Čtení na tyto dny

Král smrků

(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)

Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody

Posvátná úzkost
slovanského obětiště

Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy

Směrovka: Král smrků 300 m

Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim

(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Josef Fanta držitelem Ceny Josefa Vavrouška


Tomáš Růžička, č. 3/2015, s. 53-54
Josef Fanta, letošní držitel ceny.
Josef Fanta, letošní držitel ceny. Foto Ibra Ibrahimovič

Letošním laureátem se stal v konkurenci dalších 20 nominovaných lesník a profesor Josef Fanta, který zásadním způsobem ovlivnil debatu o správné péči o lesy v České republice a udržitelném hospodaření v nich. Je neodmyslitelně spojen také s osudy Krkonošského národního parku. V roce 1963 stál za jeho vznikem, po roce 1989 a třiceti letech emigrace mu park vděčí za obnovu imisemi zničených lesů. „Pro mě jsou Krkonoše zdrojem neuvěřitelného dobrodružství. Dobrodružství poznávání. Nedovedete si představit, jaká to byla výzva přijít v roce 1962 do Krkonoš, kam mě vyslal ředitel lesnického výzkumného ústavu, abych připravil zřízení národního parku. Byl to první národní park. Všechno bylo nové a já jsem se přitom strašně moc věcí naučil. Dobrodružství to bylo také proto, že totalitní systém na nás chtěl tehdy něco úplně jiného. Ale nám se podařilo, že jsme v Krkonoších neudělali zábavní park, ale opravdový národní park. Že jsme za to museli s Mirkem Klapkou (první ředitel Správy KRNAP) tvrdě zaplatit, to je sice pravda, ale já toho po těch letech nelituji. I to stresové období jsem vnímal jako něco, při čem se může člověk něco naučit,“ řekl Josef Fanta při přebírání ocenění.

Profesor Josef Fanta získal Cenu Josefa Vavrouška za celoživotní odborné prosazování metod péče o les nejen v chráněných územích s důrazem na přirozenou obnovu, za hlavní podíl na obnově lesa zničeného kyselými dešti v Krkonošském národním parku a za přenos zkušeností a poznatků ze zahraničí do České republiky.

Není mnoho lidí s takovou životní zkušeností a takovým praktickým vlivem na debatu o hospodaření v lesích, jako má Josef Fanta. V devadesátých letech přivedl do Krkonoš holandskou Nadaci FACE, která zde za stovky milionů korun položila základy obnoveného lesa. Zástupce této nadace každoročně do Krkonoš jezdí na „inspekční návštěvu“ a ještě dalších sedmdesát let jezdit bude. Nový les nevyroste za rok. A v Krkonoších se začalo s obnovou skutečně od nuly. Koncem osmdesátých let byl Krkonošský národní park na seznamu nejohroženějších národních parků světa z důvodu zničených lesů kyselými dešti z tzv. černého trojúhelníku. Dnes se les znovu obnovuje.

Druhý zásadní vliv má Josef Fanta na diskusi o hospodaření v lesích v národních parcích. Vložil se do odborné debaty o managementu lesa na Šumavě, kde zastává jasné stanovisko podložené zkušeností z řady evropských zemí - v národních parcích platí zásada, že v územích, která byla zařazena do čistě přírodních zón, se nemá zasahovat. Tyto zóny jsou ponechány čistě přírodním procesům a slouží jako zdroj poznání. V této souvislosti připomněl zkušenosti z Německa: „Znám například dobře situaci v německém národním parku Harz na sever od Drážďan. Tam je podobná situace jako na Šumavě. S preventivními a ochrannými opatřeními nepočítají na prvním místě v národním parku, ale v lesních závodech, které s národním parkem hraničí. Oni respektují, že národní park je první kategorie ochrany přírody.“

Medailonek Josefa Fanty

Josef Fanta (*1931) byl tím, kdo během jediného roku 1962 připravil založení našeho nejstaršího národního parku, a tak mohl být Krkonošský národní park (KRNAP) vyhlášen 17. května 1963. Josef Fanta se tehdy stal náměstkem jeho prvního ředitele pro ochranu přírody a výzkum, než po srpnu 1968 z této pozice odešel a v roce 1977 skončil v nucené emigraci v Nizozemí.

Už v roce 1978 nastupuje jako „seniorní“ výzkumník do Laboratoře fyzikální geografie a pedologie na Univerzitu v Amsterdamu, kterou po čtyřech letech vyměnil za Ústav výzkumu lesa a přírody DLO ve Wageningen. V roce 1987 byl jmenován profesorem krajinné ekologie amsterdamské univerzity a o rok později profesorem lesnické ekologie na Univerzitě ve Wageningen. Po návratu do vlasti v roce 1990 se seznámil s katastrofálním stavem krkonošských lesů, způsobeným imisemi z černého trojúhelníku (zahynulo přes 5 000 ha krkonošských lesů, podobně jako lesy v Jizerských a Krušných horách). Poté se zásadním způsobem zasloužil o to, že nizozemská Nadace FACE zaplatila obnovu krkonošských lesů s cílem podpořit následnou přirozenou obnovu a přiblížení lesů v Krkonoších přírodě blízkému stavu v hodnotě téměř jedné miliardy korun. Po úspěšné realizaci záchranného programu, k jehož přijetí by nedošlo bez podpůrného projektu vypracovaného předtím J. Fantou a jeho kolegy z Univerzity v Amsterdamu, byl Krkonošský národní park vypuštěn ze seznamu ohrožených národních parků.

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích jmenovala Josefa Fantu svým profesorem v roce 1998.

Profesor Josef Fanta zásadním způsobem ovlivnil odbornou i veřejnou debatu o správné péči o lesy v České republice nejen v chráněných územích s důrazem na jejich přirozenou obnovu.
 

Na slavnostním předání Ceny Josefa Vavrouška 4. června 2015 náměstek ředitele Správy KRNAP Jakub Kašpar připomněl pohnutý rok 1968: „V srpnu 1968 přijely tanky ,spojeneckých‘ armád Varšavské smlouvy, aby nás zachránily od ,kontrarevolučních živlů‘, které jsme si tehdy tak oblíbili, my bloudi. V Krkonoších se usídlila jedna z okupačních jednotek přímo v I. zóně národního parku - na Rýchorách. Vymístění vojáků, kteří si tam téměř na rok postavili tábor, včetně záhonků s narciskami, se povedlo skvělému prvnímu řediteli národního parku Miroslavu Klapkovi. A byl za to po zásluze ,odměněn‘ vyhazovem a návratem do dolů. A Josef Fanta? Traduje se u nás taková historka. Josef Fanta, sedmatřicetiletý náměstek ředitele národního parku, právě opouští budovu Krkonošského muzea, když k němu přistoupí oficír sovětské armády s ,gramodeskou‘ na hlavě řka, že budovu zabírá jako vrchlabské velitelství invazních vojsk. ,V žádném případě. Tohle je muzeum,‘ odpověděl prý tehdy Josef Fanta, zavřel dveře, zamkl je a odešel, zanechav milého důstojníka jeho myšlenkám s otevřenými ústy. Svému vyhazovu o pár měsíců později předešel tím, že podal sám výpověď a odešel do emigrace.“

Josef Fanta je rozhodně významnou osobností. Získal Cenu ministra životního prostředí, a to dokonce od dvou ministrů (!), krkonošskou Cenu ředitele Správy KRNAP, čestná uznání od ministrů životního prostředí Rumunska a Bulharska, je držitelem Královského ocenění „Důstojník Oranžsko-nasavského řádu“ (což je nizozemské královské vyznamenání za civilní i vojenské zásluhy, udělované už od roku 1892) a nyní získává cenu spojenou se jménem našeho prvního federálního ministra životního prostředí, kterou uděluje Nadace Partnerství.

Josef Fanta patří mezi těch několik málo vědců a profesorů, kteří se nebojí vyjádřit k aktuální problematice jasně a věcně. Neschovává se za zdmi vážených ústavů, ale dokáže se záviděníhodnou energií veřejně vystoupit a srozumitelně formulovat odborná stanoviska.

Stojí za to na závěr skončit opět citací profesora Fanty, která je plná optimismu a víry ve smysl poznávání: „Před námi je další dobrodružství poznávání a to je klimatická změna. Ta změna běží rychleji, než jsme předpokládali, a nevíme, co se bude dít v horských lesích, které budou ovlivněny jako jedny z prvních. Myslím, že v tom dobrodružství poznávání bychom měli pokračovat. Dostal jsem dnes odpověď na můj návrh, abychom se spojili s kolegy z německých výzkumných ústavů a z univerzity v Göttingen. Pozveme je do Krkonoš a myslím, že by stálo za to, abychom se do toho dobrodružství znova dali. Dejme se do toho! Myslím, že se u toho mnoho nových věcí zase naučíme.“

Tomáš Růžička, Nadace Partnerství

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu