Čtení na tyto dny

Pohyb

Je také únava
teprve tisíciletého jazyka
(mé řeči)

Je také únava
teprve dvousetletých stromů
(mé ulice)

Louka navečer povadla —

Už dlouho nepršelo
a neozval se cvrček
(má duše)

Auta na vzdálené dálnici
svítí  Třou si
pneumatiky o asfalt

ropný derivát
o ropný derivát
a ropný derivát

je žene

(František Schildberger)

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Léčiví živočichové


Mojmír Vlašín, č. 4/2014, s. 5-7

Léčivé rostliny jsou ohraná písnička. V poslední době se s knihami o léčivkách roztrhl pytel, zato léčiví živočichové jsou neprávem opomíjeni. Jako zoolog to cítím úkorně, a tedy by snad stálo za to o některých z nich se zmínit.

Možná, že se teď zamýšlíte, ze kterého léčivého živočicha jste v poslední době pili nějaký čaj - no a přišli jste asi na to, že to byla včela, respektive její produkt - med. Ale léčivých živočichů je celá řada a do seznamu je jich možno zahrnout několik desítek. Mnoho z nich se používalo jen v lidovém léčitelství, ale někteří dodnes figurují v lékopise. Rád bych se věnoval především těm, kteří se vyskytují u nás v EU ve volné přírodě, anebo se s nimi či jejich produkty běžněji setkáváme.

Bobr evropský (Castor fiber) je největší evropský hlodavec. Jeho léčivé schopnosti byly známy již ve starověku a k léčení se používala příocasní žláza zvaná kastoreum. Ostatně s bobrem je spojena celá řada mýtů, jako třeba požírání ryb, anebo to, že když je samec pronásledovaný lidmi, ukousne si varlata, pro která je loven, aby ho lovci nechali na pokoji. Tato absurdní pověra vznikla zřejmě na základě skutečnosti, že bobr jako jeden z mála savců nemá varlata uložena v šourku, ale uvnitř těla. Latinský název castor je pak odvozen skutečně od slova kastrovat, takže tato historka zřejmě byla populární už ve starém Římě. Ve skutečnosti však bobr nikdy nebyl pro tento orgán loven, předmětem zájmu lovců byla především kožešina, maso a ono kastoreum. Co to je? Kastoreum je výměšek análních pachových žláz, kterým si bobr evropský a bobr kanadský značkují své teritorium. Obsahuje dvacet čtyři sloučenin, některé z nich mají feromonální význam. Až do 19. století bylo kastoreum významným lékem proti křečím, bolesti a horečce, což se dnes vysvětluje obsahem salicylátů.

Jezevec lesní (Meles meles) je šelma z čeledi lasicovitých. Jezevčí sádlo se v tradičním lidovém léčitelství užívalo jako prsní balzám pro lepší odkašlávání při chřipce a nachlazení. Má výrazný protizánětlivý a antiseptický účinek a z tohoto důvodu bylo využíváno v léčitelství i při kožních onemocněních. Konkrétní účinné látky se dosud nenašly a sádlo tedy nefiguruje v lékopise.

Jelen evropský (Cervus elaphus) - už starověký lékař Hippokrates se zmiňuje o tuku z jelení zvěře - jelením loji - jako prostředku k péči o suchou pokožku. Jeho působením pokožka zjemní a zvláční, přičemž se na ní vytvoří jemná vrstva chránící pleť před drážděním a nepříznivými vlivy. Jeho výhodou je, že není parfémovaný, nedráždí pokožku, a je tedy vhodný pro alergiky a ekzematiky. Dnes se získává nejen z jelenů.

Ze sibiřského poddruhu jelen maral (Cervus elaphus sibiricus) se k léčebným účelům používalo mladé paroží. V paroží marala byly zjištěny zázračné přírodní látky - adaptogeny, které se nikde jinde nevyskytují. Adaptogeny jsou látky zvyšující odolnost organismu proti stresovým situacím, jako je zranění, úzkost nebo tělesná únava; zlepšují schopnost odolávat změněným podmínkám.

Pišťucha horská (Ochotona alpina) je malé zvíře patřící mezi zajícovce. Žije ve Střední Asii a na Sibiři. Pravděpodobně především mineralizované exkrementy těchto horských savců vytvářejí hmotu zvanou mumio. Mumiová mast slouží k ošetření otevřených ran, bércových vředů, proleženin, popálenin, hnisajících zranění, jizev apod. Mast je bohatá na vitamin E, provitamin A, D, poskytuje účinný UV filtr a zásobuje pokožku nenasycenými mastnými kyselinami, obsahuje aminokyseliny a vitaminy B, C, A.

Užovka stromová čili Aeskulapova užovka (Zamenis longissimus) je od časů antiky symbolem lékařské vědy - had obtočený kolem hole. Legenda vypráví o lékaři Aeskulapovi (Asklépiovi), kterého had naučil křísit mrtvé pomocí zázračné rostliny, a ten pak vrátil život synovi krále Mínoa. Rostlinu používal tak moc, že lidé skoro přestali umírat. To pobouřilo nesmrtelné bohy. Zeus tedy zabil Asklépia bleskem. Tím to ale neskončilo. Asklépios se stal bohem lékařství. No a čím je užovka léčivá? Existuje popsaná fobie z hadů (ophiofobie), k jejímuž léčení se nejlépe hodí právě tato mírná užovka v kombinaci 1 : 1 s bílým vínem (nejlépe Chardonnay). Napijete se vína a pak uchopíte užovku do ruky. Symptomy odezní.

Zmije obecná (Vipera berus) - její jed (venum viperae berus) uvolňuje svalové napětí, redukuje svalové kontrakce a má analgetický účinek. Pomáhá při artritidě a kožních onemocněních. Obsahuje fosfolipázu, fosfodiesterázu, hyaluronidázu. Dále obsahuje specifické peptidy, které mají hemolytický účinek. V lékárnách je k dostání v přípravku Viprosal B, který je v lékopise. Kromě toho se vyrábí i kosmetické krémy a gely s hadím jedem na záněty a odstraňovaní vrásek. Zmijí jed se získává ze živých jedinců, bez zabíjení.

Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) patří mezi ocasaté obojživelníky. Zvířata se nakládala do vysokoprocentního lihu a výluh se používal jako halucinogenní pálenka. Mezi známé toxiny mloka skvrnitého patří samandarin, samandaron, samandaridin. Kromě těchto složek jed obsahuje i alkaloidy a vysokomolekulární proteiny, které vyvolávají lokální reakci s hemolytickým účinkem. Samandarin při perorálním podání může mít paralytický účinek především na dýchací centrum a dráždí sliznice. Má také silné lokální anestetické vlastnosti a zvyšuje krevní tlak. V lidovém léčitelství se používal jako anestetikum.

Ropucha obecná (Bufo bufo) patří mezi bezocasé obojživelníky čili žáby a zná ji snad každý. I ona je opředena řadou pověr. Patří k nim například to, že kdo se jí dotkne, tomu naskáčou bradavice. Je jedovatá a pro mnohé živočichy je tedy nepoživatelná. Za ušima má párové jedové žlázy, tzv. parotidy, které produkují jedovatý sekret. Ropuchy dokáží vyprodukovat celou řadu chemikálií. Především biogenní aminy, bufogeniny a bufotoxiny. K biogenním aminům patří adrenalin, noradrenalin a další aminy, které tvoří předpokládanou halucinogenní složku ropušího sekretu. Bufogeniny a bufotoxiny jsou organické látky na bázi cholesterolu a mají účinek na srdeční sval a jiné tělesné funkce. Ropuch se hojně využívalo v konvenčním lékařství. Jak uvádí Morgan (2004) - praktický lékař Schroeder ve Frankfurtu nad Mohanem zdokumentoval již v roce 1641 řadu hojivých schopností ropuch. Například se prý používalo ropuch při zastavování krvácení z nosu. Pokud se přiložily k chodidlům, měly blahodárný vliv na onemocnění hlavy a srdce. Ropuším sekretem se také léčily nehojící se vředy. Používá se i k léčbě rakoviny nosohltanu.

Treska obecná (Gadus morhua) je mořská ryba z čeledi treskovitých. V ideálním stavu se může treska obecná dožít až 60 let, ale moderní intenzivní rybolov má za následek, že tresky jsou uloveny mnohem dříve, než dosáhnou tohoto věku či maximální možné hmotnosti. Z jejich jater se vyrábí rybí olej, který obsahuje mastné kyseliny. Omega-3 nenasycené mastné kyseliny hrají klíčovou úlohu v celé řadě životních procesů v lidském těle, od regulace krevního tlaku a krevní srážlivosti až po zvyšování imunity a protizánětlivé účinky. Mohou se uplatnit v prevenci i léčení mnohých onemocnění. (Treska je jen příklad - rybí tuk lze získat z celé řady mořských ryb.)

Gara rudohnědá (Gara rufa) je druh malých kaprovitých sladkovodních ryb. Vyskytuje se v říčních pánvích Jordánu, Eufratu a Tigridu a v některých pobřežních řekách severního Turecka. Tato ryba si pochutnává na částečkách odumřelé lidské kůže. Využívá se toho jednak při léčbě lupénky, ale také ke kosmetickým účelům, pedikúře, peelingu či „masáži“ chodidel.

Pijavka lékařská (Hirudo medicinalis) je zástupce z kmene kroužkovců, který se dříve hojně užíval k odebírání krve a k zlepšení krevního oběhu. Léčení pijavkami je způsob alternativní léčby široce využívané už ve starověkém Egyptě. Dnes jsou zařazeny mezi zdravotnické pomůcky a podléhají stejným požadavkům kvality a účinnosti jako všechna oficinální léčiva. Pro znecitlivění místa, kde se přichytí a zakousne do hostitele, využívá pijavka hirudin, který vypouští do rány. V okamžiku, kdy začne sát, dojde k uvolnění analgetik, které obsahují její sliny. Ty dále obsahují i protizánětlivé, antibakteriální, protialergické a cévy rozšiřující látky. I u nás je k dostání gel Sofia s extraktem pijavky na onemocnění spojená s krevním oběhem (křečové žíly, hemoroidy apod).

Bzučivka zelená (Lucilia sericata) - léčivé účinky muších larev znali už naši předkové. Larvy mouchy dokážou ránu očistit a k hojení připravit i rány, jejichž léčba běžnými metodami je neúspěšná. Během napoleonských válek si lékaři všimli, že vojákům, kteří dlouho leželi zraněni bez lékařské pomoci, do ran nakladly mouchy vajíčka. Právě tyto zanícené rány, plné kroutících se červů, se často zázračně vyčistily, hnis a odumřelá tkáň zmizely, rána se začala hojit a nakonec se zacelila. S postupem času a nástupem antibiotik se na podobné léčebné metody pozapomnělo a nyní se moderní medicína k těmto postupům vrací.

Sršeň obecná (Vespa crabro) je největším evropským zástupcem sociálního blanokřídlého hmyzu. V sršním jedu (a jedu ostatních druhů vos) jsou látky jako: histamin, serotonin, sršní kinin a jiné. Jed obsahuje také enzymy, které se pravidelně nacházejí i v hadích jedech. Hyaluronidáza zvyšuje prostupnost pojivové tkáně pro další obsahové látky jedu. Všechny látky v sršním jedu nebyly dosud prozkoumány. Ví se ale, že například histamin stimuluje sekreci žaludečních šťáv a má významnou roli v hojení ran či řízení nočního a denního rytmu. Histamin je také spojován s tvorbou nových cév v nádorech.

Mravenec lesní (Formica rufa) se velice podobá svým příbuzným, mravenci menšímu (Formica polyctena), mravenci lučnímu (Formica pratensis) a dalším mravencům rodu Formica. Právě zástupci rodu Formica vytvářejí velké stavby - mraveniště, a jsou tak všeobecně známými živočichy. Také je všeobecně známo, že produkují kyselinu mravenčí, která se používá v léčitelství. Například masážní krém na klouby Muravevit s kyselinou mravenčí se používá k zahřívání zánětů a léčbě revmatismu. Formidol je zase preventivní léčivo, které mohou používat včelaři i bez veterinárního předpisu. Jako biologicky neškodné léčivo (kyselina mravenčí) se používá proti varroáze, ale také proti nosematóze. Kyselina mravenčí se dnes ovšem nezískává z mravenců, ale vyrábí se synteticky.

Včela medonosná (Apis mellifera) - tento eusociální hmyz je vedle bource morušového hlavním domestikovaným druhem hmyzu. Ovšem včely, morfologicky zcela shodné s domácími, žijí i ve volné přírodě. K léčebným účelům se používají jejich produkty: med, jed, propolis a vosk.

Med byl používán proti depresím, melancholiím a jako geriatrikum. Propolis je pryskyřičná látka příjemné aromatické vůně. Surovinu k tvorbě propolisu sbírají včely na rostlinách produkujících pryskyřičné látky. Při zpracování mísí nasbíranou hmotu s výměšky hlavových žláz. Včely propolis využívají jako stavební a ochranný materiál. Všechny vnitřní stěny úlu obývané včelami jsou potaženy souvislou tenkou vrstvou propolisu. Při vyšší teplotě se z takového nátěru uvolňují těkavé látky, které prosycují atmosféru úlu a působí antibakteriálně. Tyto vlastnosti jsou zužitkovány formou mastí nebo roztoků. Většímu uplatnění ve farmakologii brání obtížná standardizace způsobená velkou proměnlivostí jeho složení. Včelí jed je využíván k léčbě alergií, bolestí kloubů i svalů, neuralgií, dny, ischiasu, artritidy, artrózy. Apisarthron je mast, která obsahuje včelí jed a slouží k pomocné léčbě artritidy, neuralgií či ischiasu, při funkčních poruchách svalů, vaziv a úponů šlach. Výrazně prohřívá ošetřené místo a uklidňuje bolesti. Žlutý včelí vosk je vylučován žlázkami na břiše dělnic včely medonosné, které ho používají ke stavbě pláství. Obsahuje estery alkoholů s kyselinami palmitovou, cerotonovou a dalšími. Používá se k přípravě mastí a na výrobu tzv. bílého vosku (bělením na slunci, jediný způsob povolený pro farmaceutické aplikace vosku). Bílý vosk se přidává do tužších mastí a krémů.

Puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria) je brouk z čeledi majkovitých. Při vyrušení vylučuje tekutinu odporného zápachu. Výtažky z puchýřníka se používaly pro výrobu nápojů lásky, neboť v nich obsažené látky, zejména pak kantharidin, vyvolávají erekci. Toto užití se dnes nedoporučuje, protože kantharidin je nejen afrodisiakum, ale též prudký jed a snadno lze překročit smrtnou dávku - pročež byly španělské mušky oblíbeny i mezi traviči. U těhotných žen se používal jako abortivum, ovšem i zde je stejný problém s nebezpečím předávkování. Společně s blínem se používal jako prostředek proti bolesti. Vnitřně se používal jako diuretikum, zevně při revmatismu a neuralgiích.


V seznamu jsem zcela vynechal ty živočichy, jejichž části se používají zcela nepodloženě pro pochybné účely (např. roh nosorožce, sádlo netopýra) a chtěl bych upozornit, že některé shora uvedené druhy jsou zákonem chráněny a jejich léčebné užití je nejen ilegální, ale i neetické (bobr, užovka, zmije, mlok, ropucha). Uvedl jsem je zde spíše pro zajímavost. Jelen a jezevec jsou lovnou zvěří a jejich lov je regulován. U včel, zmijí a pišťuch se využívá jejich produktů, aniž by byly zabíjeny. No a pijavka, gara či bzučivka naopak užírají člověka (za živa). Při užívání léčivých živočichů myslete nejen na svoje, ale i na jejich zdraví.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu