Čtení na tyto dny

Král smrků

(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)

Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody

Posvátná úzkost
slovanského obětiště

Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy

Směrovka: Král smrků 300 m

Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim

(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Vážení a milí lidé


Mojmír Vlašín, č. 4/2014, s. 1

Vážení a milí lidé,

příroda je mocná čarodějka. Příroda nás obdarovává, příroda nás má ráda, protože jsme se jí, my lidé, obzvláště povedli. Tak nějak bych mohl otevřít letošní čtvrté číslo věnované darům přírody. Dalo by se říci i jinak: Příroda je hrozná čarodějnice. Nic nedá zadarmo, všechno jsme si na ní museli vydobýt, vyrvat jí nějaké to tajemství, protože je zrádná. Za to, že ji využíváme, se nám pekelně mstí.

Nejhorší na tom je, že obojí je pravda. Avšak v čísle, které máte před sebou, se na to chceme podívat z té lepší stránky. Chceme ukázat, že v přírodě je spousta věcí, které můžeme zpredovat (česky sežrat), kterými se můžeme kurýrovat (léčit), ale i takové, na které můžeme hodit voko (můžeme se jimi potěšit). To všechno a mnohem víc se dozvíte, pokud poslední letošní Veroniku dobře prostudujete.

Česko má bohatou a rozmanitou přírodu zásluhou své polohy mezi různými biogeografickými regiony a díky polohám od nížin až po vysoké hory. Často slýchám, že naše příroda je krásná. Při ochraně přírody se u nás postupuje podle zákona, který hned ve svém prvním paragrafu stanoví: „Účelem zákona je přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitosti forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji.“ Je to jediný zákon z právního kodexu ČR, který operuje s pojmem krása. Proto je vhodné, zamyslet se nad jeho významem.

Geograf Jay Appleton v roce 1975 publikoval studii, ve které navrhoval teorii „prospect-refuge“ - teorii lidské estetiky. Teorie v kostce říká, že esence krásy je způsob uspokojování vrozené touhy. Základní lidské potřeby jsou možnosti (vyhlídky) a bezpečnost (útočiště). Obě tyto potřeby nám ukazují klíč k úspěšnému přežití a z tohoto pohledu je lidská estetika nastavena na schopnost předvídat krajinu, která tyto dvě složky obsahuje. Podle Appletona musí krajina naplňovat lidské biologické potřeby, a proto přírodní výběr zvýhodňoval ty jedince, kteří se zabydlovali tam, kde tomu tak skutečně bylo. Tak vznikly vrozené preference pro určitý typ krajin a daly základ estetickému zalíbení v krajině. Estetické uspokojení zakoušené při pohledu na krajinu vychází ze spontánního vnímání vlastností krajiny, která prostřednictvím svých tvarů, barev, prostorového uspořádání a jejích dalších viditelných atributů působí jako indikátor podmínek prostředí vhodného k přežití. Podle této teorie je tedy krása krajiny ryze praktická (i když nevědomá) volba.

Naopak americký sociolog Thorstein Veblen ve své Teorii zahálčivé třídy uvádí, že za krásné je považováno to, co je nepraktické a drahé. Například čínská váza, do které nelze dát ani květiny, boty na vysokých podpatcích, ve kterých téměř nelze chodit, apod. Věci praktické mohou být považovány za krásné až tehdy, když už se nepoužívají a jsou k ničemu (cep visící na zdi v hale, dřeváky ve vitríně…). A podobně je to s krajinou. Za krásnou prý považují lidé zejména takovou krajinu, která nepřináší žádný praktický užitek. Tento pohled na estetiku krajiny je ovšem druhotný a vznikl (dle Veblena) až po vzniku zahálčivé třídy (otrokáři, feudálové, buržoazie). A tak za krásné byly považovány vodopády, gejzíry, pralesy, vysoké hory - zkrátka takové krajiny, které byly takřka bez užitku.

Ať už je to s tou krásou jakkoliv, přeji vám krásný rok 2015 s časopisem Veronica.

Mojmír Vlašín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu