Čtení na tyto dny

Ocúny

Za řekou lesy v tichých mukách
svlékají potrhaný šat
a chystají se odlétat

Bojíme se že osamíme
na steskem podmáčených lukách

Bývá nám úzko v ony dny
kdy lužní háje jsou jak svaté
a v trávě rostou jedovaté
bledé a křehké ocúny

(Jan Skácel
Odlévání do ztraceného vosku, 1984) 

 

Doporučujeme ke čtení

Šikmý kostel: románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921

Karin Lednická, č. 2/2022, s. 23-25, pro předplatitele

Skalická Morávka

Petr Birklen, č. 2/2022, s. 44-45

Vzpomínka na Vítka Grulicha __ 2. 10. 1956 – 24. 2. 2022

Olga Lepšová-Skácelová, č. 2/2022, s. 56-57

Tisy v tísni

Renata Placková, č. 2/2022, s. 58

Bývala za plaňkovým plotem cesta do pole aneb o krajinném žalu a zbytkové naději

Petr Čermák, č. 1/2022, s. 2-3

Elementární automat Rule 30, homolice vznešená a meze poznání

Martin Dvořák, č. 1/2022, s. 20-22, pro předplatitele

Jak jsem vstoupil na „Mýtinu“ Josefa Jambora

Michal Friedl, č. 1/2022, s. 31-33, pro předplatitele

Jak mohu snížit svoji uhlíkovou stopu nepoužíváním rašeliny?

Renata Placková, č. 1/2022, 42-44

Jak jsem se vyučil ochranářem


Mojmír Vlašín, č. 3/1988, str. 44

Každý máme nějakou slabinu ve své povaze, se kterou nejsme spokojeni a snažíme se ji odstranit. Já například jsem nedokázal na nikoho kloudně zakřičet, zkrátka zařvat. Měl jsem s tím potíže už na vojně, kde jsem nedokázal na své podřízené křičet (říkalo se tomu velet), jak si přáli nadřízení. Když jsem se stal profesionálním ochráncem přírody, mysleli si mojí známí (a nakonec i já), že budu chodit po rezervacích a řvát na lidi. Velkým vzorem v tomto ohledu byl strážce rezervace Mrtvé blato, zvaný hajný Říha. Setkal jsem se s ním ještě za studií. Řval na mne tehdy tak silně a tak sprostě, že kdybych měl vynechat všechna neslušná slova, která použil, tak neříkal vlastně vůbec nic. Brzy jsem zjistil, že v práci budu dělat většinou něco úplně jiného, a když se jednou přihodilo, že jsem musel vyhnat jednu babičku z rezervace, udělal jsem to skoro šeptem.

Dny ubíhaly a já už se pomalu začal smiřovat s tím, že už si nikdy v životě pořádně nezařvu. Až jednou… to jsem se vrátil z terénu hodně pozdě a druhý den jsem přišel do práce o pár minut později. Zavolal si mě šéf a začal mi vytýkat pozdní příchody. Člověk, který dělá svoji práci se zájmem, přestane počítat svoje odpracované hodiny navíc a ani nečeká, že to někdo někdy ocení. Na druhé straně jsem nečekal, že budu stíhán pro pět minut. A snad toto překvapení způsobilo, že jsem ve svém nitru odkryl netušené schopnosti. Práskl jsem židlí a začal jsem řvát. A řval jsem krásně. Líp než poručík Janotka na vojně, hlasitěji než hajný Říha (i když ne tak sprostě). Zařval jsem si o to lépe, že jsem neřval na mužstvo ani na náhodné pocestné, ale na svého šéfa. Kdo to nezkusil, neocení.

Já jsem byl oceněn. Dostal jsem „za vyučenou“ od svého šéfa. V řeči zákoníku práce se tomu říká důtka za zvláště hrubé jednání k nadřízenému. A právě tehdy jsem se vyučil ochranářem.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu