Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Prózy z Banátu


Jiří Poláček, č. 4/2015, s. 54-55

Matěj Hořava: Pálenka. Prózy z Banátu. Host, Brno 2014, 124 s.

Jednou z nejoceňovanějších knih vydaných v roce 2014 se stal prozaický debut Matěje Hořavy (*1980) Pálenka, mající podtitul Prózy z Banátu. Získal cenu Magnesia Litera jako objev roku a vyšla o něm řada pochvalných recenzí, například v časopisech Respekt, Host či Tvar. O jeho čtenářském úspěchu svědčí dotisk datovaný rokem 2015.

Jde o dvaačtyřicet krátkých próz, jejichž vypravěčem je mladý Čech, který působí v banátské vesnici na rumunsko-srbském pomezí jako učitel. Jeho žáky jsou děti z českých rodin, potomci přistěhovalců z Čech a Moravy. Podtitul tohoto souboru je trochu matoucí, neboť vypravěč v něm představuje nejenom své působiště, ale téměř v každé kapitole vzpomíná na svoji minulost (sám trefně hovoří o „kolovrátku vzpomínek“). Výrazným znakem jeho vyprávění je tudíž prolínání časových a prostorových prvků.

Jako výpověď o současném banátském venkovu je Pálenka velmi sugestivní, byť má mozaikovitý a leckde jen útržkovitý ráz. Vypravěč působivě popisuje zdejší přírodu a její podoby v jednotlivých ročních obdobích, měsících i dnech. Je fascinován různými přírodními živly, jako jsou bouře, vítr, mráz, mlha nebo oheň. Opakovaně se zmiňuje o hojně rostoucích stromech, k nimž patří akáty, habry či moruše, podléhá opojnému kouzlu pastvin a strání nad Dunajem. Opájí se ovšem také banátskou pálenkou, kterou často popíjí ve společnosti i sám. Vidí ji takto:

„Pálenka ze švestek a kulovatek; to je krev tohoto kraje… Divoká krev tohoto kraje: opojná i zkázonosná; napájející i jako oheň požírající; rozproudí řeč i zboří svět křivým slovem; napřáhne ruku k přátelskému stisku i ke stisku hrdla ve víru polonevědomé rvačky…“ Vypravěč se věnuje též zvířatům (zejména koním, psům a ovcím) a samozřejmě i místním lidem, a to dospělým i dětem. Vytváří jejich zkratkovité, leč výstižné portréty, všímá si jejich pospolitosti a zakotvení v banátské krajině, plnosti jejich životů, kontrastující s jeho vnitřní prázdnotou a samotou. Nastiňuje však i tragické lidské osudy, několikrát se v jeho vyprávěních objevuje smrt. Postavy promlouvají většinou jenom krátce, přičemž v jejich promluvách jsou kurzivou označena místně příznačná slova: director, cuika, řebečka, špraj, kulovatky.

Pokud běží o vzpomínkové přesahy banátského časoprostoru, vypravěč evokuje své dětství v Děčíně, studia a život v Brně, jakož i svůj pobyt v Bavorsku, výlety do Makedonie, Albánie a Bretaně. Ve svých básnivých reminiscencích, vyvolaných třeba jen nějakými vůněmi či zvuky, se vrací k ztraceným láskám, přátelům i k vlastní sestře, k dávným snům. Návraty do zašlých dob mu umožňuje rovněž četba jeho starých deníků.

Jiří Poláček

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu