Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Ochrana raků v rámci aktivit ČSOP


Miloš Holzer, č. 3/2015, s. 51-52

Hned v prvních rocích působení ČSOP na nepopsané mapě ochrany přírody v Čechách a na Moravě se ukazuje nutnost přivést členskou základnu k určitému konkrétnímu problému. Vyhledával se nějaký jasný živočich nebo rostlina, který by jmenovanou základnu přitáhl k řešení ochranářské problematiky zajímavou formou. Při výběru zástupce živočicha vodního prostředí jsme měli šťastnou chvilku a zvolili jsme jednoznačně nejvhodnějšího zástupce, a sice raka říčního! Rozhodně se jedná o typického představitele čistých vod, kterého každý zná, považuje ho za symbol čistoty povrchové vody a většina lidí by se s ním ráda běžně setkávala ve vodách všech typů.

A tak vznikla tzv. „Akce rak“! Jedná se o jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších projektů ČSOP. Mizerná situace s čistotou našich vod (na počátku osmdesátých let) nás vedla k zamyšlení, jak tento stav napravit. Přirozeně a logicky se nabízel právě rak říční (Astacus astacus). Od tohoto okamžiku se rozbíhá akce na záchranu ohrožených raků.

Dnes je jednoznačně možné konstatovat, že bez této úspěšné akce by všechny vody rozhodně byly prosty našich původních raků.

„Akce rak“ probíhá už od roku 1985. Na počátku jen mapovala, jak to vlastně s raky je. Výsledky byly více než špatné - raci vymizeli. Bylo nutné posílit stavy raků v přírodním prostředí umělým odchovem. V Olomouci byla taková odchovna vybudována a postupně zde probíhal odchovný program na slušné evropské úrovni.

U nás se vyskytovaly (po druhé světové válce) jen tři druhy raků - především nejrozšířenější druh, tj. rak říční, dále pak rak přivezený po odeznění období „račího moru“, tj. rak bahenní a možná původní rak kamenáč. Po období račího moru, kdy u nás raci prakticky vymřeli, se k nám dostal i nový druh, kterým byl právě z Haliče dovezený rak bahenní. Mimo tento nový druh k nám byli dováženi raci říční z nejrůznějších lokalit z okolních států. Nebyla prováděna žádná evidence této jinak velmi bohulibé činnosti. Dostali se k nám tak raci říční, aby nahradili a obsadili volné lokality po racích, které vyhubil račí mor, ale o původnosti našich raků je možné úspěšně pochybovat.

Poměrně dobře je možné jmenované tři druhy našich raků rozlišit: nejběžnějším rakem je rak říční (Astacus astacus L.), který je řazen mezi dva naše původní druhy. Hlavním taxonomickým znakem je typické utváření klepete, které má širokou základnu a na pohyblivé i nepohyblivé části jsou výrazné zářezy. Druhým naším původním rakem je rak kamenáč (Austropotamobius torrentium Schr.). Vyznačuje se především výrazně menším vzrůstem, ale další rozlišovací znaky pozná jen odborník. Vyskytuje se jen na několika tocích, na Moravě vůbec. Žije jen v naprosto čisté vodě horních úseků toků a račím morem nebyl prakticky zasažen. Decimováni byli až stále se zvyšujícím znečištěním vod.

Rak říční se může nalézat i v mírně znečištěných vodách. Limitujícím faktorem je spíše množství rozpuštěného kyslíku ve vodním prostředí. Rak říční patří stále mezi kriticky ohrožené živočichy, zatímco rak kamenáč je u nás na tom ještě hůř.

Po skončení období račího moru se u nás ve větší míře objevuje také další druh raka (poprvé však již v roce 1850). Jedná se o raka bahenního (Astacus leptodactylus Esch.), který byl importován z oblasti Haliče. Rak bahenní se vyznačuje štíhlými úzkými klepety bez zářezů. Preferuje spíše lokality se stojatou vodou (a bahnité, odtud jeho název). U nás je jen málo rozšířen.

K výčtu je však nutné dodat, že se u nás ve volné přírodě (bohužel) můžeme stále více setkávat s raky nepůvodními a invazními. Platí to především o Čechách, ale objevují se (a budou stále více) ojediněle i na Moravě hlášení o „divných racích“. Jsou to zástupci dvou rodů, pocházejících ze Severní Ameriky. Jedná se o tyto druhy:

Rak signální (Pacifastacus leniusculus D.)
Pokusně byl vysazován již v roce 1980 na více lokalitách, ale uchytil se prakticky jen v okolí Velkého Meziříčí. Dnes je na více místech s tendencí dalšího šíření.
Zásadním rozlišovacím znakem jsou velké bílé až světle modré skvrny v místech styku pohyblivé a nepohyblivé části klepete. Skvrny jsou velmi nápadné a druhový název raka pochází od tohoto znaku. Rak signální je také větší (běžně 13-16 cm) a agresivnější. Z lokalit vytlačuje raka říčního. Nebezpečný je však především tím, že přenáší račí mor a sám je k němu rezistentní.

Rak pruhovaný (Orconectes limosus Raf.)
Od roku 1870 byl pokusně vysazen v Německu a v poslední době se přirozenou migrací šíří k nám. Především byl pozorován v Labi (až u Pardubic), ale vyskytuje se i ve Vltavě (také např. v přehradě Orlík). V Polsku se vyskytuje prakticky na celém území státu. Výrazně se liší od ostatních raků pruhovaným zadečkem. Na každém článku jsou protáhlé červeno-hnědé výrazné pruhy. Je menších rozměrů (do 10 cm). Brzy pohlavně dospívá (ve stáří půl roku) a oplodnění je uvnitř těla samice.

Aktuálně je nutné, co se týká problematiky ochrany raků, vyřešit:

a) udržení trendu zlepšování čistoty povrchových vod
Od roku 1990 došlo k výraznému zlepšení ve sledovaných zdrojích znečištění, nedaří se však snížit obsah koncentrace dusičnanů ve vodách.

b) vytlačení nepůvodních druhů raků
Obnovit mapování rozšíření raků u nás, především za účelem zjištění lokalit obsazených nepůvodními druhy raků a pokusit se jejich počty snižovat.

c) záchranné transfery
Správně provedený transfer populace raků z ohrožené lokality může zachránit až 80 % postižených raků; případy ohrožených raků na lokalitách mají stoupající tendenci - jedná se o nesprávnou manipulaci s rybníky, vypouštění vodních nádrží, lokální znečištění toků, nedostatek kyslíku, úpravy toků atd.

d) račí mor
Znovu se lokálně objevují nebezpečné nákazy račím morem, nákazu je nutné vyhledat a zabránit jejímu dalšímu šíření.

e) sucho
Zvláště pak v posledním období se stále častěji setkáváme s postupným vysycháním toků, ale i menších vod stojatých, vhodně provedený transfer zachrání větší část ohrožené populace.

Raci mají v našich vodách své nezastupitelné místo a já pevně věřím, že se jistě podaří uchovat tyto ohrožené živočichy na většině lokalit České republiky, ale také zabránit dalšímu šíření nepůvodních druhů raků.

RNDr. Miloš Holzer

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu