Čtení na tyto dny

Ocúny

Za řekou lesy v tichých mukách
svlékají potrhaný šat
a chystají se odlétat

Bojíme se že osamíme
na steskem podmáčených lukách

Bývá nám úzko v ony dny
kdy lužní háje jsou jak svaté
a v trávě rostou jedovaté
bledé a křehké ocúny

(Jan Skácel
Odlévání do ztraceného vosku, 1984) 

 

Doporučujeme ke čtení

Příčiny ubývání opylovatelů v krajině

Jaromír Čížek, č. 3/2020, s. 2-4

Tvorba regionálních lučních směsí

Ivana Jongepierová, č. 3/2020, s. 8-9

Doufám v objevování stále nových krajin svého srdce

Jan Lepš, č. 3/2020, s. 30-31, pro předplatitele

Jan Lacina výtvarník

Ivo Dostál, č. 3/2020, s. 36-37, pro předplatitele

České moře či velehory? Kde vám poví tuto story?

Martina Pásková, č. 2/2020, s. 2-4

Stone balancing neboli vyvažování kamenů

Jan Macek, Rudolf Novák, č. 2/2020, s. 13-16, pro předplatitele

Nech půdu žít

Jana Dlouhá, č. 2/2020, s. 27-29

Jan Lacina, lesník s duší umělce a básníka (1944–2020)

Petr Maděra, č. 2/2020, s. 37-39

Zrození života


Jeremiáš H., č. 3/2015, s. 29

Uprostřed stáda zjevilo se černé jehně, s bílou kresbou na temeni hlavy a se čtyřmi bílými ponožkami. Právě narozené hlasitě bečí do studené noci, jíž na horizontu lemuje krvavý půlměsíc. Už po pár krocích podél zdí rozlehlého dvora jsem začal tušit, že ten tvor, který před pár okamžiky spatřil tmu světa, je nenávratně odsouzen k smrti.

Ta věc už se mi stala kdysi, asi před dvěma lety. Krásné, živé jehně uprostřed louky a žádná stopa po matce. Nikdo z přítomných nejeví zájem, žádná z ovcí nevypadá, jako by právě porodila nebo se snad chystala rodit, žádná krev na vemeni ani žádné jiné znaky či indicie, jež by mě zavedly k počátku již přetržené pupeční šňůry. Říkám jim jehňata vyrostlá ze země, neboť jedině tak vysvětlil jsem si tehdy a vysvětluji si i nyní, jakým způsobem se jehně ocitlo na tomto světě. A ještě než stačí spatřit první paprsky slunce, bude jeho osud neodvolatelně zpečetěn.

A je to právě smrt, jež často ovládá náladu bahnění ovcí, nikoliv život, jak jsem se kdysi domníval. Do surové skutečnosti mě přivedl už můj první porod. Mrazivá noc, na konci světa a bilance, kterou nazývám absolutní smrtí - tedy když kromě jehňat zemře při porodu i samotná ovce. A tento prvotní prožitek utvářel a stále utváří můj pohled na všechny další porody nejenom našeho ovčího stáda. Příliš rychle jsem zjistil, že kde je možnost nového života, je i možnost zcela opačná, mnohdy nevyhnutelná, přirozená, snad krutá.

Když začátkem května vyháním stádo na první pastvu, jsou vzpomínky na ponurý konec zimy uloženy na listech mého deníku a zasunuty v ohybech mé paměti. A já hledím na ta malá černá čtyřnohá stvoření, jak se radují ze zelené louky a modrého vřesu. Tehdy se konečně i já sám mohu radovat ze zrození nového života, neboť jedna smrt je pohřbena daleko v minulosti a ta druhá, ať už jakákoliv, má prozatím nejasné časové souřadnice, příliš vzdálené od přítomného okamžiku. V ten moment se nacházím v samotném srdci bytí - tam, kam není dovoleno vstoupit ani samotné bohyni Moraně - a alespoň na malou chvíli prožívám pocit vítězství nad neodvolatelnými zákonitostmi existence.

Rukou do porodního sešitu na ovčí farmě napsal dne 11. března l. P. 2015 pastevec a vizionář Jeremiáš H.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu