Čtení na tyto dny

Pohyb

Je také únava
teprve tisíciletého jazyka
(mé řeči)

Je také únava
teprve dvousetletých stromů
(mé ulice)

Louka navečer povadla —

Už dlouho nepršelo
a neozval se cvrček
(má duše)

Auta na vzdálené dálnici
svítí  Třou si
pneumatiky o asfalt

ropný derivát
o ropný derivát
a ropný derivát

je žene

(František Schildberger)

 

Ovocné aleje – přežitek nebo příležitost?


Stanislav Boček, č. 2/2008, s. 18-19

Ovocné aleje podle Kamenického

Stromořadí podél silnic představovala kdysi významný podíl tržních ovocných výsadeb. Daná problematika je zodpovědně zpracovaná v díle Ovocná a okrasná stromořadí (1932) od dr. Kamenického, který se zabýval rajonizací, výběrem vhodných ovocných odrůd z hlediska jejich nároků. Po velké mrazové kalamitě roku 1929 u nás totiž zmrzlo kolem 20 mil. ovocných stromů, především švestek, mimochodem právě v alejích. Autor kritizuje sázení stromů do prostoru silničního tělesa, jako správný způsob uvádí výsadbu za příkop, kde stromky dobře rostou, netrpí suchem, barbarským hyzděním korun silničáři a správci elektrického vedení, případně vlastníky přilehlých pozemků. Již tehdy smutní nad špatnou vzájemnou komunikací mezi ovocnáři, správci silnic i majiteli pozemků.

Do stromořadí doporučuje hlavní ovocné druhy, zejména hrušně (pyramidální koruna, vyšší odolnost k suchu), třešně, jabloně a višně. Vytýká nadměrné vysazování nekvalitních sazenic švestek z odkopků, které se k silnicím nehodí z důvodu vyšších nároků na vláhu. Vyzdvihuje význam jeřábu moravského sladkoplodého pro drsné polohy nad 600 m. Použití ořešáku královského vidí jako velmi problematické a omezené (široká koruna, velký odpad z listí). Měly by být voleny odrůdy s ne příliš bujným a rozkladitým růstem, později vstupující do plodnosti, aby mohl stromek dostatečně narůst a nepředstavoval lákadlo pro zloděje ovoce, kteří současně stromek poškodí. Nevhodné jsou odrůdy s atraktivními plody, náchylné k padání nebo s letním dozráváním. Ideální jsou typy jablek „koženáčů“ a „zelených“ hrušek. Odrůdy by měly být nenáročné, odolné k chorobám a škůdcům.

Z hlediska estetického (stejná doba květu, jednotnost habitu, stejnoměrný vzrůst) i praktického (doba zrání a sklizně) preferuje aleje druhově a odrůdově pokud možno jednotné, přičemž nabádá k obezřetnosti s ohledem na cizosprašnost odrůd. Z jabloní doporučuje k silnicím odrůdy Croncelské, Vilémovo, Strýmka (drsné polohy), Gdánský hranáč, Harbertova reneta, Landsberská reneta, Parména zlatá, Panenské české, Baumannova reneta, Parkerovo, Ontario, Boikovo (pro vyšší polohy nad 400 m) a dále Boskoopské a Kožená reneta zimní. Z hrušní jsou vhodné pro drsné polohy odrůdy Špinka, Muškatelka šedá a Trévouxská, pro vyšší polohy Solanka, Salisburyho, Avranšská, Hardyho, Charneuská, Boscova lahvice, dále President Mas, Lucasova máslovka a Pařížanka.

Z třešní doporučuje kromě místních osvědčených odrůd zejména nenáročné odrůdy Libějovická raná a Boppardská raná, dále odrůdy Rychlice německá, Troprichterova, Napoleonova a Hedelfingenská. Na suchých místech se bude dařit višeň Ostheimská, v lepších půdách višně Vackova a Morela pozdní, případně Sladkovišeň raná. Ze slivoní kromě odrůdy Domácí švestka zmiňuje odrůdy Černošická, Esslingenská, Zimmerova, Bühlská, Bonne de Bry a Úrodná raná.

Aleje doporučuje vysazovat v trojúhelníkovém sponu, vzdálenost v řadě volit dle druhu na 8 m u slivoní a višní, 8-10 m u sladkoplodého jeřábu a 10-12 m u ostatních druhů. Zajímavé je, že autor nezastává pouze stanovisko ovocnáře, ale do jisté míry i krajináře. Zvláště si cení višní, které se podle něj vyznačují jedinečnou osobitou krásou jak v době květu, tak i přes léto. Dobře zapěstované višňové aleje přirovnává k okrasným stromořadím!

Dnes jen trpěný přežitek?

Přenesme se nyní do současnosti. Co zbylo z Kamenického opěvované krásy a mnohoužitkovosti ovocných stromů v alejích? Rychlý růst automobilové dopravy a rozšiřování silnic vedly k jejich razantnímu úbytku kácením u silnic vyšších tříd. U silnic III. třídy a místních komunikací, kde ovocné stromy ještě zůstaly, je mnohde situace velmi kritická. Špatný zdravotní stav stromů je dán nedostatečným ošetřováním za posledních zhruba 30-40 let, pomineme-li „péči“ typu odřezání kosterních větví směřujících k vozovce, často bez dodržení základní zásady řezu na větevní kroužek. Výsledkem jsou zasychající pahýly větví, ze kterých se může nekrotizace (odumírání) přenést i na kmen, a výrazně tak snížit životnost stromu.

Neregulování růstu a plodnosti udržovacím řezem a dalšími faktory (např. kalamitním poškozením mrazem či holožírnými škůdci) dostaly ovocné stromy do začarovaného kruhu výrazné střídavé plodnosti, která vyčerpání a chátrání dřeviny ještě prohlubuje. Při nadměrné úrodě nesklízené ovoce znečišťuje vozovky, hnijící zbytky představují zdroj nákazy.

Není divu, že se protest proti existenci ovocných stromořadí ozývá i ze strany pěstitelů ovoce. Až hysterické kácení volně rostoucích slivoní v okolí intenzivních sadů kvůli strachu z přenosu virové šarky švestky se netýká zdaleka jen stromořadí podél cest. Lze zde ovšem vystopovat vysoký podíl odrůdy Domácí švestka, která je k chorobě extrémně citlivá. Ekologicky a krajinářsky problematické jsou švestky množené na myrobalánu, dřevině nepůvodní, místy až invazně se šířící. Snadno se rozrůstá z odkopků, bujné plodící keře lemují kilometry silnic.

Ovoce plné olova

Pokud jde o otázku zdravotní nezávadnosti ovoce sklizeného ze silničních stromořadí, ve mně osobně je od dětství zakořeněna představa „jedovatosti“, vyjádřená větou: „Je to plné olova.“ Až díky úkolu napsat tento příspěvek se mi trochu pozměnil názor na kontaminaci ovoce těžkými kovy. Po konzultaci s prof. Janou Hajšlovou a Ing. Marií Suchanovou z Ústavu chemie a analýzy potravin VŠCHT v Praze a prostudování poskytnutých materiálů, za které jim tímto děkuji, jsem zjistil, že obavy z kontaminace olovem z výfukových plynů jsou při používání bezolovnatých benzinů již poněkud zbytečné. Rovněž v rámci projektu posuzujícího vliv dopravy na životní prostředí nezjistila Leukertová (2002) v analyzovaných vzorcích ovoce překročení nejvyšších přípustných množství těžkých kovů, v současné době jsou obsahy Cd, Ni a Pb podstatně nižší než před 30 lety.

Naproti tomu roste nebezpečí ohrožení jinými pro zdraví škodlivými látkami, jimiž jsou zejména polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), které působí mutagenně a karcinogenně. Množství PAU emitovaných z vozidel závisí na typu a stáří motoru a automobilu, způsobu a stylu jízdy v závislosti na terénu, kvalitě silnic, vnější teplotě a kvalitě užívané pohonné hmoty. Hlavním způsobem kontaminace potravin je přímé ukládání z ovzduší. Nejvíce kumuluje tyto látky zelenina, zvláště listová (např. salát), v ovoci jsou hladiny PAU relativně nízké. Ve velkých městech pochází až 80 % všech emisí PAU z automobilového provozu, konzumace ovoce a zvláště zeleniny samozásobiteli z městských zahrádek vede proto k zamyšlení. Pro zajímavost, PAU se tvoří také při tepelné přípravě jídla uzením, grilováním, pečením a smažením.

Pěstování on farm

Podle mého názoru bychom se neměli ovocných stromů u silnic zříkat, protože se jedná o jedinečný jev naší krajiny. Naopak bychom se měli snažit jejich místo uhájit a obhájit. Jakým způsobem? Estetické hledisko lépe rozeberou povolanější. Opojné vnímání krásy a vůně rozkvetlých ovocných stromů při projíždění alejemi a možnost občerstvení se zrajícími plody může určitě obohatit cestu nejen cyklistovi, ale i motoristovi, který zvolní, nebo dokonce zastaví. Otázka zdravotního rizika z konzumace plodů od silnic určitě nebude větší, než požívání pesticidy impregnovaného ovoce z bohatších států Evropské unie.

Novou šanci na prosazení obnovy a údržby ovocných alejí mohou dát projekty zaměřené na uchování starých odrůd jako velmi cenných genetických zdrojů. V posledních letech se podporuje zakládání on farm výsadeb krajových a historických odrůd, což lze přeložit jako „uchování pěstováním na farmě“. Myšlenka vychází ze skutečnosti, že nejlepší způsob, jak staré odrůdy zachovat pro budoucí generace, je podporovat jejich pěstování. Výsadby jsou vedeny tradičními technologiemi, stromy se pěstují jako vysokokmeny na semenáčích víceméně ekologickým způsobem bez hnojení umělými hnojivy a ošetřování pesticidy. Na rozdíl od nyní převládajících typů genofondových výsadeb, kde se pěstují malé stromky v hustých sponech intenzivními technologiemi, jsou kmenné tvary na silné podnoži dlouhověké, a tudíž méně zranitelné.

Příležitosti do budoucna

Proč by musely být takové výsadby jen u historických objektů typu muzeí? Krajové odrůdy vznikly a rozšířily se v určité oblasti, představují naše nejcennější genetické zdroje a kulturní dědictví zároveň. Nemohly by být třeba vysazovány i do stromořadí u místních komunikací v krajích svého původu? Jabloně Chodské na Domažlicku, Malinové holovouské na Hořicku, hrušeň Solanka na Lovosicku, třešeň Libějovická raná na Strakonicku atd. Odrůdy původní v určitých oblastech by vtiskly tamní krajině osobitost a snad se i do jisté míry staly turistickou atrakcí. I nové domácí rezistentní odrůdy by byly jistě zajímavým doplněním, reprezentujícím pokračující tradici našeho ovocnářství.

Využijme zkušenosti a znalosti našich předků, ale nebojme se je poopravit a přizpůsobit současným poměrům a možnostem. Jabloňové odrůdy Blenheimská reneta, Harbertova reneta a Boskoopské mají sice nevzhledné plody, což bylo kdysi velkým kladem, ale příliš široké koruny jsou značně problematické. Vhodnými náhradami jsou např. odrůdy Hammersteinovo nebo Black Ben s korunami výrazně pyramidálními. Z důvodu plošného výskytu šarky švestky nebude možné zakládat aleje slivoní.

Vhodnost odrůdové jednotnosti či naopak pestrosti ať posoudí po poradě s ovocnářem - pomologem zahradní architekt - krajinář. Fungující udržované výsadby mohou být zdrojem roubů pro produkci konformního rozmnožovacího materiálu starých odrůd, u nichž je snaha znovu je navracet do krajiny.

Největším problémem zůstává komunikace mezi lidmi, dosud ne všude vyřešené pozemkové úpravy, vlastnické vztahy. Motivace majitelů pozemků k pěstování nebo alespoň tolerování ovocných stromů může být finanční, pokud by stát podporoval takovouto formu on farm konzervace genetických zdrojů.


Ing. Stanislav Boček, Ph.D. - Vystudoval Zahradnickou fakultu (ZF) Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Krátce pracoval ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu ovocnářském Holovousy, s.r.o. Od roku 2005 působí jako odborný asistent na Ústavu šlechtění a množení zahradnických rostlin ZF MZLU v Brně. Věnuje se mapování, záchraně, množení a propagaci starých, ohrožených odrůd ovocných dřevin.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu