|
Vstup pro předplatitele: |
Na patách naděje
Léto.
Léto, které nevyšlo.
Proč skřivanům se hrdlo zadrhlo?
Kdo připínal torzům křídla motýlí?
A kdo byl smyčcem bez houslí?
Na minutovou ručičku lákali
jsme čas.
Je večer. Vysoký až k svítání.
Zbrojíř naděje.
Večer, kdy úzkost taje v dým
a z popele, co po pastýřských
ohních zbyl,
vzlétl jestřáb, sivý pták,
nesmrtelnou perutí.
Nad hory, nad doly.
Zlatem harfy odlétalo léto
a duše svlékala se
pro budoucí dny,
pro světlo nepodpírané berlemi.
(Vít Obrtel)
K nejsmutnějším patří zprávy o nečekaném odchodu šikovných mladých lidí z tohoto světa. A jedná-li se navíc o kamarády či oblíbené kolegy, zmocní se adresáta takové zvěsti hluboký zármutek, se kterým si předlouho neví rady.
Pro všechny, kteří měli rádi Mgr. Aleše Tinku, byla zvěst o jeho dobrovolném odchodu ze světa jen těžko k uvěření. Tento oblíbený učitel pozořické základní školy, dlouholetý zastupitel, předseda komise životního prostředí a po čtyři roky i místostarosta městyse Pozořice, neúnavný terénní ochranář, poctivý skaut, vedoucí mladých ochránců přírody, výtečný organizátor, zakladatel a duše zdejší obecně prospěšné společnosti Větřák, hybatel známého ekostřediska Jelenice, a nadto excelentní muzikant, zpěvák, výborný vypravěč, člověk plný humoru, nás opustil nadobro. Žádná slova nepomohou zaplnit mezeru, která po této inspirující osobnosti zůstává v našich srdcích i v ekopedagogické pospolitosti na jihu Moravy. Jeho jiskrná tvořivost, nakažlivý optimismus, neotřelé nápady, které nejen chrlil, ale i s houževnatostí sobě vlastní uskutečňoval, to všechno nám po Alešovi zůstává už jen jako krásná vzpomínka. Výrazné stopy jeho píle, nápaditosti a krásného vztahu k lidem i ke krajině však budeme moci číst ještě mnoho let - třeba na dětském hřišti u školy, u studánek v pozořických lesích, v mokřadech Panské zahrady, na naučné stezce Poustka, v Mírové aleji.
Děkujeme Ti, kamaráde!
Aleš Máchal, Lipka Brno