Čtení na tyto dny

Král smrků

(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)

Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody

Posvátná úzkost
slovanského obětiště

Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy

Směrovka: Král smrků 300 m

Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim

(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Podávají plazi a obojživelníci ruku na rozloučenou?


Blanka Mikátová, Mojmír Vlašín, č. 1/2008, s. 6-9

Za tichých jarních večerů, zvláště, když dusné mrtvo zvěstuje blízký déšť, rozléhá se po krajině velký sbor žab a ropuch, které zdaleka a zblízka sešly se k radovánkám lásky.

(Antonín Frič 1872)

Vzpomínka na žabí večery

Dnešní jarní večery už jen vzácně podbarvuje žabí sbor. Žáby a s nimi další druhy obojživelníků, ale i plazů z naší krajiny mizí a za více nebo méně ohrožené jsou považovány všechny naše druhy těchto nepříliš oblíbených živočichů. Celkem se v České republice vyskytuje 21 druhů obojživelníků a 11 druhů plazů, vzhledem k jejich nárokům na klimatické poměry jsou druhově nejbohatší teplé oblasti. Vliv člověka na dřívější osídlení obojživelníky a plazy je obtížné zhodnotit. Na mnoha místech byly úhory, páslo se pouze extenzivně, docházelo tudíž k útlumu lesních a šíření stepních druhů. Ještěrky se mohly rozšířit na odlesněné stráně, ze stepních oblastí pronikala do odlesněné krajiny ropucha zelená. Naopak můžeme předpokládat ústup výskytu mloka, který je vázán na listnaté a smíšené lesy. K významnému ohrožení u žádného druhu našich obojživelníků a plazů pravděpodobně nedošlo, krajina zůstávala stále pestrou mozaikou různých přirozených a polopřirozených stanovišť.

Přibližně od poloviny dvacátého století ovšem docházelo k odvodňování velkých ploch, vysoušení mokřadů, zavážení tůněk a drobných rybníčků i jejich soustavnému znečišťování. Velký vliv měla i „úprava“ meandrujících vodních toků v přímočará, zahloubená a vydlážděná koryta bez života. Z dříve souvislých areálů druhů vázaných na vlhké biotopy vznikala stále řidší mozaika jednotlivých maloplošných útočišť. Izolované populace bez možnosti vzájemné komunikace byly snáze ohroženy nepříznivými faktory.

Život v uměle vzniklých vodních plochách

Rybníky, které vznikaly v průběhu staletí, sice nahrazovaly přirozené mokřady a tůně, obojživelníci je však obvykle mohli využívat poměrně dobře. Jejich součástí bylo mělké litorální pásmo s různými druhy rostlin, množství ryb přiměřeně odpovídalo velikosti vodní plochy. Přikrmování chovaných ryb bylo výjimečné, stejně jako umělé provzdušňování vody a hnojení.

Dnešní intenzivně obhospodařované rybníky se však již pro rozmnožování obojživelníků nehodí. Ryby pulce přímo loví, a to i menší jedinci dravých i nedravých ryb. Dochází také k likvidaci vajíček a larválních stadií obojživelníků všežravými a býložravými rybami. Velká rybí obsádka dokáže nové generace obojživelníků zcela zlikvidovat. Intenzivní rybníkářství je také spojeno s odbahněním rybníků, při kterém často chybí litorální pásmo s mělčinami.

Z krajiny mizí i druhy, které jsou přizpůsobeny rozmnožování v periodických vodních plochách, např. kuňka ohnivá nebo ropucha zelená. Pulci těchto žab mají poměrně rychlý vývoj, a tak se po zániku dočasně zaplavovaných mokřadů rozmnožovaly v nejrůznějších periodických loužích (např. louže v písnících, na polních cestách, v příkopech u cest). Louže na cestách jsou však zarovnávány a cesty asfaltovány, písníky, hliníky a lomy jsou tzv. rekultivovány, což obvykle znamená zarovnání a zavezení inertním odpadem. Nerekultivovaná místa po těžbě surovin přitom mohou zůstat pro obojživelníky nejlepšími stanovišti, a to včetně stanovišť zcela umělých, jakými jsou výsypky.

Uvedené zásahy mají za následek velmi výraznou likvidaci populací obojživelníků. Například v okrese Hradec Králové byl sledován výskyt kuňky obecné od roku 1985. Bylo zjištěno, že z celkového počtu 91 sledovaných lokalit zůstalo do roku 2006 pouze 6 lokalit s výskytem kuňky obecné. Tak silný úbytek je jistě alarmující.

Rizika a přínosy dopravních komunikací

Automobilovou dopravou jsou dnes ohroženy prakticky všechny naše druhy obojživelníků. Pro mnohé je silnice a její nejbližší okolí zdrojem potravy (soustředění létajícího hmyzu v noci kolem světel a na teplém povrchu vozovky). Další druhy musí vozovku překonat při různých typech migrací. Např. ropuchy, blatnice, čolci a skokani hnědí se po většinu roku pohybují na souši, často i daleko od vody. Vodu však potřebují ke svému rozmnožování, neboť se v ní vyvíjejí jejich vajíčka a larvy. Tahové cesty, po kterých na rozmnožovací místa a z nich každoročně putují, zůstávají do značné míry po generace stejné. V případě, že je silnice vystavěna tak, že tahovou cestu protne, obojživelníci svůj cíl nemění a při překonávání vzniklé bariéry se stávají obětí automobilů. Ze všech typů migrací je v tomto směru pro obojživelníky nejzřetelnější jarní tah dospělců ze zimovišť na místa rozmnožování. Především proto, že často probíhá masově a je omezen na poměrně krátké období. Nejčastěji jsou decimovány ropuchy obecné. Putují velmi pomalu a navíc se při osvětlení reflektory aut zastaví a zaujímají výstražný postoj. Na mnoha místech každoročně hynou stovky, tisíce a ve výjimečných případech i desetitisíce jedinců zejména žab, zanedbatelné však není ani ohrožení méně nápadných druhů, jako jsou čolci. Na silnici se může vytvořit i jednolitá vrstva z rozježděných těl. Proto jsou dnes uskutečňována různá opatření, která obojživelníky v době migrací chrání (dopravní značení, podchody, odchyt a transfer ohrožených jedinců).

Silnice jsou nebezpečné i pro plazy, i když jejich ohrožení není obvykle tak vysoké jako u obojživelníků. Silnici nebo její okraje mohou využívat jako migrační koridor. Plazi také někdy využívají teplý povrch vozovky k vyhřívání, takže mohou být usmrceni projíždějícími auty. Z plazů je provozem na silnici nejvíce ohrožen slepýš, který často na teplém povrchu silnice loví. Existují dokonce silniční úseky, kde ročně hynou desítky jedinců ještěrek či hadů, kteří se zde pravidelně vyhřívají. Jedním z příkladů může být silnice u Nezabudic (CHKO Křivoklátsko).

Oproti uvedenému nebezpečí jsou pro některé plazy okraje silnic a železnic (příkopy, dálniční a železniční náspy) vhodným druhotným stanovištěm. Uměle je zde udržována nízká vegetace, místy se skupinami keřů, která stepním nebo lesostepním druhům vyhovuje. Okraje dopravních komunikací dnes v krajině nahrazují stepní a lesostepní společenstva, dříve mozaikovitě rozprostřená na mezích mezi poli, na okrajích remízků nebo extenzivních pastvinách. Výhodou těchto „stepí“ je jejich úzký dlouhý tvar, který tvoří liniový koridor. Hadi a ještěrky stejně jako žáby a čolci vzhledem ke svým omezeným migračním schopnostem „kolonizují“ příhodná místa postupně a pomaleji nežli ptáci a část savců. Nesnadná prostupnost současné krajiny přirozené obtíže ještě zvyšuje. Druhotná step podél dopravních komunikací může nejen sama poskytnout vhodný biotop, ale i vytvořit spojnici mezi jinými vzdálenými ostrůvky vhodných stanovišť. Silnice jsou tedy pro plazy prvkem pozitivním i negativním. Plazi zde sice hynou pod koly automobilů, tyto ztráty jsou však obvykle vynahrazeny přítomností vhodného biotopu vedle silnice.

Současný výskyt a jak mu pomoci

Proč však plazi stále ubývají? Také současné populace ještěrky obecné jsou torzem jejich původního stavu. Ve středních Čechách se uvádí pokles početnosti o 50-80 % za několik posledních desetiletí, ve výrazně zemědělských částech středních Čech (např. Mělnicko, Slánsko) je úbytek ještě vyšší. Obdobné údaje jsou známy i z okrajových částí Brna (např. Židenice, Slatina). Přestože zejména běžnější stepní druhy plazů našly útočiště podél silnic a železnic, otevřená a sluncem prohřátá místa mizí. Tam, kde se o ně nikdo nestará (údržba příkopů, náspů a mezí), dochází k jejich zarůstání. Jinde naopak je péče nadměrná (intenzivně udržované trávníky, parky a zahrádky). Ještěrky i hadi potřebují místa s dobře prohřátým povrchem půdy a mozaikou osluněných, avšak mírně vlhkých míst, kde se mohou úspěšně vylíhnout snůšky vajíček. Takovými místy mohou být nejen úvozy, meze, okraje lesů, lesní cesty, paseky a další podobné biotopy.

Zdá se, že na současných změnách v krajině profitují slepýš a ještěrka živorodá. Slunná místa zarůstají vyšší vegetací, která může znemožňovat úspěšnou inkubaci snůšky vajíček uložených v zemi. Slepýš i ještěrka živorodá jsou však vejcoživorodé druhy, oplozená vajíčka se vyvíjejí v těle samice, která může vhodné prostředí aktivně vyhledávat. V některých oblastech se ještěrka živorodá dokonce místy šíří na úkor ještěrky obecné. Například na Královéhradecku se na okraji lesů, podél lesních cest, v písnících, v okolí vodních ploch apod. před dvaceti lety vyskytovala ještěrka obecná společně s ještěrkou živorodou. Dnes zde převažuje ještěrka živorodá, ještěrka obecná z některých míst vymizela úplně, jinde sice zůstává, avšak její početnost je výrazně nižší. O početnosti slepýšů toho mnoho nevíme, avšak je to druh, který je v naší přírodě stále hojně přítomen.

Dnes, kdy známe alespoň základní nároky plazů a obojživelníků, můžeme jim i trochu pomoci. Pro úspěšné rozmnožování obojživelníků se dnes na některých místech budují tůně. Někdy je to až činnost poněkud netradiční. Například v Orlických horách vystřelovali tůně na mokřadních loukách pomocí výbušniny. Rozsáhlé tůně v Božicích u Znojma byly také vybudovány za pomoci techniky. Dnes se zde vyskytuje silná populace jinak mizející žáby kuňky ohnivé. Vhodné podmínky pro běžnější druhy plazů i obojživelníků je možné vytvořit i na poměrně malé zahrádce. Pro plazy lze na vhodných místech budovat skládané zídky, kamenné snosy nebo místa sloužící k inkubaci snůšek hadů, např. komposty, vrstvené hromady organického materiálu apod.


RNDr. Blanka Mikátová - Krajské středisko AOPK ČR v Hradci Králové
RNDr. Mojmír Vlašín - Ekologický institut Veronica
Oba zoologové jsou autory publikací Ochrana obojživelníků, Ochrana plazů, Atlas rozšíření plazů v ČR

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu