VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V národním parku Podyjí a jeho ochranném pásmu probíhá již delší dobu program na obnovu starých ovocných sadů včetně péče o zachování původního genofondu ovocných dřevin. Situace je o to složitější, že nejprve bylo z této úrodné a ovocnářsky zaslíbené oblasti odsunuto německy hovořící obyvatelstvo, zemědělská půda byla znárodněna, proběhla zde kolektivizace a poté se navíc většina území současného národního parku ocitla na dlouhá desetiletí za železnou oponou. To způsobilo rapidní devastaci starých sadů i jejich genofondu. V minulosti se ze Znojemska kromě vína vozily do Vídně také vyhlášené třešně nebo mišpule. V současnosti se snažíme zachovat alespoň zbytky krajinných struktur s výskytem ovocných dřevin. Důvodem není pouze snaha o zachování genofondu starých a krajových odrůd, ale i snaha o zachování velmi cenných biotopů, na které jsou vázány četné druhy vzácných živočichů - namátkou jmenujme: krutihlav obecný, strakapoud jižní, dudek evropský, martináč hrušňový, z brouků třeba krasec Anthaxia suzannae nebo tesařík Leptura cordigera.

Z hlediska ovocnářského výzkumu není Podyjí příliš probádanou oblastí. V 90. letech minulého století proběhl pouze průzkum vedený Ing. Františkem Papršteinem z Výzkumného ústavu ovocnářského, z něhož vzešlo určení zejména jabloní a hrušní. Evidenci odrůd na Hradišťských terasách u Znojma se věnovala diplomová práce Pavly Slezáčkové-Šmerdové z roku 2003, zpracovaná na Masarykově univerzitě v Brně. Další výsledky jsou uloženy v nepublikovaných výzkumných zprávách na Správě NP Podyjí, nejvíce ve zprávě Ing. Stanislava Bočka, Ph.D., z roku 2010. Ing. Zdeněk Simek pak určoval pro potřeby Správy NP třešně v sadu u Popické kaple. Nejčastějšími nalezenými jabloněmi jsou Parména zlatá zimní, Boskoopské, Landsberská reneta a Matčino, mezi třešněmi jsou hojné Kaštánky a Karešovy, našli jsme i dva jedince Napoleonovy chrupky. Z hrušní se v parku najdou Clappovy máslovky nebo Williamsovy. Vesměs jde však o odrůdy běžně pěstované často v rámci celé Evropy. Relativně hojná je v regionu mišpule německá, ovšem odrůdy jsou neurčené a pravděpodobně neurčitelné. V NP Podyjí proto nemůžeme hovořit prakticky o žádné lokální krajové odrůdě. Jistě lze najít zmínku o některých místních klonech typu: „meruňka ananaska po Němcích“ nebo „vinohradnická broskev“, ale podrobný průzkum genofondu, zejména u teplomilného ovoce, zde dosud neproběhl.

Mezi ovocnářsky nejvýznamnější lokality patří v NP Podyjí pás vřesovišť, extenzivních sadů a stepních lad táhnoucí se od znojemské Kraví hory na východ až ke státní hranici u obce Hnanice. Dále je to oblast Hradiště s nádhernými exempláři starých mišpulí (Mespilus germanica) nebo několika přežívajícími jedinci smokvoní (Ficus carica) a v neposlední řadě starý ovocný sad v srdci národního parku - v obci Čížov. Četné staré exempláře ovocných dřevin však lze nalézt i v okolí starých mlýnů na Dyji, v okolí hájoven nebo přímo v lesních porostech.

Postupně se snažíme veškeré ovocné dřeviny mapovat a těm perspektivním zajišťujeme udržovací a sanační řez. Téměř všechny přestárlé stromy, i když jsou nemocné nebo poškozené, ponecháváme na stanovištích, abychom nejen zajistili hnízdní dutiny pro ptáky a potravní příležitosti pro různé druhy hmyzu, ale i zachovali možnost budoucího odběru roubů.

Většina naší péče o ovocné dřeviny spočívá ve výsadbách nových ovocných stromů do krajiny a péči o ně, a to buď ve formě dosadby do stávajících krajinných struktur, anebo také zakládáním nových, jako jsou stromořadí, remízy nebo solitérní stromy. Za tímto účelem jsme u Lesní správy v Podmolí zřídili malou školku, kde vyséváme osivo získané v regionu; na ně potom budeme roubovat či očkovat požadované odrůdy. Věnujeme se také roubování na místě, kdy v krajině vyhledáváme vhodné semenáče myrobalánů, švestek, meruněk či ptáčnic, na které roubujeme rouby odebrané ze starých meruněk či třešní z regionu, z nichž většina není určena, ale přitom jde o jedince s dobrou kvalitou plodů, pravidelnou plodností, odolností a dobrým zdravotním stavem. Touto metodou „potulného sadaře“ se snažíme zachovat genofond starých odrůd, byť nejde o určené jedince. Většinu ovocných dřevin však nakupujeme ve specializovaných školkách, kde vždy upřednostňujeme staré odrůdy a také typy podnoží vhodné k výsadbě do volné krajiny. Na některých výsadbových akcích se finančně podílely místní obce, vlastní prací přímo obyvatelé. Tak tomu bylo např. při výsadbách v Čížově a v Lesné, ale také při obnově zanedbaného Čížovského sadu. V Hnanicích obec nečekala na pokyn Správy NP, ale vysadila si poměrně rozsáhlý sad starých odrůd zcela samostatně. Příkladně o něj pečuje a do práce zapojuje i dobrovolníky z řad místních obyvatel. Jelikož úkolem Správy NP není pouze péče o přirozené či přírodě blízké lesní porosty, ale i péče o kulturní krajinu, do které ovocné dřeviny samozřejmě patří, hodláme ve výše uvedené činnosti i nadále pokračovat. Žádoucí by bylo prohloubit spolupráci s rakouskou stranou, kde už rostou první čtyři nové mišpule z Podyjí. Máme například signály o tom, že některé regionální odrůdy by mohly být uloženy v kolekci genové banky v Linci. Věříme, že ovocné dřeviny se opět stanou běžnou součástí kulturní krajiny Podyjí a že to stejně jako dosud nebude jen zásluhou Správy NP.

Ing. Veronika Dubovská, odborný referent pro zemědělství a krajinnou ekologii, Správa NP Podyjí, dubovska(zavináč)nppodyji.cz