Čtení na tyto dny

Rok plný dnů

Na patách naděje
Léto.
Léto, které nevyšlo.

Proč skřivanům se hrdlo zadrhlo?
Kdo připínal torzům křídla motýlí?
A kdo byl smyčcem bez houslí?
Na minutovou ručičku lákali
jsme čas.

Je večer. Vysoký až k svítání.
Zbrojíř naděje.
Večer, kdy úzkost taje v dým
a z popele, co po pastýřských
ohních zbyl,
vzlétl jestřáb, sivý pták,
nesmrtelnou perutí.
Nad hory, nad doly.

Zlatem harfy odlétalo léto
a duše svlékala se
pro budoucí dny,
pro světlo nepodpírané berlemi.

(Vít Obrtel)

 

Doporučujeme ke čtení

Příčiny ubývání opylovatelů v krajině

Jaromír Čížek, č. 3/2020, s. 2-4

Tvorba regionálních lučních směsí

Ivana Jongepierová, č. 3/2020, s. 8-9

Doufám v objevování stále nových krajin svého srdce

Jan Lepš, č. 3/2020, s. 30-31, pro předplatitele

Jan Lacina výtvarník

Ivo Dostál, č. 3/2020, s. 36-37, pro předplatitele

České moře či velehory? Kde vám poví tuto story?

Martina Pásková, č. 2/2020, s. 2-4

Stone balancing neboli vyvažování kamenů

Jan Macek, Rudolf Novák, č. 2/2020, s. 13-16, pro předplatitele

Nech půdu žít

Jana Dlouhá, č. 2/2020, s. 27-29

Jan Lacina, lesník s duší umělce a básníka (1944–2020)

Petr Maděra, č. 2/2020, s. 37-39

Fotografické vyznání lásky ke krajině Českomoravské vysočiny


Antonín Buček, č. 3/2016, s. 47

Miloš Spurný: Českomoravská vysočina. The Czech-Moravian Highlands. FOTEP, Brno 2015. 120 s.

Kdyby si měl přírodovědec a svébytný krajinářský fotograf Miloš Spurný (1922-1979) vybrat krajinu svého srdce, zcela jistě by to byla Českomoravská vrchovina. Začal ji objevovat již ve studentských letech, Vysočině ve fotografii věnoval svou první samostatnou výstavu v roce 1964 a v roce 1971 o ní natočil film. Dlouho připravoval fotografickou publikaci o Českomoravské vysočině (v roce 1968 k ní společně se Ctiborem Blattným napsal úvod), ale její vydání se mu nepodařilo prosadit. Výtečnou fotografickou monografii o harmonické kulturní krajině Vysočiny se podařilo vydat až nyní, po padesáti letech, především díky vytrvalému úsilí paní Věry Spurné, která dlouhodobě pečuje o odkaz svého manžela a nalézá přitom vnímavé autorské i vydavatelské spolupracovníky.

V úvodu monografie podrobně popisuje Jan Lacina osud Spurného publikace o Českomoravské vysočině, tedy to, proč „se zaujetím a láskou léta připravovaná kniha“ nevyšla. V následující kapitole Jan Lacina pojednává o tom, proč černobílé fotografie Miloše Spurného „dodnes vzrušují a vtahují“. Putuje totiž krajinou Českomoravské vysočiny Miloše Spurného tehdy a dnes, od Osové Bítýšky přes Rožnou, putuje krajinou s Babylony, krajinou předpolí, krajinou s lahodnou malířskou mozaikou ve Žďárských vrších až dospěje do srdce Vysočiny, za které považuje Milovskou kotlinu. Srovnává zasvěceně krajinu fotografií Miloše Spurného se současným stavem. Paní Věra Spurná v další kapitole knihy vzpomíná na společné cesty s manželem po Českomoravské vrchovině, která byla jeho první „krajinářskou láskou“. V roce 1959 si na Křižanovsku postavili malou dřevěnou chatku, která se stala východiskem celoročního fotografování krajiny. Úvodní textovou část knihy uzavírá pojednání Antonína Dufka „Miloš Spurný, radikální fotograf“, vystihující odlišnost Spurného přístupu k fotografování od tzv. výtvarné fotografie a snahu dobrat se panoramatickými záběry k „pravdě krajiny“.

Osmdesát citlivě vybraných černobílých fotografií krajiny prezentovaných v publikaci svědčí o tom, že Miloš Spurný svébytně vystihl krajinný ráz Českomoravské vysočiny a dobral se pravdy této krajiny, založené na dlouhodobém vztahu mezi přírodou a lidskou činností, vztahu, který vedl ke vzniku harmonické kulturní krajiny. Soubor fotografií různých částí Českomoravské vysočiny poskytuje jedinečnou informaci o stavu krajiny před padesáti lety, o jejím vzhledu, struktuře a rozložení skladebných prvků, o každé fotografii by bylo možné napsat krajinně-ekologické pojednání. Některé fotografie dnes náleží k paměti krajiny, zachycují jevy, které v současné krajině již neuvidíme. Patří k nim například nejstarší fotografie v knize - krajina se starým pluhem u Doubravníka z roku 1952, ale také panorama krajiny, kde se suší len (u Březin v létě 1962), i krajina se snopy rovnanými do panáků při žních u Osové Bítýšky v roce 1961. Prohlížení fotografií v knize je velkým zážitkem. Popisky k fotografiím obsahují datum vzniku a lokalizaci, usnadňují tím čtenáři možnost vydat se na Českomoravskou vrchovinu a podívat se, jak jednotlivé části krajiny vypadají dnes, po více než padesáti letech, co přetrvává a co se změnilo.

Kniha je sličně upravená, tisk kvalitní, všechny texty jsou i v angličtině, takže ji lze bezvýhradně doporučit nejen českým, ale i zahraničním obdivovatelům přírody a krajiny.

Antonín Buček

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu