínek a nadějí


Zuzana Derflerová Brázdová, č. 5/2011, s. 26-27
Snad to nevyzní příliš promiskuitně, když po pravdě napíšu, že v srdci nosím ne jednu, ale hned tři krajiny. Fakt je, že jenom jedna z nich je dodnes skutečná, ty dvě ostatní už neexistují, pokud ovšem vůbec kdy existovaly - alespoň v...

U nás vespolek


Lucie Černická, č. 2/2011, str. 24-25
Krajinou srdce bývá asi nejčastěji krajina, kterou jsme navštívili jako děti. Kde jsme začínali objevovat svět. Takovým místem je pro mě kus kraje na Třeboňsku. Od rozvodí na Starou a Novou řeku, přes Novořecké močály po vesnice Lutová...

Za přáteli na Kvildu


Leoš Oliva, č. 1/2011, str. 18-19
Tajuplnost Šumavy mě - od narození trvale bydlícího ve vsi u Brna - přitahovala od dětství. Vstupní branou se stal Český Krumlov, kam jsem 1. září 1975 nastoupil na vojnu a odkud jsem byl po krátké době převelen do Prachatic. Tam jsem se po...

Hledání srdce mé krajiny


Petr Šuleř, č. 6/2010, str. 19
Čím dál více v rozpacích okusuji pomyslné pero - jaká krajina? A jakého srdce? V srdci dítěte se zjevují zaniklé pískovny, lužní lesy a slepá ramena řeky Odry mezi Výškovicemi a Polankou. Tu krajinu překryla lidská sídliště a...

Rychlíkem napříč Moravou


Zbyněk Ulčák, č. 5/2010, str. 12-13
Krajinu mého srdce znám z vlaku. Sedím na dvou židlích - bydlím a pracuji v Brně, zahradu mám v Orlové, tedy vlastně už ani ne na Moravě, ale v těšínském Slezsku. A tak se železniční tratě č. 270 a 300 Bohumín-Brno a jejich okolí staly...

Z mých klukovských let v Tišnově


Jan Šmarda, č. 4/2010, str. 17-19
Krajinou mého srdce je Vysočina a jmenovitě Tišnovsko v jejím podhůří. A psát vyznání této krajině je radost! Když jsem se však dostal k úvahám o tom, co napíšu, přišel jsem do rozpaků. Uvědomil jsem si, že psát o Podhorácku jako o...

Krajina provoněná solí


Rudolf Krautschneider, č. 3/2010, str. 21
Krajina mého srdce je tak veliká, že konce nedohlédneš, hloubku neprobádáš a její prostor myslí neobsáhneš. Je nadpozemská, protože je nad zemí, která ji zároveň svírá hranicemi. Je hlubší nežli myšlenky génia. Laskavá ve své...

Můj jizerský domov


Blažena Hušková, č. 2/2010, str. 14-15
Krajina mého srdce? Na první očichání je to prosté: no Jizerky přece! Žiju tu přes čtyřicet let, tuhle krajinu žulových balvanů, bukových lesů, něžně vlnitých rašelinišť a rudých jeřabin na skalnatých vrcholech pojímám všemi...

Dvě domovské krajiny


Jan W. Jongepier, č. 1/2010, str. 10-11
Co byste si vybrali? Pohoří, které se vyznačuje táhlými kopci s listnatými (ale bohužel i nepůvodními smrkovými) lesy, květnatými loukami, malebnými vesnicemi obklopenými sady a políčky, malou rozlohou povrchových vod, ale i živým...

Hledá se beránek


Jaroslav Erik Frič, č. 6/2009, str. 16-17
Jsem městský člověk. Namlouval jsem si někdy v útlém mládí, že patřím rudimentárně na venkov, kde jsem se sice narodil, ale nikdy svobodně a odhodlaně nežil. Byl jsem a jsem městský člověk. Původem navíc z ultraprůmyslové Ostravy, ze...

Die Welt ist ein Dorf – Svět je jedna vesnice


Franz Meister, č. 5/2009, str. 22-23
Nevím, jak ostatní, ale já - přiznávám to otevřeně - mám hned vícero místeček, na kterých se cítím dobře, míst, na která rád vzpomínám, na která bych se rád vrátil, míst, která mají kouzlo, která musím nacházet stále znovu a...

Z Ostravy na Mionší


David Janík, č. 4/2009, str. 20-21
Kapky vody se mi rozběhly po zápěstí. Když jsem ji pohladil dlaní, odstávající puchýřky staré barvy suše lupaly a skákaly na prsty jako rezaví koníci. První vjem na mé pouti krajinou. Jeden ze starých kovových plotů Ostravy. Ty pamatovaly...

Krajina mého srdce


Jaromír Zemina, č. 2/2009, str. 18
Kraj pod Zvičinou je plný přírody, štědré a pořád ještě víc kultivované než civilizované. Rozmanitost jeho rostlin a lidský zájem a péče o ně poznamenaly také jména zdejších osad: Bukovina, Vřesník, Bezník, Borek, Borovnice,...

O horní řece, stromech a lidech


Ludvík Štěpán, č. 1/2009, str. 20-21
Jednou jsem se tam vrátil a nechtěl se jenom dívat. Zatoužil jsem přijít docela blízko, pokleknout jak v pradávném čase a zanořit se hluboce rukama. Jednou se musíme vrátit. Hluboko, až po paže, až po trpkou chuť. Na dně voní mandle...

Krajina mého srdce


Mojmír Trávníček, č. 6/2008, str. 20
Krajinami svého srdce bych měl nazvat ony krajiny touhy a snů, které jsem v životě nikdy nespatřil, ale které uvázly v obraznosti natrvalo od chvíle, kdy jsem v dětském věku o nich četl. Nejprve to byl romantický Island z knížek Jóna...

Krajina, domov, práce… a píseň


Pavel Popelka, č. 5/2008, str. 23
Co z přírody kolem mé rodné vesnice Strání vyniká nejvíce, jsou louky. Vytvořili je před staletími zdejší obyvatelé tím, že vyrubali les a pak je neustále dotvářeli, ručně kosili, ošetřovali a nedovolili, aby se les na své původní...

Krajina mého srdce aneb Chvála kopců


Josef Ruszelák, č. 4/2008, s. 24
… pamatuji ještě 2. světovou… tehdy jsem prožíval dětská léta v Těšnovicích u Kroměříže. Vesnička s malebným kostelíkem a zvonicí leží snad na posledním svahu Chřibů. Anebo na prvním ze svahů? …...

Krajina mého srdce


Vladimír Fekar, č. 3/2008, s. 15
Psal se rok 1998. Na cestě. Pohodlným dálničním tahem a širokými silnicemi jsme uháněli, tehdy ještě jako studenti, po highway. Uháněli jsme v luxusním černém Infinity (rok výroby ’94) s klimatizací, o které se nám nikdy ani...

Krajina mého srdce


Josef Holcman, č. 2/2008, s. 23
Asi před rokem jsem slíbil napsat tento článek. Při oddalování slibů a jejich plnění zjišťuji, jak letí měsíce, při stanovení termínu odevzdání dny, a ve chvíli, kdy to dopisuji, i hodiny. Stárnu? Krajina, na rozdíl od člověka,...

Krajina mého srdce


Karel Pavlištík, č. 1/2008, s. 23
Mému srdci blízkých je mnoho koutů v této zemi, nejbližší však krajina kolem Zlína, Vizovic, Lukova, Fryštáku, Kašavy a Jasenné. Krajina zvlněná Hostýnskými vrchy, Vizovickou a Zlínskou vrchovinou, zbrázděná údolími, jimiž protéká...

Krajina mého srdce


Zeno Kaprál, č. 6/2007, s. 22
Jmenoval se tak televizní pořad s Jaromírem Tomečkem ve druhé polovině osmdesátých let minulého století. Původně to měl být seriál o mnoha dílech, ale nakonec se natočily, myslím, jen tři. Pamatuju se, s jakým nadšením protagonista...

Vlára


Antonín Kostka, č. 5/2007, s. 18
Byl tmavý podzimní večer a my jsme se vraceli s rodiči autem ze Slovenska. Z rovinatého a světly ozářeného Pováží jsme se rázem ocitli v úzkém průsmyku, po obou stranách cesty těsně sevřeném vysokými a strmými svahy. Všude okolo...

Krajina mého srdce


Stanislav Hausvater, č. 4/2007, s. 19
Mezi městy Havlíčkův Brod a Polná táhne se údolí řeky Šlapanky. Není to známý tok ani turisticky ani vodácky. On je to takový lepší potok. Správce toku, Povodí Vltavy, s.p., mu však titul významný vodní tok přisoudil, a tak ho...

Krajina mého srdce


Janek Běták, č. 3/2007, s. 19
Ještě za šera zatápím v kamnech a uléhám zpátky do vyhřátých peřin. Probleskující plameny dopadají na skříň z třešňového dřeva a míchají spolu tu nejkrásnější teplou medovou barvu. Ze sladké dřímoty mě probírají až...

Krajina mého srdce


Karel Hudec († 10. 11. 2017), č. 3/2007, s. 6-7
I když jsem již mnoho krajin mého srdce ve dvou příspěvcích ve Veronice popsal, přece jen nemohu odolat pokušení - a pokud to redakce schválí, dokonce veřejnému vyznání se ze sympatií ke krajině, kterou považuji za krajinu budoucnosti....

Krajina Kloboucka


Veronika Terezie Huková, č. 2/2007, s. 22
Je-li Pálava často označována jako ostrov, lze krajinu Kloboucka přirovnat k části poloostrova. Poloostrova, jenž tvoří výběžek Ždánického lesa svým měkce modelovaným reliéfem a mozaikovitou strukturou polí, lesů, remízků, vinic a...

Krajina mého srdce


Pavel Adamec, č. 1/2007, s. 15
Když jsme před mnoha lety o prázdninách poprvé přijeli na Rejvíz, nic nenasvědčovalo tomu, ze je léto, ze je teplý červenec plný slunce - zatažená obloha, chlad, déšť, vítr, mlhavo, nevlídno… A tak tomu bylo téměř po celou...

Moravskou Amazonkou


Jiří Roupec, č. 6/2006, s. 16
Pokaždé když přejíždím přes hráz mezi podpálavskými jezery, vzpomenu si na naši klukovskou plavbu po jihomoravské Amazonce. Tak nám tehdy připadala Dyje se svými meandry, slepými rameny, zarostlými břehy a okolní lužní les neměl daleko...

Krajina mého srdce


Olga Skácelová, č. 5/2006, s. 22
Krajina srdce, to je kus země, zákoutí, které se v duši usadí navždy. Pokud se do ní dlouho nevracíme, vrací se ona k nám ve snu. Často bývá spojena s ranými zážitky a v podvědomí se usadí již v dětství, kdy ještě neotupělými smysly...

Krajina mého srdce


Josef Hejzlar, č. 4/2006, s. 20
Staří Číňané si vypěstovali osobitý vztah ke krajině - když cestovali anebo si prohlíželi krajinářský obraz, rozvažovali, zda by ve zhlédnuté krajině mohli žít, „bydlet“, čímž nemysleli jen pouhé tělesné...

Krajina mého srdce


Jan Slovák, č. 3/2006, s. 26
Bydlím na Provodově, kousek za vesnicí, směrem ke kostelu Panny Marie Sněžné na Malenisku. Dům stojí pod silnicí, která pokračuje dál na Pradliska, kde jsem se narodil. Každý, kdo jde kolem, se na nás dívá. My ho vidíme také, ale jenom od...

Krajina môjho srdca


Marianna Dvoráková, č. 2/2006, s. 18
Za vrchmi Malých Karpát, na západnej strane, kde sa rozprestiera oblasť viatych pieskov, nachádza sa Borská nížina. Tam v jednej malej dolinke, ktorú obklopujú a chránia dominantne borovice, sa od pradávnych časov formuje dedinka s výstižným...

Krajina môjho srdca


Jana Ružičková, č. 1/2006, s. 18
Vysoké Tatry sú určite krajinou srdca pre mnohých a uvedomili si to intenzívnejšie v novembri minulý rok, po vetrovej kalamite. A ešte aj ten augustový požiar. K Tatrám mám veľmi blízko, ako ekosozológ si myslím, že ochrana prírody v...

Krajina živlů


Václav Cílek, č. 6/2005, s. 18
Minulou sobotu jsem byl pozván ke Karlovi. Karel nepochází ze Země, ale z nějaké jiné planety, nejspíš dokonce galaxie. Možná bylo správnější říct, že část jeho bytosti je utvářena z jiného materiálu než pozemského. Je to podobná...

Krajina mého srdce


Petr Moučka, č. 5/2005, s. 21
Krajina mého srdce vznikla v lůně nádherné a divoké přírody v blízkosti ženského benediktinského kláštera, založeného královnou Juditou v pol. 12. stol. Pověsti ovšem vyprávějí o pasáčkovi vepřů velmože Kolostůje, který zde roku...

Krajina mého srdce


Oldřich Rafaj, č. 4/2005, s. 21
Od obzoru k obzoru plná slunce, mračen, plná vánku. Krajina mé duše. Mého rodu. Plná mozolů a práce. Křižovaly ji (a křižují) polní cesty s léty vyhloubenými úvozy, po stranách vyzdobenými vlčími máky, pampeliškami, trsy trav. Po...

Krajina mého srdce


Martin Plhák, č. 3/2005, s. 16
Mohu projít a poznat různé krajiny tohoto světa. Někdy mne nutí touha poznání, a tak třeba někam vyrazím. Někam dál, kde to neznám, a těším se, co mne tam překvapí. Je to překrásné a fascinující, jít a vandrovat volnou krajinou, kde...

Krajina mého srdce


Josef Chytil, č. 2/2005, s. 16
Tak došlo už i na mě - věk na vzpomínání už zřejmě mám (bohužel), a na co vzpomínat už také (bohudík). Nebudu zde psát o svých dětských létech v průmyslovém Přerově, kdy jsme s klukama přišli ze školy, do kouta hodili kabelu s...

Krajina mého srdce


Aleš Máchal, č. 1/2005, s. 14
Za celoživotní lásku k Bílým Karpatům vděčím ponejvíce dvěma okolnostem: družstevní cestovní kanceláři Rekrea, ve které moji rodiče počátkem šedesátých let minulého století objevili levné prázdninové pobývání na zdravém vzduchu...

Krajina mého srdce


Miroslav Kosňovský, č. 6/2004, s. 23
„Beskydy - jaké to přímo kouzelné slovo pro nás. Není snad poetičtějšího kraje u nás nad Beskydy. Vystoupíš-li na ně, jakoby kamsi do neznámé dálky táhnou se před tebou vrch za vrchem, pásmo za pásmem. A všude hluboký les s...

Krajina mého srdce


Miroslav Kundrata, č. 5/2004, s. 17
Která jiná než krajina domova, dětství a dospívání? Obzory mé krajiny dětství byly dlouho vymezené z jedné strany zvedajícími se svahy Bílých Karpat s tisícibarevným lesem za humny na východě a vzdáleným ježatým hřebínkem...

Krajina mého srdce


Jaroslav Střítecký, č. 4/2004, s. 18
Naše vesnice České Meziříčí patřila k prvním, kde pod Orlickými horami směrem k Jaroměři začínalo řepařství. Byl tam cukrovar. Ves bohatá, ale kromě barokního kostela, fary, kamenného mostu a Braunovy mariánské sochy a barokních...

Krajina mého srdce


Roman Línek, č. 3/2004, s. 17
Dnešní území znovuobnoveného Pardubického kraje vynikalo odjakživa krásnou a na mnoha místech cennou přírodou. Dovolte mi proto, abych vás zavedl na několik svých oblíbených míst. Železnohorský masiv působí jako krajinná vlna protkaná...

Krajina mého srdce


Milena Rychnovská, č. 2/2004, s. 19
Krajina mého srdce žije už jen v mých vzpomínkách a paměti. Neexistuje už ve skutečnosti. Zastavěná, změněná. Krajina mého srdce…? Je to něco jako mateřská řeč. Vnímána jako primární vtisk do duše dítěte a časného...

Krajina mého srdce


Pavel Klvač, č. 1/2004, s. 18
O tom se vedly mnohé diskuse,co si člověk přeje je pouhá iluze. Miroslav Daněk Okolí Drnovic, kde žiju, je pro mě místem s tajemstvím. Zjevnou skutečností se nedám napálit. Krajina je mi průmětem obrazů zjitřené imaginace s vnějším...

Krajina mého srdce


Hana Librová, č. 6/2003, s. 11
Mám ráda krajinu Boskovické brázdy, podhůří Drahanské vrchoviny. Je to krajina mého srdce? Přilnula jsem k ní, protože jsem našla její půvab, protože je Brnu tak vzdálená, přesněji blízká, že se do ní mohu dopravit bez auta. A protože...

Krajina mého srdce


Jakub Zdeněk Škrabal, č. 5/2003, s. 21
Vyjděte z Bystřice nad Pernštejnem přes Bratrušín a jděte po táhlé pláni k jejímu vrcholu, kde se křižují cesty, jmenuje se to tam Na křižnici. Podobné stepní trati vidíte okolo sebe, jen severní a východní obzor je ohrazen hřebeny a...

Krajina mého srdce


Jaromír Ráb, č. 4/2003, s. 17
Na počátku mne oslovily potoky. Hned tři se spojují na Zlatníku v bystřinu Mohelnice. A ten, který byl slyšet až za okny myslivny a ve dne v noci zpíval svou jednotvárnou, a přece tak působivou písničku, mne oslovil nejvíce. Znal jsem...

Krajina mého srdce


Pavla Chalupová, č. 3/2003, s. 19
Vzpomínám, brouzdám se v paměti a nacházím. Nacházím místa a místečka, mnohá a rozmanitá, plná barev a odstínů. Je těžké mezi nimi najít to jediné, které by bylo tak krásné, aby obsáhlo všechny dohromady. Skoro se zdá, že takové...

Krajina mého srdce


Dana Kellnerová, č. 2/2003, s. 18
Lokálka se šine údolím podél Svratky. Kopce u Borače se dramaticky svírají, jako by chtěly železniční trať zcela zavalit. Zatímco v okolí Tišnova je tok klidný, zde se začíná pěnit drobnými peřejemi a v úzkém údolí Prudké se již...

Krajina mého srdce


Roman Barták, č. 1/2003, s. 18
Za svůj třicetiletý život už měl jsem možnost poznat mnohé krajiny u nás i v cizině. A bylo mezi nimi dosti krásných, výjimečných, silných i nezapomenutelných míst. Ale ať už to byla útulná parková krajina v Anglii, utajená údolí...

Krajina mého srdce


Dalibor Zachoval, č. 6/2002, s. 16
Snad jako každého kluka mě vždy lákala vůně dálek a touha po cestování. Vše nepoznané a vzdálené mě až magicky přitahovalo. Nepochybně k tomu významně přispěly všechny ty dobrodružně-cestovatelské knihy, které zaujímaly čestné...

Krajina mého srdce


Jan Novotný, č. 5/2002, s. 15
Nosím v hlavě obrázkový slovník, v němž se mi zjevují pravzory věcí, ale i činností a pocitů. Ta nejzákladnější slova: řeka, les, most, hora, blesk - běžet, pršet, zranit se, básnit - radost, únava, údiv, strach, se v něm spojují s...

Krajina mého srdce


Libor Musil, č. 4/2002, s. 14
Mé srdce je klidné na cestě od naší zahrady k dubu. Zahrada, pás trávy, švestek a jabloní, se dvěma záhonky, sousedí s posledním stavením naší vesnice. Od dubu, který je majestátní výspou listnatého „Hájku“, je vidět...

Krajina mého srdce


Jan Hollan, č. 3/2002, s. 16
Mluví-li lidé o svém domově, okolí či krajině, nejspíš se zabývají jen její polovinou - tím, co máme pod nohama či před sebou. To je ale pouze půlka našeho okolí, druhou polovinu máme totiž nad sebou: nebe. Na nebe se dnes lidé dívají...

Krajina našich srdcí


Jarmila Kocourková, č. 2/2002, s. 18
Čtenáři protentokrát jisté prominou malou změnu v ustáleném názvu této rubriky; snad se mi podaří zdůvodnit ji v dalším textu. „Krásná neznámá řeka Jihlava“ byl název výstavy, kterou bylo možno spatřit na začátku...

Krajina mého srdce


Dalibor Povolný, č. 1/2002, s. 14
Byly mně tehdy sotva čtyři - koncem pověstného února 1928, když za bezpříkladné pozdní zimy došlo ke katastrofě. Přívaly sněhu za mrazů kolem minus třiceti a následný orkán doslova „položily“ většinu umělých...

Krajina mého srdce


Jana Táborská, č. 6/2001, s. 14
Překlápím papír. Když je na šíř, nikam se nespěchá. Myšlenky klidní běh. Je dohře. Trochu si vymýšlím, trochu sním. Za Předklášteřím se sbíhají aleje k silnici. A už to není silnice, už je tu cesta, obyčejná, opředená ploty,...

Krajina mého srdce


Petr Čermáček, č. 5/2001, s. 20
Krajina kolem Tiché Orlice před Chocní ve mně vyvolává pocit, že jsem se ocitl v době první republiky. Snad je to tím, že je v ní doposud cítit přítomnost svátečních výletníků, půvabných samot a hospůdek, lázeňských hostů...

Krajina mého srdce


Jiřina Salaquardová, č. 4/2001, s. 17
Mám přátelský vztah k horám, k místům, kdy les střídá tráva, drobnější formy; v italských Dolomitech tak vydržím ležet celý den, mělké dolíky přecházejí jeden v druhý, vlní se, nikde nekončí. Čirý vzduch, čisté vůně, jasné...

Krajina mého srdce


Dora Kaprálová, č. 3/2001, s. 9
Prastrýc Alex se narodil ve Strmilově. Tam, kde si rodiče před pěti lety koupili dům a zrádně prodali lesní chatu s latrínou a s ní taky kus mrákotínské krajiny, ohraničené prosluněnou mýtinou. Jestli jsem v životě něco vlastnila, pak to...

Krajina mého srdce


Karel Holub, č. 2/2001, s. 18
Jsem rád, že můj nynější dlouholetý domov leží stále v sousedství krajiny, která mi do srdce zapadla nejhlouběji. Byla to léta před mými patnáctinami. Otec, udělaný bodrý řezník, naše hodná maminka a mí čtyři sourozenci jsme...

Krajina mého srdce


Václav Štěpánek, č. 1/2001, s. 15
Krajina mezi Lyským a Jablunkovským průsmykem. Zbrázděná horskými hřbety a hlubokými údolími, se svahy posetými starými usedlostmi skrytými v zeleni švestkových a třešňových sadů, k nimž stoupají kamenité cesty, hluboce zařezané do...

Hřeben Orlických hor


Jiří Gaisler, č. 6/2000, s. 19
Když se díváme z okénka v prvním poschodí bývalé školy pod Masarykovou chatou, připadá nám kraj v podhůří s lesíky, poli, loukami, vesničkami a městem Dobruškou jako Tolkienova Středozem. To je nápad mé ženy, který nikde nepublikovala...

Krajina mého srdce


Kateřina Mikolášová, č. 5/2000, s. 13
„Jedeme do Středohoří!“ Tak tuto větu slýchávám docela často už více než tři roky a stále mě naplňuje toužebným očekáváním dalšího dobrodružství v „krajině mého srdce“. Jsem asi zvláštní...

Pohledy do krajiny mého srdce


Tomáš Vrška, č. 4/2000, s. 15
Nádraží ve Vladislavi bývalo klasické c. a k. nádraží s typizovanou budovou z konce 19. století, kus za vesnicí, v blízkosti Pazderníkova mlýna a pily u řeky Jihlavy. Odtud se chodilo po silnici do dědiny, která se táhne dlouze podél cesty,...

Krajina môjho srdca


Ján Sarka, č. 3/2000, s. 14
Krajinou môjho srdca je miesto, kde som prežil chvíle svojho detstva a mladosti. Sú to Rusovce, kedysi dedinka, dnes súčasť Bratislavy. Tu som so svojimi kamarátmi vyrastal, chodil do školy a stváral rôzne pestvá, ktoré patria k...

Krajina mého srdce


Erwin Kukuczka, č. 2/2000, s. 12
V mém případě jde o dvě, jsa Čechoslovákem, neboť po přeslici čistokrevný Slovák. Těšínské Beskydy (Jablunkov) a Malá Fatra (Ľubochňa). Jablunkov! Městečko v bohem zapomenutém kraji těšínských Beskyd. Bramborový kraj. Kraj, v...

Krajina srdca


Andrej Bača, č. 1/2000, s. 12
Už ako chlapca ma otec brával do Jánošíkových dier, na Veľký a Malý Rozsutec a iné časti hrebeňa Krivánskej Malej Fatry, často vychádzajúc z priestrannej Vrátnej doliny. Veľmi ma priťahovalo šplhanie sa po schodíkoch skál, po puklinách...

Krajiny mého srdce


Pavel Blatný, č. 6/1999, s. 18
Jsou dvě a vlastně je to jenom jedna. Tou první je nesporně okolí malého městečka Moravské Budějovice. Tam jsem jezdil za babičkou na prázdniny a později - když babička umřela a dům byl prodán - aspoň na návštěvy a nevynechal jsem ani...

Krajina mého srdce


Pavel Adamec, č. 5/1999, s. 14
Kdykoli se ocitám v jiné zemi, bezděky si připodobňuji její krajinu té, kterou důvěrně znám, která je kousek od mého bydliště, a naopak v domovské krajině objevuji řadu míst něčím připomínajících daleké kraje. Vždyť vlastně...

Krajina mého srdce - moje Vysočina


Jarmila Zlatušková, č. 4/1999, s. 14
Mám ráda tento kraj jako každý jiný. Jezdívala jsem za bábičkou a dědouškem do Vojtěchova a od těch dob se tam stále vracím. Cestovali jsme s tátou vláčkem s dřevěnými sedátky a plošinkou. Musela jsem vždycky stát celou dobu u...

Krajina mého srdce


Jitka Dušánková, č. 3/1999, s. 19
Jsou chvíle, kdy cítíme těžkou únavu, zkrátka ocitáme se „na dně“. Avšak i z tohoto dna je vidět kousek oblohy. A když se na ni zadíváme, začneme snít, vzpomínat a procházet se krajinou svého srdce. Jsem na Želivce, v...

Krajina veškerého srdce


Jarmila Bednaříková, č. 2/1999, s. 16
Ve chvílích, kdy se můj život přespříliš stavěl na zadní, a třebas jsem se snažila jej řídit, jenom si odfrkl a uháněl se mnou cestou, co běží, ale nikam nevede, přála jsem si tam být. Ve své krajině v Chřibech. Po týdnu bez...

Křivoklátsko a pohádkový dědeček


Marta Dudková, č. 1/1999, s. 18
Vstoupili jsme do vonícího jarního lesa. Stříbřité kmeny mohutných buků, i ty majestátní dubové, s hlubokými vráskami věkovitosti tu stály jako sloupy chrámu podpírající vznešenou klenbu. Půda pod stromy dokvétala spoustami něžných...

Krajina mého srdce


Vojtěch Malík, č. 4/1998, s. 35
Krajina, která zanechá ve vnímavém člověku nejhlubší dojem, je krajina, kde prožil své dětství a už navždycky s ní poměřuje a srovnává všechny krajiny, kterými prošel. Nikde jinde už mu nechutnají jahody, maliny, brusinky a borůvky...

Krajina srdce


Jan Zejda, č. 3/1998, s. 32-33
Pro někoho je krajinou srdce jeho rodiště. Ne tak pro mě. Můj „rodný kraj“ se totiž rozkládá mezi vrchem Vítkovem, Libeňským ostrovem a karlínskou Invalidovnou. Přírodu zde připomíná pár městských parků a ruderálů....

Krajina mého srdce


Pavel Malý, č. 2/1998, s. 26-27
I když žiji v nádherném koutě východních Čech, kde se Polabská nížina začíná zvedat prvními stráněmi Podorlicka, kde vsi a městečka tajemných názvů Horní Jelení, Chvojenec a Vysoké Chvojno jsou ještě i dnes posazená uprostřed...

Milá krajino!


Mojmír Vlašín, č. 1/1998, s. 17
Milá krajino! Když jsem Tě poprvé poznal, bylo to před mnoha lety za hluboké totality. Byla jsi tehdy taková nenápadná, skromná, lehce schoulená do sebe. Bosýma nohama jsi stála v Dolních Loučkách, kolem sebe jsi měla omotánu říčku...

Krajina mého dětství


František Všetička, č. 1/1998, s. 16
Když se někdo narodí na Hané a prožije na ní své dětství a (vzletně řečeno) jinošství a má zároveň alespoň minimální vztah k přírodě, pak se nezbytně rozhlíží a pátrá po přírodě skutečné. V rovinatém Prostějovsku začíná...

Krajina mého srdce


Věra Fojtová, č. 4/1997, s. 12-13
Už jsem jednu „krajinu srdce“ napsala. Patřila Valašsku, kraji, v němž se narodili, žili a pracovali všichni moji předkové, včetně mých rodičů. Místo zrození si člověk nevybírá. Já jsem se narodila na jižní Moravě,...

Hľadanie krajiny srdca


Andrea Viceníková, č. 4/1997, s. 33-34
Každý si v živote musí nájsť svoj malý kúsok zeme, na ktorom bude pevne stáť.  Je naozaj ťažké odpovedať na otázku, ktorý kúsok Slovenska je vášmu srdcu najbližší a najmilší. Pre väčšinu ľudí je to rodný kraj, s...

Krajina mého srdce


Jindřiška Ptáčková, č. 3/1997, s. 36
Mně se líbí skoro všude, ale někde víc a někde nejvíc. Také se mi někde líbí méně a řeknu rovnou, kde. Ve chmelařských oblastech na západ od Prahy. Ale i tam se občas vyskytne líbezný remízek, mez s trnkovými či růžovými keři a...

Krajina mého srdce


Jitka Stehlíková, č. 2/1997, s. 26-27
„Příliš mnoho vody“ pokýval hlavou astrolog nad mým horoskopem. „Vždyť jsem se narodila v Jeseníkách. Přímo v Gräfenberku…,“ usmála jsem se. Nejvyšší pohoří Moravy - Jeseníky...

Krajina mého srdce


Jindřich Zogata, č. 1/1997, s. 22
Po ořechu ztraceném na gruni stěhovavými ptáky, vyrostlém na slunku i ve sněhu a slotě zbyly gorolům dvě palice. Gajdice a huk. Divné palice. Snad ani nejsou z ořechu. Chromému se nehodí, lenocha jimi nelze přetáhnout přes hřbet. Gajdice a...

Krajina mého srdce


Miroslav Hule, č. 4/1996, s. 42
Krajina mého srdce je ta, ve které pracuji, žiji a vychovávám své malé děti. Je to Třeboňsko. Více bych opravdu nemusel psát, jenže zadání si žádá víc. Říkal onehdy populární (i u mne) ekofilosof Josef Šmajs, že „krajina...

Krajina mého žití


František Všetička, č. 4/1996, s. 18-19
Myslím tím poněkud, i když nepříliš vzdálenou krajinu, neboť bezprostřední „krajinou“ mého žití je natěsnané panelákové uskupení na okraji Olomouce. Proto za opravdovou krajinu považuji tu, kterou dennodenně vidím z...

Krajina mého srdce


Jiří Just, č. 3/1996, s. 22
Co se týče krajiny mého srdce zjišťuji, že jsem don Juan: bylo jich víc, všechny mne okouzlily a u žádné jsem nezůstal. Nebylo jich zase ale tolik, ta láska byla jen z mé strany a všechny byly české - řekněme tedy spíš malý český don...

Krajina srdce: Tišnovsko


Jan Lacina († 21. 3. 2020), č. 2/1996, s. 32-34
Tišnovsko je sice moje krajina rodná, ale krajinou srdce se mi nestalo hned! Musel jsem je napřed opustit a protoulat se zpátky jinými krajinami, které se mi zdály být milejšími i jitřivějšími, malebnějšími i velkolepějšími,...

Na úpatí krajin Jana Jakuba Zahradníčka


Tomáš Mazáč, č. 4/1995, str. 13
Černobílé fotografie Jana Jakuba Zahradníčka. Polní trávy a kytky. Demlovi Moji přátelé na nich dosahují velikosti bludného kamení a výšek stromů. Jsme na úpatí trav v tuto hodinu ticha. Krajina J. J. Zahradníčka je krajinou s ostrovy,...

Krajina mého srdce


Karel Hudec († 10. 11. 2017), č. 3/1995, s. 36
Dosud jsem nepřemýšlel o tom, zda znám krajinu nad jiné potěšující, milou či sdělující mi více než krajiny jiné, tedy krajinu mého srdce. Snad to bylo tím, že jsem neměl nutnost takto nad krajinou přemýšlet: narodil jsem se a prožil...

Krajina mého srdce


Jiří Poláček, č. 3/1995, s. 36
Člověku se líbí lecjaké kouty světa. Mnohé z nich ho doslova opájejí svou jedinečností a krásou, svými četnými proměnami. Ale málo platné, krajinami jeho srdce jsou zpravidla končiny, kde se narodil, vyrostl, či kde žili jeho...

Krajina mého srdce


Věra Fojtová, č. 2/1995, s. 30
Krajina mého srdce se provždy nachází tam, jinak se ale rozprostírá mezi Vsetínem a Velkými Karlovicemi. Ve vzpomínkách voní mateřídouškou, teplým mlékem, senem a smůlou čerstvě odťatého dřeva. Vine se chodníčky hustých lesů a...
csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu