Čtení na tyto dny

Návštěva ze souhvězdí višně

Nad ránem s bouřkou přistály
i ty nezralé
Zářily
jako vltavíny
s křišťálovou peckou uvnitř

Scifisté samozřejmě spali
jako když je
do hvězd hodí
my jsme samozřejmě spali
jako když nás
do hvězd hodí
a hvězdy samozřejmě spaly
jako když je
do lidí hodí

Tak byla budoucnost
zase jen ve hvězdách
a lidech

(Jiřina Salaquardová) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť k buku sv. Dvojice

Pavel Klvač, č. 2/2026, str.3

Tajemná kočka divoká znovu obývá české lesy

Martina Labudová, č. 1/2026, str. 50

Hořečky a jejich životní strategie

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 1/2026, str. 47

Když přiletí sýkora biouhelníček

Renata Placková, č. 1/2026, str. 43

Společnost pro uvádění ptačích jmen v krásné literatuře na pravou míru

Petr Čermáček, č. 2/2026, str. 43, pro předplatitele

Malí farmáři versus velcí zemědělci, nebo jsme všichni na jedné lodi?

č. 1/2026, str. 10, pro předplatitele

Jak na hořečkové louky

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 2/2026, str. 40, pro předplatitele

Kam s ní?

Renata Placková, č. 2/2026, str. 36

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině

č. 1/2026, str. 39, pro předplatitele

Nejde jen o hezké výhledy

Kateřina Lagner Zímová, č. 2/2026, str. 32, pro předplatitele

Zeleň pod proudem

Martin Pavelka, č. 1/2026, str. 33

Život pro ochranu přírody

Martin Škorpík, č. 1/2026, str. 2

Beskydská idyla trochu jinak

Vojtěch Bajer, č. 1/2026, str. 22, pro předplatitele

Mně se dostalo za život mnoho krajin srdce

Vlastimil Kostkan, č. 1/2026, str. 36, pro předplatitele

Trochu osobní nekrolog

Václav Štěpánek, č. 2/2026, str. 30

Racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny

Ondřej Lagner, č. 2/2026, str. 9

Krajina je naše rukojmí

David Veselý, č. 1/2026, str. 52, pro předplatitele

Ptáci na náhrobcích


Karel Hudec († 10. 11. 2017), č. 2/2014, s. 36-37

Poněkud funerální téma by se dalo z hlediska přísně vědeckého rozdělit na část ornitologickou a na část etnologickou. Část ornitologická by pak zahrnovala ptáky živé, poskakující na hrobech a náhrobcích. Ale nejen poskakující - hledající na nich potravu, pijící vodu z prázdných kalíšků od vyhořelých svíček, občas hnízdící přímo na náhrobku, ve starém věnci či v křoví vedle a předtím bezostyšně a nemorálně tamtéž sexující. Také spící někdy hromadně v korunách konifer, rozhrabávající písek, v zimě sníh a zanechávající kromě stop exkrementy a vývržky, jež zajisté rozkládají dosud vědecky nezhodnocenou různou intenzitou mramor, žulu či pískovec náhrobku. Což vede ke stížnostem pozůstalých, většinou každým rokem přicházejících na Dušičky vzpomenout památky předků.

Zajímavější by mohla být část etnologická. Totiž kromě ptáků živých se na hřbitovech často vyskytují ptáci neživí, většinou sedící nebo ležící na ramenech křížů nad hroby. A jsou to ptáci in vivo náležející výhradně řádu měkkozobých - holubi a hrdličky. Jednoduché druhové složení je dáno tisíciletou symbolikou. O holubech se již v předkřesťanských dobách věřilo, že přinášejí štěstí, v bájesloví naznačuje bílá holubice podobu nevinné nebo očištěné duše a ta u vysvobozených lidí vylétá v podobě bílé holubičky. Také domácí holub „dobrodincům svým je velmi vděčný; doprovází prý i mrtvolu svého pána a usedne na hrob jeho“. Nakonec, dodnes se cení Picassova mírová holubice a papež vypouští bílé holubice z okna nad Petrské náměstí. Je to přitom zajímavá symbolika - holubi nějak věrnými manžely nejsou a je možné vidět, jak se holub točí před cizí holubicí v dohledu hnízda, kde jeho věrná manželka vysedává rodinu. Ale nicméně tradice jsou tradice.

Pokud zůstaneme na Ústředním hřbitově v Brně a rozebereme tyto symboly ornitologicky, živí holubovití ptáci téměř po celý rok početně převažují - kamenní holubi či hrdličky jsou na pouhých 26 náhrobcích. Přitom rozlišení takového holuba od hrdličky není vůbec jednoduché a v některých případech ani možné. Někteří ptáci sice mají typickou štíhlou postavu hrdličky s delším ocasem, ale zřejmě si s druhovou diagnostikou tvůrci nelámali příliš hlavu. Svědčí o tom i tělesná velikost skulptur - většinou v reálných dimenzích, ale někteří ptáci jsou větší než vedle sedící živý holub hřivnáč, jiní zase odpovídají velikosti tak africké hrdličky pěnkaví. Co se týká materiálu, jsou všichni ptáci leucistní (bílí): bílý mramor, ze kterého jsou téměř všechny skulptury zhotoveny, zřejmě zdůrazňuje čistotu životního svazku partnerů. Proto tmavé šupinovité zbarvení části těla jednoho holuba působí sice originálně, ale je vysloveně nepatřičné. Klasický způsob provedení vyjádření truchlení je skulptura jednoho či dvou ptáků na svrchní hraně náhrobku. Číselně vyjádřeno z 26 případů je to 14 dvojic a 12 jednotlivých ptáků. U dvojic vždy jeden leží na zádech s hlavou převislou přes okraj náhrobku, podobně leží 3 jednotliví ptáci, živí mramoroví partneři včetně 9 jednotlivých mají trudné myšlenky vyjádřené skloněnou hlavou. No a početnost holubů na náhrobcích se zřejmě snižuje, nejstarší je z roku 1933, ale nejmladší na romském náhrobku ještě z roku 2011. Takže snad nevyhynou.

Karel Hudec

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu