Vstup pro předplatitele: |
bylo
příliš mnoho kamení
na zemi
a země porodila stromy
bylo
příliš mnoho dřeva
mezi nebem a zemí
a země
porodila člověka
a člověk
vzal sekeru
(Jan Tluka)
Langer, J., Bočková, H.: Obydlí v Karpatech a přilehlých oblastech balkánských. Ostrava 2010, 936 s.
Karpaty jsou tématem, jemuž Veronica věnuje mimořádnou pozornost, což ostatně dokázala i svým 15. zvláštním vydáním, nazvaným Karpaty - krajina a lidé (Brno 2002). Velký zájem v něm tehdy vzbudil článek našeho předního znalce karpatského osídlení a lidové architektury Jiřího Langra, autora několika zásadních monografií. Cítíme proto povinnost byť jen krátkou anotací upozornit na jeho životní dílo, jež zpracoval společně s naší prakticky jedinou etnoložkou zabývající se balkánskými oblastmi Helenou Bočkovou.
V karpatské části vycházejí autoři částečně ze závěrů Mezinárodní komise pro studium lidové kultury Karpat (založené v roce 1959 a obnovené v roce 1993), resp. z národních monografií karpatských zemí, které v rámci této instituce kdysi vznikly. Nicméně bez obrovské erudice Jiřího Langra a jeho detailní, desetiletí tříbené znalosti karpatského terénu by syntéza, svým záběrem přesahující hranice desítky států, vzniknout nemohla. Monografie Langra a Bočkové je proto jak svým rozsahem, tak geografickým záběrem v evropském kontextu zcela jedinečná.
Je rozdělena na devět kapitol (včetně závěru). Nejprve autoři podávají charakteristiku přírodních podmínek zkoumaného území, zabývají se historií osídlení a zevrubně analyzují dosavadní literaturu o karpatském a balkánském osídlení. Postupně pak popisují formování a charakter sídel, typy zástavby, vnitřní členění domů, jejich konstrukční a materiálová specifika, vývoj topenišť, výzdobu, resp. estetický vzhled domu a konečně i sociální situaci v sídlech (kapitola Dům a rodina). Poslední kapitola se zabývá muzei v přírodě (skanzeny) a péčí o lidovou architekturu v jednotlivých zemích zkoumaného regionu. Publikace je doplněna několika vysvětlujícími exkurzy, v nichž autoři přibližují mj. valašskou kolonizaci, vliv osmanské expanze na Balkán a do karpatské oblasti na urbanizaci, zástavbu a lidovou architekturu vůbec, problematiku migrací a multietnicity či vývoj balkánské velkorodiny a její působení na sídelní struktury. Závěr tvoří důkladné shrnutí, které v hutné formě přináší základní fakta a interpretace, k nimž autoři dospěli. Metodologicky zajímavá je v něm především interpretace postavení Balkánu z hlediska formování lidové architektury, prováděná „katecheticky“, tj. pomocí otázek a odpovědí.
Mimořádně cennou součástí syntézy jsou také stovky fotografií s detailními popisky. Většinu fotografií z karpatské oblasti přitom během několika desetiletí terénních výzkumů pořídil sám Jiří Langer, balkánská část a některé starší záběry pocházejí ze sběrů „karpatské komise“, z literatury a z pozůstalosti jednoho ze zakladatelů komise Václava Frolce.
Práce vyžadovala zevrubnou orientaci v literatuře psané celou řadou nesvětových jazyků, autoři museli mj. sjednotit odbornou terminologii, která se v jednotlivých národních prostředích často značně liší, z metodologického hlediska rozhodně nebylo jednoduché smysluplně a bez přeryvů popsat např. charakter sídel vyvíjejících se v zásadně odlišných společenských podmínkách habsburské a osmanské říše.
Jak sami autoři v závěru podotýkají, podobné dílo již nebude možno nikdy opakovat. Oni sami (zejména ovšem starší J. Langer, nar. 1936) ještě mohli poznat nedotčené vesnice s původní architekturou (a částečně i původním rolnickým či pasteveckým životem) a mohli přitom využít zkušeností o jednu či dvě generace starších kolegů, kteří zkoumali život v Karpatech a na Balkáně nepoznamenaný modernitou. Anotovaná kniha je tedy jakýmsi posledním přímým svědectvím mizejícího světa, z něhož lze v současnosti zachycovat již jen „zbytky zbytků“. Je příznačné pro naši dobu, že o vydání takto zásadní práce neprojevila zájem žádná vědecká instituce a celá syntéza tak mohla být vydána pouze díky soukromému vydavateli Pavlu Šmírovi.
Václav Štěpánek, historik