Čtení na tyto dny

Pobřeží

Slunce již hvězdy noční
roztříští v příboji
Noc stáhla se pryč chvatně
se všemi závoji
Bílá břicha ryb svítí
mrtvá jak touha má
rybářkám do jejich sítí
jen nechtíc
veplouvá…

(František Schildberger) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Práce pro vyšší princip


Bohdana Fabiánová, č. 1/2016, s. 48

RNDr. Yvonna Gaillyová, CSc., oslavila loni na podzim 60. narozeniny.

Yvonnu jsem poznala v 80. letech, když byly naše děti ještě malé. Už tehdy vždy hovořila o ekologii a šetrnosti k přírodě a k životnímu prostředí. Přiznám se, že se mi to tehdy zdálo přehnané, když upozorňovala na nemístné plýtvání, ale protože nesnáším věci na jedno použití, musela jsem uznat, že na tom něco je.

Postupem času děti vyrostly a přestaly jsme se vídat, a přestože jsem třídila odpad, kupovala, pokud možno, jen velká balení a vůbec se snažila dělat další opatření jak ulevit přírodě a projevovat více úcty matce Gaie, zdálo se mi, že stále dělám málo. A pak se naše cesty znovu setkaly. Začala jsem pracovat pro Ekologický institut Veronica, jehož je ředitelkou, a trošku zblízka jsem poznala, jaký žije život. Jestliže jsem měla pocit, že dělám málo, tak teď po dvou letech ve Veronice a vedle Yvonny vím, že nedělám skoro nic.

Nevím, proč doktorka Gaillyová opustila úspěšnou dráhu teoretického fyzika. Zřejmě proto, aby mohla pracovat ve prospěch věci, které věří. Většina úspěšných lidí mluví o sobě, o svých zdarech v práci, mnozí nepokrytě, ti falešnější „ve vší skromnosti“. Yvonna se nikdy netváří, že všemu nejlépe rozumí, s každým se zná a od všeho má klíče, a stále pracuje - nesobecky - doma, na své přírodní zahradě, pro svou rodinu, v Institutu na Panské v Brně, v Centru Hostětín, které je první českou veřejnou budovou postavenou v pasivním standardu, v komisích a radách ČSOP, vozí ze světa poznatky a do jiných míst v republice i do světa se snaží naopak přenášet zkušenosti právě z Hostětína. A mluví o pasivních domech, o tom, proč a čemu škodí fosfáty v pracích prostředcích, o udržitelné spotřebě. Díky ní jsem si uvědomila smysl větší součinnosti nevládních organizací, i když větší spolupráce jednotlivých skupin pro společnou dobrou věc je ku prospěchu vždy a v každém oboru.

Ráda si s Yvonnou povídám o babských věcech i o práci a myslím, že nejsem sama. A ještě za jednu věc jsem jí vděčná. Existuje teorie, že se v průměru přes šest lidí zná každý s britskou královnou či s americkým prezidentem. Protože se Yvonna Gaillyová zná osobně s Jeho královskou Výsostí Charlesem Philipem Arthurem Georgem, knížetem z Walesu, znám se s královnou i se současným i bývalými americkými prezidenty jen přes dva lidi a jsem vysoko nad průměrem.

I když s malým zpožděním, tak:
Živi? Jóóó…

Bohdana Fabiánová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu