Čtení na tyto dny

Rok plný dnů

Na patách naděje
Léto.
Léto, které nevyšlo.

Proč skřivanům se hrdlo zadrhlo?
Kdo připínal torzům křídla motýlí?
A kdo byl smyčcem bez houslí?
Na minutovou ručičku lákali
jsme čas.

Je večer. Vysoký až k svítání.
Zbrojíř naděje.
Večer, kdy úzkost taje v dým
a z popele, co po pastýřských
ohních zbyl,
vzlétl jestřáb, sivý pták,
nesmrtelnou perutí.
Nad hory, nad doly.

Zlatem harfy odlétalo léto
a duše svlékala se
pro budoucí dny,
pro světlo nepodpírané berlemi.

(Vít Obrtel)

 

Doporučujeme ke čtení

Jaké bude bývat počasí?

Jan Hollan, č. 2/2019, s. 2-3

Stromy a voda

Radek Pokorný, č. 2/2019, s. 5-6, pro předplatitele

Zeleň a klima města

Jaroslav Rožnovský, Petr Salaš, č. 2/2019, s. 18-20, pro předplatitele

Stromy jako biotopy

Libor Sedláček, č. 2/2019, s. 21-24, pro předplatitele

Šumava vítězná

Václav Cílek, Jan Dvořák, č. 1/2019, s. 2-4

Sucho jako šance pro naše potoky a řeky?

Petr Pařil, č. 1/2019, s. 5-9, pro předplatitele

Chvála kulhavého poutníka

Vladimír Just, č. 1/2019, s. 20-22, pro předplatitele

Vcházení do obrazů IV – Bohdan Lacina

Jan Lacina, č. 1/2019, s. 30-33, pro předplatitele

Krajina mého srdce


Karel Hudec, č. 3/2007, s. 6-7

I když jsem již mnoho krajin mého srdce ve dvou příspěvcích ve Veronice popsal, přece jen nemohu odolat pokušení - a pokud to redakce schválí, dokonce veřejnému vyznání se ze sympatií ke krajině, kterou považuji za krajinu budoucnosti. Zatím jsem možná sám - ne mnoho lidí totiž dovede předjímat trendy krajinného rázu a vývoje krajiny, stejně tak málo jich dokáže racionálnem přehlušit emocionálno ve svých vztazích a nahradit schémata minulosti ve svém srdci vizí a živými zárodky budoucnosti. Pravdu svého přesvědčení si pro sebe formuluji znovu a znovu z několika jednoduchých, zcela nesporných a nezpochybnitelných trendů, kterými se lidská společnost, a v důsledku toho její krajina, formuje. (1) Budoucnost lidské společnosti je utvářena výhradně trvalou udržitelností stálého zvyšování HDP. (2) Stále se zvyšující HDP znamená logicky stále více a více zboží. (3) Stále se zvyšující HDP znamená rovněž stále vyšší a vyšší koupěschopnost stále větších a větších skupin obyvatelstva. (4) Konečným stadiem trvalé udržitelnosti stálého zvyšování HDP bude tedy modrá planeta, na jejíž celé ploše budou jen hromady zboží, kolem nichž se bude koncentrovat veškeré koupěschopné lidstvo.

Mnoho lidí by se nyní právem mohlo ptát: Jaký bude tento svět, jenž nás uspokojí v našich duších a ve vyšší koupěschopnosti? Jaká bude krajina a její ráz tímto účelem vytvořené? A existuje již někde? Snad pro tyto zvídavé duše bych mohl popsat krajinu, kterou jsem si zamiloval a která musí být blízká každému, kdo má rád život a věří v něj, v jeho nezkrotnou, sociálním inženýrstvím nedotčenou dynamiku a budoucnost. Výhodou této krajiny je její globálně postupující všudypřítomnost, mně však nejbližší je její malý vzorek v podchodu Hlavního nádraží v Brně a v jeho vyústění proti obchodnímu domu Tesco. Zde cítím svoji sounáležitost s převážně spěchajícím lidským společenstvím, jakoby mimochodem prohlížejícím zde v pestrosti nahromaděné, převážně značkové výsledky HDP z globalizovaného již světa: Úhledné hromady bot, bund, kalhot, kabátů, hodinek, nožů, dalekohledů, mobilních telefonů, trpaslíků, nosičů zvukových záznamů, řemenů, prádel, svetrů, bot, bund, kalhot, kabátů, hodinek, nožů, dalekohledů, bot, bund, kalhot a za rohem stánky s hromadami bot, bund, kalhot atd. Jistě každý člověk již má, byť často nepřiznanou, tržnici svého srdce a zná ten atavistický pocit, kdy jí prochází s tlukoucím srdcem lovce i kořisti, s perspektivou možnosti levného získání i adrenalinovým pocitem možnosti ztráty, a to celé hotovosti včetně. Pokud začínám pociťovat civilizační stres, neváhám zajít meditovat do souběžné obchodní pasáže Myší díra. Zde, v úzkých hlubokých roklích evokujících zadoindické velehory vzhlížím k nebi, v jehož výšinách se ztrácejí hromady bot, bund, kalhot, kabátů, hodinek, nožů atd., z jehož stěn porostlých svetry občas vystoupí lidský tvor a na úzkém dně se plazí a sotva míjejí nekoneční hadi šťastných koupěschopných lidí. Nerad vždy toto údolí opouštím, utěšován pouze veršem jasnozřivého básníka „opustíš-li mne, nezahynu“. Věříme mu oba, já i krajina.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu