Čtení na tyto dny

Ozvěny

Jít zrána prachem polní cesty bosý
a stanout tváří v tvář
vyjevenému koroptvímu kuřátku
už sotva se mi poštěstí.

Vždyť dávno chodím ulicí,
kde nezavadíš o kapičku rosy.
Však míjím příliš hlučná náměstí.

A potkám-li trs jílku v dlažbě,
což asi zdejším sotva něco říká,
postačí, abych oči přimhouřil,
a slyším koroptvičku opiově tikat.

(Josef Suchý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Kůrovec – nechtěný škůdce nebo přirozená součást našich lesů?

Josef Kašák, Jiří Foit, Petr Martinek, č. 3/2019, s. 2-5, pro předplatitele

Lesnická ekonomika více méně pod politickým tlakem

Róbert Babuka, č. 3/2019, s. 6-7, pro předplatitele

Mezi špičkami ledovců

Ema Wayan Danielová, č. 3/2019, s. 29

Babylonské zmatení jazyků

David Veselý, č. 3/2019, s. 36

Jaké bude bývat počasí?

Jan Hollan, č. 2/2019, s. 2-3

Stromy a voda

Radek Pokorný, č. 2/2019, s. 5-6, pro předplatitele

Zeleň a klima města

Jaroslav Rožnovský, Petr Salaš, č. 2/2019, s. 18-20, pro předplatitele

Stromy jako biotopy

Libor Sedláček, č. 2/2019, s. 21-24, pro předplatitele

Zrození života


Jeremiáš H., č. 3/2015, s. 29

Uprostřed stáda zjevilo se černé jehně, s bílou kresbou na temeni hlavy a se čtyřmi bílými ponožkami. Právě narozené hlasitě bečí do studené noci, jíž na horizontu lemuje krvavý půlměsíc. Už po pár krocích podél zdí rozlehlého dvora jsem začal tušit, že ten tvor, který před pár okamžiky spatřil tmu světa, je nenávratně odsouzen k smrti.

Ta věc už se mi stala kdysi, asi před dvěma lety. Krásné, živé jehně uprostřed louky a žádná stopa po matce. Nikdo z přítomných nejeví zájem, žádná z ovcí nevypadá, jako by právě porodila nebo se snad chystala rodit, žádná krev na vemeni ani žádné jiné znaky či indicie, jež by mě zavedly k počátku již přetržené pupeční šňůry. Říkám jim jehňata vyrostlá ze země, neboť jedině tak vysvětlil jsem si tehdy a vysvětluji si i nyní, jakým způsobem se jehně ocitlo na tomto světě. A ještě než stačí spatřit první paprsky slunce, bude jeho osud neodvolatelně zpečetěn.

A je to právě smrt, jež často ovládá náladu bahnění ovcí, nikoliv život, jak jsem se kdysi domníval. Do surové skutečnosti mě přivedl už můj první porod. Mrazivá noc, na konci světa a bilance, kterou nazývám absolutní smrtí - tedy když kromě jehňat zemře při porodu i samotná ovce. A tento prvotní prožitek utvářel a stále utváří můj pohled na všechny další porody nejenom našeho ovčího stáda. Příliš rychle jsem zjistil, že kde je možnost nového života, je i možnost zcela opačná, mnohdy nevyhnutelná, přirozená, snad krutá.

Když začátkem května vyháním stádo na první pastvu, jsou vzpomínky na ponurý konec zimy uloženy na listech mého deníku a zasunuty v ohybech mé paměti. A já hledím na ta malá černá čtyřnohá stvoření, jak se radují ze zelené louky a modrého vřesu. Tehdy se konečně i já sám mohu radovat ze zrození nového života, neboť jedna smrt je pohřbena daleko v minulosti a ta druhá, ať už jakákoliv, má prozatím nejasné časové souřadnice, příliš vzdálené od přítomného okamžiku. V ten moment se nacházím v samotném srdci bytí - tam, kam není dovoleno vstoupit ani samotné bohyni Moraně - a alespoň na malou chvíli prožívám pocit vítězství nad neodvolatelnými zákonitostmi existence.

Rukou do porodního sešitu na ovčí farmě napsal dne 11. března l. P. 2015 pastevec a vizionář Jeremiáš H.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu