Čtení na tyto dny

Vzpomínka na Bohuslava Martinů

Noci jako koně vrané
studánky zavírané
už nikdo neotvírá

A bolest srdce svírá
kam ztratila se víra
studánky umírají

Pramínek nezazpívá
a v duši žízeň zbývá
smutno je po nich v kraji

A voláme v té písni
kde najít slova písní
co vodu otvírají

A kdo k nim nápěv složí
studánky aby v hloží
nám z mrtvých vstaly

(Jan Skácel) 

 

Doporučujeme ke čtení

České moře či velehory? Kde vám poví tuto story?

Martina Pásková, č. 2/2020, s. 2-4

Stone balancing neboli vyvažování kamenů

Jan Macek, Rudolf Novák, č. 2/2020, s. 13-16, pro předplatitele

Nech půdu žít

Jana Dlouhá, č. 2/2020, s. 27-29

Jan Lacina, lesník s duší umělce a básníka (1944–2020)

Petr Maděra, č. 2/2020, s. 37-39

Erazim Kohák (21. května 1933 – 8. února 2020)

č. 1/2020, s. 3, pro předplatitele

Historie snah o územní ochranu oblasti na soutoku Moravy a Dyje

David Horal, Vladan Riedl, č. 1/2020, s. 4-7

Invazní druhy hmyzu


Jakub Beránek, č. 2/2014, s. 32-34

Při pojednávání o invazních druzích hmyzu je velice těžké zvolit vhodný a zajímavý úvod. Přestože by člověk rád začal něčím čtivým a poutavým, je hned zkraje nucen se uchýlit k jasnému vymezení pojmu invazní druh, což není jednoduché. S pojmem invazní druh pracuje více vědních oborů, které jej v různých úpravách modifikují. Zatímco v ochraně přírody je za invazní organismus považován druh na daném území nepůvodní, člověkem zavlečený, který se zde nekontrolovaně šíří, přičemž agresivně vytlačuje původní druhy, v ochraně rostlin je invazním organismem myšlen druh, který je nepůvodní a jehož rozšíření způsobuje nebo může způsobit ekonomické či environmentální škody nebo škody na lidském zdraví. Zákon o rostlinolékařské péči sice nezná pojem invazní druh, ale jen termín invazní škodlivý organismus, který definuje jako organismus v určitém území nepůvodní, který je po zavlečení a usídlení schopen v tomto území nepříznivě ovlivňovat rostliny nebo životní prostředí včetně jeho biologické různorodosti. Ať už se však díváme na tento pojem mezioborově či nikoliv, je nutné si uvědomit, že zatímco invazní druh je vždy na daném území druhem nepůvodním, nepůvodní druh nemusí být vždy druhem invazním.

Nepůvodní nemusí znamenat invazní

Nejvhodnějším příkladem na pochopení tohoto složitého úvodu je pro svou všeobecnou známost klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella). Asi každý v životě viděl ošklivé hnědé listy jírovců, poškozené housenkami tohoto, u nás nepůvodního, drobného motýlka, kterého by díky tomu bez váhání zařadil mezi invazní druhy. Avšak vzhledem k tomu, že jírovec není naše domácí dřevina a k. jírovcová zpravidla nenapadá jiné u nás původní druhy rostlin a nemá žádný vliv ani na druhy naší fauny, z pohledu ochrany přírody se o invazní druh nejedná. Podobně lze nahlížet i na klíněnku platanovou (Phyllonorycter platani), která podobným poškozením listů snižuje estetickou hodnotu zde nepůvodních platanů.

Podobně by šlo uvažovat i o některých druzích nepůvodních klíněnek, které se vyvíjejí na našich domácích dřevinách. Dobrým příkladem by mohla být klíněnka lipová (Phyllonorycter issikii), pocházející z východní Asie. Jak už název napovídá, tento druh je svým vývojem vázán na různé druhy lip, v našich podmínkách především na lípu srdčitou (Tilia cordata) a lípu velkolistou (T. platyphyllos). Nicméně vzhledem k tomu, že její housenky nepředstavují pro hostitelské dřeviny žádné nebezpečí ani významnou konkurenci pro domácí druhy na lipách minujících motýlů, není rovněž tento druh z pohledu ochrany přírody považován za druh invazní. Trošku komplikovanější je pohled ze strany ochrany rostlin, neboť vzhledem k tomu, že přednostně obsazuje zastíněné stromy či spodní větve a jeho napadení nevede k zasychání či barevným změnám listů, jako je tomu např. u již zmíněné klíněnky jírovcové, a většinou tak uniká pozornosti, láká jej zařadit pouze mezi druhy nepůvodní. Housenky k. lipové však na listech lip způsobují svým žírem miny, které napadenou rostlinu více či méně poškozují, čímž mohou např. ve školkách okrasných dřevin způsobit i určité ekonomické ztráty či zvýšit provozní náklady, a tudíž z pohledu ochrany rostlin je i tento druh vnímán jako invazní.

Jako pouze nepůvodní druh, a to jak v ochraně přírody, tak v ochraně rostlin, můžeme označit např. drobný nenápadný hmyz, jímž je mera štědřencová (Livilla variegata), která žije výlučně na nepůvodních druzích štědřence, kde prozatím nezpůsobuje žádné viditelné škody. Stejný status by mohla mít i ploštice blánatka lipová (Oxycarenus lavaterae), která se u nás v současné době sice úspěšně šíří, avšak prozatím nezpůsobuje žádné škody.

Nebezpečné invazní druhy

Definování invazních druhů je jedna věc, ale jak již bylo naznačeno, důležitý je především jejich význam, resp. míra vlivu těchto organismů na „nové“ okolní prostředí. Některé invazní druhy hmyzu představují tak významná rizika ekonomická - nebezpečí pro pěstované plodiny, okrasné rostliny nebo lesní porosty, sociální - likvidace potravních zdrojů nebo znehodnocení rekreačního potenciálu území či zdravotní - přenos chorob či šíření alergenů, že jim byl přiřazen status „karanténní“ neboli „regulovaný škodlivý organismus“ a podléhají přísným fytosanitárním předpisům, tj. úředním opatřením, jejichž cílem je zabránit jejich zavlékání a rozšiřování a omezit jejich hospodářské dopady i vliv na životní prostředí.

Mezi takové druhy hmyzu, které již byly na území ČR zjištěny, patří například východoasijský tesařík Anoplophora glabripennis, jehož samice, spolu s několika dalšími larvami, byla před deseti lety zavlečena s okrasným javorem z Holandska na severní Moravu. Naštěstí se jednalo o jednorázový, opakovaně již nepotvrzený nález. Na vážnost rizika výskytu takovéhoto invazního druhu ukazuje síla, se kterou je schopen likvidovat napadené dřeviny. Jen v jeho domovině bylo počátkem 90. let v souvislosti s ním skáceno 50 mil. stromů a např. v New Yorku, kde se v letech 1996-2002 po zavlečení nebezpečně rozšířil, zcela zničil přes 7 000 listnatých stromů. Podobný, i když ne tak rozsáhlý problém způsobil tento tesařík také např. v rakouském Braunau, které je pouhých 90 km od českých hranic.

Zcela jiným případem jsou druhy, které člověk zavlekl cíleně, ve snaze využít jejich potenciál ve svůj prospěch. Typickým příkladem je východoasijské slunéčko východní (Harmonia axyridis), které se pro vysokou plodnost a svou schopnost likvidovat motýlí vajíčka a různé skupiny savého hmyzu stalo oblíbeným nástrojem v ochraně rostlin. Užitečnost tohoto slunéčka byla spatřována v jeho aktivitě dlouho do podzimu, takže kladlo vajíčka a hubilo škůdce i v době, kdy jiná slunéčka už spala v zimovištích. Díky těmto „přednostem“ bylo v západní Evropě a Americe záměrně vysazováno do skleníků a sadů. Zpočátku se drželo v místě vysazení, avšak po úspěšné aklimatizaci se začalo rychle šířit; v některých případech i rychlostí stovek kilometrů za rok. Jeho vlastnosti příznivé v ochraně rostlin se však po jeho šíření staly obavami v ochraně přírody, resp. v zachovávání biodiverzity území. Toto slunéčko totiž kromě škodlivého hmyzu rádo spořádá i vajíčka a larvy jiných slunéček a užitečných zlatooček. Tyto obavy potvrzují údaje z Ameriky, kde, potlačujíc druhy původní, je již místy samo nejhojnějším druhem. S tímto barevně velmi proměnlivým slunéčkem se jistě mnozí již setkali, neboť při hledání svých zimovišť se mnohdy objeví v bytech i v počtu několika desítek jedinců.

Podobně nás může obtěžovat jiný, mnohem větší a také mnohem „smradlavější“ invazní druh, který se rovněž na zimu stahuje ve větších počtech do lidských obydlí. Je jím, pravděpodobně obchodem s okrasnými dřevinami k nám zavlečená, severoamerická ploštice vroubenka americká (Leptoglossus occidentalis). V tomto případě se však nejedná o „roztomilé“ slunéčko, nýbrž o téměř 2 cm velkou hnědou „příšerku“, která svým nohatým vzhledem mnohé vyděsí.

V podobném duchu by bylo možné pokračovat o mnohých dalších invazních druzích hmyzu, které jsou vlivem člověka zavlékány na naše území. Vzhledem k tomu, že většinou k tomu dochází v rámci mezinárodního obchodu, je jasné, že těchto druhů bude neustále přibývat. Jejich znalost či alespoň povědomí však může při jejich prvních výskytech mnohdy výrazně snížit riziko následného dopadu na naši přírodu či hospodářství.


Jakub Beránek, Ústav ochrany lesů a myslivosti, Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu