Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Krajiny Oldřicha Blažíčka


Jan Lacina, č. 1/1988, str. 18

Ta první je zimní, hodně bílá, ale nikoliv třeskutá. Zasněžené stráně tlumeně rozkvétají skvrnkami červené krytiny vesnických chalup. Jejich fasády jako by braly tlumený odlesk minerálů z tajemného nitra zdejších kopců: žlutý z citrínu, růžový z rubellitu, nazelenalý z verdelitu.

Skvrnou modrého indigolitu je ne zamrzlý tok potoka. Stačí chvíli počkat. Ten kousek modré vody určitě přivábí akvamarínového ledňáčka.

Stačí se na chvíli vcítit a oblaží vás voňavý dým z uzeného masa. Jaké štěstí! V téhle krajině se dá zaťukat na vrátka a říct jako kdysi v pohádkách: „Dobří lidé, pusťte mě dovnitř!“

Ta druhá krajina je předjarní, dráždivě pruhovaná. Slunce obnažilo první bříško krajiny. Vody z tajícího sněhu vyčlenily na bílé pláni hnědé pruhy ornice, zeleně ozimů, nazlátle okrové travnatých mezí. Kmeny ovocných štěpů a plaňky dřevěných plotů se potáhly zeleným sametem řas. Černá křovíčka ožila červenkami.

A ve skvrně blankytu, v té nádherné skvrně uprostřed duchen šedi, se dá tušit první hejno čejek. Vláha krajiny dojímá, čejky jitří. Najednou nelze být sám. Musíte vejít do hospůdky a bratřit se s vesničany pohárkem jarní griotky.

Ta třetí krajina je kropenatá jak slepice. Krajina rašení - ze všech pupenů tryskají vějířky a kornoutky zeleně. Vločky lístků zlátnou v kuželech přímého oslunění a vrhají své první stíny. Fialové, na jas mladých trav.

Velikonoce jsou už za námi. Vrbové proutí na mrskačky se olistilo za čiřikání prvních vlaštovek. Ale nám připadá, že teprve teď, právě teď snáší pro vás tahle horácká krajina velkolepou velikonoční kraslici.

Ta čtvrtá krajina je oblačná. Na zelených stráních se připravují vzlétnout ke svým nebeským druhům oblaka rozkvetlých třešní. Stačí odříznout temné stopky kmenů. Vzlétnou? Raději zůstat na zemi a dozrát. Přivábit až sem, do údolí nad středověkým Pernštejnem nejžlutější ptáky - žluvy. Přivábit až sem kluky z měst, aby poznali, že radost, ach, ta radost zakázaného ovoce, se nejlépe vychutná právě zde na třešních rozházených po neúrodných stráních. Když jednou jejich ovoce ochutnáš, pochopíš, že musíš umět vysadit strom pro další generaci kluků. Nebo jim ho „aspoň“ namalovat.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu