VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Kollár, A.: Chvála česneku. Sursum, Tišnov 2007, 78 s.

Přestože mám česnek rád, označil bych se spíše za milovníka cibule. Hned z prvních stránek drobné knížky Antona Kollára na mě zavoněl česnek. Neodolal jsem a musel jsem si ke čtení několik stroužků ke krajíci chleba oloupat. Stal jsem se tak na okamžik členem virtuální komunity společenských vyděděnců. Však také v rodině profesora Kollára zavedli ze společenské ohleduplnosti jako topinkový den pátek. Silné specifické aroma česneku je však snad jediným nežádoucím efektem jeho konzumace.

Z výčtu všech v knize vyjmenovaných blahodárných vlivů na lidské zdraví musí skeptický čtenář nutně zpozornět: nestal jsem se obětí klamavé reklamní kampaně „x v 1“? Opravdu může být česnek antickou Viagrou, přírodním antioxidantem, antibiotikem, antiseptikem a antimykotikem i receptem na dlouhověkost zároveň? Komu by se ta série zřetězených malých zázraků zdála na jednu rostlinu příliš, může být klidný. Text je dílem profesora lékařských věd, který nás hned na první straně ujišťuje, že není zastáncem alternativní medicíny. Ostatně hned za hranicí exaktně ověřitelných účinků česneku číhá mytologie přehnaných nadějí (např. jako ochrana proti upírům prý česnek nefunguje). Zaručenou pravdu má jistě Jan Lacina, který v doslovu ke knížce svého přítele připomíná přísloví: kdo jí česnek sto let, ten bude žít sto let. A nebyl by to botanizující krajinný ekolog, aby nevzpomenul u nás divoce rostoucí bratry kultivovaného česneku kuchyňského - česnek viničný, česnek domácí nebo třeba česnek medvědí.

Chvála česneku Antona Kollára je krásné čtení. Svým obsahem a formátem je to přesně ten typ knihy, který bývá oceněn jako vděčný dárek i těmi, kteří raději než četbou tráví čas s motykou v zahradě. A lhostejno, zda jsou milovníky česneku nebo cibule.

Pavel Klvač