Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Studánky


Dušan Šlosar, č. 1/2009, s. 31

Himantoglossum

je vědecký název květinky, orchideje, kterou známe (pokud ji vůbec známe) jako jazýček. Ten název by se nám mohl hodit i k něčemu jinému: k pojmenování příležitostných poznámek či glos o jazyce. Byla by to jakási pojmenovací paralela: po květině rozrazilu jsme pojmenovali Veroniku, po květině jazýčku glosu o jazyku - Himantoglossum. Ta složenina vlastně pojem jazýček opakuje dvakrát, v té první části himantum i v té druhé, kde glossa znamená "jazyk". Ale my tu můžeme počítat s druhým významem slova glossa, totiž "poznámka". A jsme tu, kde jsme chtěli být: u poznámek o "jazýčku", ale o tom českém, když v něm najdeme něco zajímavého.

Studánky

totiž místa, kde voda vytéká ze země, mají u nás různé názvy.

Motivaci toho nejběžnějšího názvu studánka rozumí každý: je to pojmenování podle studenosti oné pramenité vody, stejně jako studna. Studenost vody dosvědčuje, že pochází z hloubky a nepřišla ještě do styku s teplejším vzduchem.

Ale co je úvar, nebo taky ouvar, to vědí jen obyvatelé některých částí českého venkova. Pro ně je to pojmenování prameniště na louce. Ale proč úvar, slovo založené jakoby na nějakém vaření? To proto, že pojmenovávalo místo, kde voda s bubláním vytéká ze země. Vytéká neboli vyvěrá. A už jsme doma, to "vaření" je jen přirovnání charakterizující proudění z hloubky, vyvěrání.

Když je však vyvěrající voda skutečně horká, označujeme její prameniště podle vření explicitně: vřídlo.

Ten název nám připomíná jiné pojmenování pramene: zřídlo. Ale je to jen náhoda, protože slovo zřídlo je ve skutečnosti příbuzné s jiným pojmenováním: s názvem hrdlo; je to pojmenování otvoru, díry.

Na pestrosti těch názvů je vidět, že nás náš praotec nepřivedl do bezvodé krajiny.

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu