Čtení na tyto dny

Vzpomínka na Bohuslava Martinů

Noci jako koně vrané
studánky zavírané
už nikdo neotvírá

A bolest srdce svírá
kam ztratila se víra
studánky umírají

Pramínek nezazpívá
a v duši žízeň zbývá
smutno je po nich v kraji

A voláme v té písni
kde najít slova písní
co vodu otvírají

A kdo k nim nápěv složí
studánky aby v hloží
nám z mrtvých vstaly

(Jan Skácel) 

 

Doporučujeme ke čtení

České moře či velehory? Kde vám poví tuto story?

Martina Pásková, č. 2/2020, s. 2-4

Stone balancing neboli vyvažování kamenů

Jan Macek, Rudolf Novák, č. 2/2020, s. 13-16, pro předplatitele

Nech půdu žít

Jana Dlouhá, č. 2/2020, s. 27-29

Jan Lacina, lesník s duší umělce a básníka (1944–2020)

Petr Maděra, č. 2/2020, s. 37-39

Erazim Kohák (21. května 1933 – 8. února 2020)

č. 1/2020, s. 3, pro předplatitele

Historie snah o územní ochranu oblasti na soutoku Moravy a Dyje

David Horal, Vladan Riedl, č. 1/2020, s. 4-7

Invaze ve faktech a termínech


Hana Skálová, č. 2/2014, s. 2-5
Kolektiv autorů: Hana Skálová, Kateřina Štajerová, Martin Hejda, Jan Pergl, Lenka Moravcová, Irena Perglová, Jan Čuda, Šárka Jahodová, Zuzana Marková, Jiří Sádlo & Petr Pyšek

Šíření nepůvodních druhů

V současné době není prakticky možné najít území, kde by se vedle původních druhů nevyskytovaly i nepůvodní druhy (viz box na s. 5). Kolonizace Čech, Moravy a Slezska byla a je značně ovlivněna naší jedinečnou polohou v „srdci Evropy“, kudy prochází řada jak přirozených, tak člověkem vytvořených migračních tras. Z celkového počtu 3 557 taxonů flóry České republiky je nepůvodních více než jedna třetina, což je podle posledních publikovaných údajů 1 454 taxonů. Nepůvodní druhy se dělí podle doby, kdy se na naše území dostaly, na archeofyty a neofyty. Archeofytů je v České republice registrováno 350 a jsou to především polní plevele eurasijského původu, které se k nám dostaly spolu s neolitickými zemědělskými plodinami. Příkladem je koukol polní (Agrostemma githago), chrpa modrá (Centaurea cyanus) nebo pcháč oset (Cirsium arvense). Mezi archeofyty patří také záměrně pěstované léčivé rostliny, jako je mydlice lékařská (Saponaria officinalis). Archeofyty během své dlouhé přítomnosti již zapadly do české krajiny i flóry a nejsou širokou veřejností považovány za cizorodý prvek. Některé z nich, jako například koukol, jsou dokonce v současné době díky ohrožení přísně chráněné.

Neofytů je podle posledních publikovaných údajů 1 104 a lze předpokládat, že se toto číslo bude stále zvyšovat. Přibližně do 70. let 19. století zhruba rovnocenně přibývaly taxony původem z Mediteránu a taxony zavlékané z ostatních částí Evropy. Poté zůstalo hlavním zdrojem české zavlečené flóry Středomoří, následované druhy ze vzdálenějších oblastí, jako je Asie a Amerika.

I přes výskyt některých nebezpečných invazních rostlin je nutno říci, že míra rostlinných invazí v České republice je, stejně jako ve zbytku Evropy, ve srovnání s nejpostiženějšími oblastmi světa relativně nízká. Z historických důvodů je Evropa ve vztahu k ostatním kontinentům spíše zdrojem (donorem) než příjemcem (akceptorem) nepůvodních druhů. V ostatních částech světa je situace podstatně horší. Je však otázka, jak se bude s postupující propojeností světa stav rostlinných invazí u nás nadále vyvíjet.

Proč jsou invazní druhy úspěšné?

Existuje několik vzájemně se doplňujících vysvětlení, proč jsou invazní druhy tak úspěšné. Zavlečený druh přichází do nového prostředí mezi druhy, s nimiž nesdílí společnou evoluční minulost, a nemá proto často v novém prostředí tak silné konkurenty ani přirozené nepřátele (herbivory, patogeny) jako v původním areálu. Původní nepřátele zanechal zavlečený druh většinou doma, nebo jim nové prostředí z nějakého důvodu nevyhovuje, a nešíří se tak spolu s ním. Velmi záleží na tom, zda je zavlečena celá rostlina případně i se substrátem nebo pouze semena. Pokud je zavlečeno pouze semeno, je šance přenosu přirozených nepřátel nižší. Pokud je naopak transportována rostlina se substrátem, šance přenosu nepřátel je nepoměrně vyšší, protože se většinou jedná o drobné až mikroskopické organismy jako hmyz, viry, houby apod. Nepůvodní druhy jsou ohroženy i nepřáteli z nového území; stává se, že se nepůvodní druh stane terčem tamních širokospektrých herbivorů nebo patogenů. S velkou pravděpodobností však bude jeho životaschopnost ve srovnání s původními druhy mnohem méně ovlivněna. Někdy se ovšem stane, že dotyčný nepřítel dorazí se zpožděním; i zde může jít o introdukci úmyslnou nebo neúmyslnou. Úmyslné dovezení a rozmnožení herbivora nebo parazita je podstatou biologického boje. Vysazení takového organismu však musí předcházet detailní testování. Je třeba se vyhnout situaci, kdy by nově dovezený činitel biologické kontroly nebyl dostatečně specifický a napadal domácí původní druhy nebo zemědělské plodiny.

Zavlečený druh může být zvýhodněn i tím, že nemusí investovat zdroje do chemické (jedy a odpuzující látky) nebo morfologické (trny) obrany proti nepřátelům, a tyto zdroje může investovat do nárůstu biomasy, což zvyšuje jeho konkurenční schopnosti. Úspěch invazních druhů bývá také přičítán jejich specifickým vlastnostem. Nepůvodní druhy se mohou prosadit i díky tomu, že v novém areálu chybí druhy s podobnými vlastnostmi. Další možností je, že jsou ve svých vlastnostech lepší - jejich semena lépe klíčí, rostliny rychleji rostou, prospívají v širším spektru podmínek prostředí, hojněji a déle kvetou, produkují větší množství semen, jsou schopny samoopylení, nepotřebují specializované opylovače, a pokud jsou vytrvalé, pak dobře regenerují z úlomků oddenků. To vše jsou vlastnosti, které od pěstovaných druhů požadují lesníci, zemědělci a zahrádkáři. V poslední době jsou populární rostliny, které se obejdou bez dodatečné zahradnické péče. Tyto druhy vysazované do bezúdržbových záhonů jsou dalším možným zdrojem invazí.

Významnou skupinou, z které se mohou rekrutovat invazní rostliny, jsou energetické plodiny schopné vyprodukovat vysokou biomasu během krátkého času. Díky této vlastnosti by při úniku mimo kultury byly snadno schopné velmi úspěšně konkurovat domácím druhům.

V některých případech může dojít k mezidruhovému křížení mezi nepůvodními druhy, jak se stalo například u křídlatek, kdy vznikl vysoce invazní taxon. Může dojít i ke zkřížení s některým z domácích druhů, což vede ke ztrátě genetické identity takto ovlivněné domácí, někdy i vzácné rostliny.

Kde a jak se uplatňují?

K invazi přispívá i skutečnost, že některé invazní druhy využívají prostředí trochu odlišným způsobem než původní druhy a nedochází mezi nimi k tak intenzivní konkurenci. K invazím navíc často dochází v místech, kde se náhle prudce zvýšilo množství dostupných zdrojů, zejména světla, vody a živin v půdě. K tomu vede narušování či odstranění vegetace, kdy se sníží odběr živin z půdy, která je navíc obohacena o živiny pocházející z odumřelých rozkládajících se rostlinných těl. Příklady přírodně narušovaných stanovišť jsou břehy vodních toků, jež jsou jedním z nejčastěji a nejsilněji invadovaných biotopů, nebo plochy zbavené vegetace pro stavební činnosti. Vedle vytvoření vhodných životních podmínek dochází v průběhu realizace staveb k zesílenému přísunu diaspor nepůvodních druhů. Stejný princip se uplatňuje i v okolí komunikací.

Dalším faktorem jsou změny v obhospodařování spočívající zejména v opuštění orné půdy, luk a pastvin. Na takových plochách dojde k zastavení odběru biomasy a následné akumulaci živin a současně vymizí faktor (orba, seč anebo pastva), který dříve neumožnil některým druhům dokončit životní cyklus nebo jim působil takové ztráty biomasy, které jejich rozvoj podstatnou měrou limitovaly. Změny využívání krajiny nevedou pouze k invazím nepůvodních druhů, ale také k nebývalému rozvoji některých domácích, zejména nitrofilních druhů označovaných jako apofyty. Je to například kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), krabilice zápašná (Chaerophyllum aromaticum), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) nebo vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium).

Pravděpodobnost úspěšné invaze do sukcesně vyspělé zapojené vegetace a stabilizovaného společenstva je na druhou stranu relativně nízká. V extrémních biotopech, jakými jsou hory nebo hadcové výchozy, lze invaze pozorovat jen vzácně. Poměrně nepříjemnou skutečností však je, že rozšíření jednoho nepůvodního druhu může usnadnit uchycení dalších a způsobit tak jejich následnou invazi.


Slovníček vybraných termínů

původní druh - druh, který v území vznikl v průběhu evoluce, nebo se do něj dostal přirozenou migrací bez přispění člověka z území, kde je původní

nepůvodní (nebo zavlečený) druh - druh, který se do území dostal v důsledku činnosti člověka z území, ve kterém je původní, anebo přirozenou cestou z území, ve kterém je nepůvodní; jde jak o úmyslné tak i neúmyslné zavlečení

archeofyt - druh zavlečený v období mezi počátkem neolitického zemědělství a objevením Ameriky; za hranici se zjednodušeně bere rok 1500

neofyt - druh zavlečený po roce 1500, tedy v novověku

přechodně zavlečený druh - druh, jehož přežívání v území závisí na opakovaném přísunu diaspor (semen nebo jiných rozmnožovacích částí, jako jsou části oddenků) v důsledku lidské činnosti; pokud se rozmnožuje mimo kulturu, pak pouze přechodně

zdomácnělý (naturalizovaný) druh - zavlečený druh, který se v území pravidelně rozmnožuje po dlouhou dobu a nezávisle na činnosti člověka

invazní druh - naturalizovaný druh, který vytváří reprodukce schopné potomstvo, často ve velkých množstvích, je schopen se rychle šířit zpravidla na značné vzdálenosti od mateřské populace a invadovat rozsáhlé území

Hana Skálová


RNDr. Hana Skálová, CSc., Botanický ústav AV ČR, Průhonice

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu