Čtení na tyto dny

U pramene

Do dlaní jako do džbánku
po matce a otci
nabíráš studánku
dnů a nocí

Ve džbánku dlaní
máš jako v hrsti nebe
Otec s matkou ti brání
prsty propustit sebe

Nebe ze země jsi zvedla
Není v tom div a je
Blesky strhují sedla
z hor nad krajem

Od vršků usýchají jedle
a všelicos nás trápí
jak soumrak lesů v sedlech
Napij se z dlaní  Napij

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Tajemná světla noci


Pavel Klvač, č. 1/2014, s. 17

Není divu, že uhrančivá noční světélka bludiček se stala hojným démonickým motivem lidového vyprávění (blíže o tom na s. 13 tohoto čísla Veroniky). A nebude snad ani překvapivé, že odtud už to měla jenom skok do světa kultury vysoké - literární i výtvarné. Čtenáři se jistě vybaví verše básně Svatební košile ze sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena (1811-1870):

A byla cesta nížinou,
přes vody, luka, bažinou;
a po bažině, po sluji
modrá světélka laškují:
dvě řady, devět za sebou,
jako když s tělem k hrobu jdou.

Za nejsugestivnější ztvárnění Erbenových balad považuji ilustrace mého nejoblíbenějšího českého malíře Aléna Diviše (1900-1956). Ke zrodu záměru ilustrovat Svatební košili u něj došlo za pohnutých okolností pobytu v koncentračním táboře v Maroku, kde onemocněl cholerou. Ve vysílení a horečkách vzpomínal na verše této balady a na útržky papíru kreslil první ilustrace. Bludičky jsou v tomto cyklu zpodobněny v ilustraci s přízračnou barevností jako namodralá světélka na popředí temné bažiny: Svatební košile - A po bažině po sluji (1948-1949).

Lidové vyprávění a pohádkové motivy byly významnou inspirací v tvorbě Jaroslava Panušky (1872-1958). V zástupu temných příšer - strašidel, oběšenců, utopenců, upírů, ďáblů, vodníků a dalších - zde stojí i bludičky: Bludičky (1898), Světýlka (nedatováno). Všechna tato zobrazení jsou expresivním vyjádřením temných vizí, evokujících zlo, strach a hrůzu.

V o něco méně temném tónu se můžeme setkat s fantaskním motivem světélek v dílech Příchod jara (1897), Bludička - zvířátko spodní (1897) a Bludička (1897) významného českého malíře a básníka Františka Kavána (1866-1941). Autorovy asociace k tomuto fantaskně-přírodnímu úkazu pak zůstaly zachyceny v básni Číslo přírodopisu:

Na hranicích červy prolezlé reality,
kde se rozcházejí dimenze z bahen chaosu
a kde nevyvolány zívají stíny,
v rojích žijící cizopasník hbitý,
světýlko, poutníček bezvýrazným siný,
třepe se nálevníkově, upírek škodní:
zvířátko intimní, zvířátko spodní.

A konečně, v našem krátkém putování výtvarnou krajinou bludiček nemůžeme minout Josefa Váchala (1884-1969). Coby tulák šumavskou přírodou, bohatou na bezedné močály a rozlehlé slatě, musel o bludičkách vědět své. Svoje poznatky na dané téma shrnul v knize Ďáblova zahrádka aneb přírodopis strašidel (1924). V kapitole Bludička (Lampyrina pasifea, močálnice) najdeme následující popis: „slíčná zářící ženka, která na vodách stojatých, rašeliništích, bažinách a mokvajících močálech večerního a nočního času poletuje… Z cesty poutníky zbloudilé sobě pro radost zavádí, k utrpení je láká, neboť astrální těla takovýmto způsobem utopených co milence k svatební noci potřebuje“. Text je doplněn působivým ztvárněním nahé ženské postavy oděné do závoje ohnivých plamenů.

Je zřejmé, že tajemná světélka bludiček svou hrůznou dekadentní krásou jitří imaginaci nočních pocestných i citlivé umělecké duše. Bludičky, jako poslové zásvětí, tancující na hraně reality a fikce, světla a tmy, života a smrti, v nás vzbuzují strastiplný úděs i duševní fascinaci. V hlubinách našeho nevědomí jako by rezonovala slova Henryho Davida Thoreaua: „Do života, který nazývám přirozený, šel bych rád třeba za bludičkou nemyslitelnými močály a bažinami, ale žádný měsíc ani žádná světluška mi k němu neukázaly cestu“ (1862).

Pavel Klvač

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu