Čtení na tyto dny

Na dlani

Javorový list
přikryl město dlaní
a obrátil dlaň do všech koutů

Listem rozsvěcené světlo
puká brázdami smogových ulic
líhnoucími karburátory

V listu je vzkaz
abychom kmenům podali ruce

List nese varování
že nad kameny vyrvanými v lomech
jsou plíce města zaprášené

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Studánky


Dušan Šlosar, č. 1/2009, s. 31

Himantoglossum

je vědecký název květinky, orchideje, kterou známe (pokud ji vůbec známe) jako jazýček. Ten název by se nám mohl hodit i k něčemu jinému: k pojmenování příležitostných poznámek či glos o jazyce. Byla by to jakási pojmenovací paralela: po květině rozrazilu jsme pojmenovali Veroniku, po květině jazýčku glosu o jazyku - Himantoglossum. Ta složenina vlastně pojem jazýček opakuje dvakrát, v té první části himantum i v té druhé, kde glossa znamená "jazyk". Ale my tu můžeme počítat s druhým významem slova glossa, totiž "poznámka". A jsme tu, kde jsme chtěli být: u poznámek o "jazýčku", ale o tom českém, když v něm najdeme něco zajímavého.

Studánky

totiž místa, kde voda vytéká ze země, mají u nás různé názvy.

Motivaci toho nejběžnějšího názvu studánka rozumí každý: je to pojmenování podle studenosti oné pramenité vody, stejně jako studna. Studenost vody dosvědčuje, že pochází z hloubky a nepřišla ještě do styku s teplejším vzduchem.

Ale co je úvar, nebo taky ouvar, to vědí jen obyvatelé některých částí českého venkova. Pro ně je to pojmenování prameniště na louce. Ale proč úvar, slovo založené jakoby na nějakém vaření? To proto, že pojmenovávalo místo, kde voda s bubláním vytéká ze země. Vytéká neboli vyvěrá. A už jsme doma, to "vaření" je jen přirovnání charakterizující proudění z hloubky, vyvěrání.

Když je však vyvěrající voda skutečně horká, označujeme její prameniště podle vření explicitně: vřídlo.

Ten název nám připomíná jiné pojmenování pramene: zřídlo. Ale je to jen náhoda, protože slovo zřídlo je ve skutečnosti příbuzné s jiným pojmenováním: s názvem hrdlo; je to pojmenování otvoru, díry.

Na pestrosti těch názvů je vidět, že nás náš praotec nepřivedl do bezvodé krajiny.

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu