Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Decorados Maud Kotasové


Pavel Magda, č. 6/2008, s. 8

Pokud někdo mluví ve spojitosti s tvorbou umělce o nezbytné inspiraci, bez které by tvůrce pouze tápal v bezesných nocích, pak rozhodně nemluví o práci Maud Kotasové. V životě této svérázné dívky z Žabovřesk není místo pro křehoulinké múzy našeptávající cosi do uší. Co je třeba udělat, ví nejlépe autorka sama, a dovedu si představit, že kdyby se k ní někdo sklonil (dejme tomu múza) a něco zašuškal, odpoví Maud rázným a hlasitým: „Cožéé?! No to si snad děláš srandu, né?“

Během svých studií na brněnské Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v letech 2000-2007 bylo možné Maud zastihnout, jak svou spontánní prací se situací a prostorem přinejmenším vyvádí své spolužáky z míry, nebo se přímo stává inspirací druhým. V zimě roku 2001 byla jejím chováním zaskočena sama příroda, kterou se Maud rozhodla inspirovat k předčasnému příchodu léta. Na zasněžené zahradě v Brně-Žabovřeskách se procházela v plavkách a se slunečními brýlemi, a ležíc na ručníku, s hlavou podloženou nafukovacím plážovým míčem, chytala bronz. Aby příroda pochopila správně, že nejde jen o žert, vyskládala Maud z promrzlých jablek do sněhu jednoznačnou zprávu „LÉTO“ a pomohla probouzet stromy tím, že na jejich větve rozvěsila pomeranče. Možná, že má jistý pan inženýr pravdu v tom, že se na globálním oteplování nepodílí lidstvo. Možná se totiž tehdy v zimě procházel po Žabovřeskách a spatřil pravou příčinu tepelných změn. Vnímavý divák však v zimní akci Maud Kotasové nevidí sebestředný výkřik do oken Božích, ale poznává odkazy na obecné trendy současné západní společnosti.

V roce 2003 se Maud zamilovala do katalánského řidiče kamionu a stěhuje se bez skrupulí z Žabovřesk na dálnici. Kabina tahače se stává jejím druhým domovem a na cestách po boku svého muže poznává osudy lidí, jimž se stala kamionová doprava denním chlebem. Kromě osobních příběhů a povah jednotlivých řidičů si Maud všímá výzdoby jejich kabin a fotograficky dokumentuje malby na přívěsech, které potkává na parkovištích v celé Evropě. Tento zájem se posléze stává tématem její obsáhlé diplomové práce, kterou píše na téma DECORADOS - Estetický samorost kamionové kultury.

Na teoretickou práci navazuje Maud prostorovou realizací, o které píše:

„… Má matrice vytvořená z kabiny tahače, má v sobě zapsaný, vyrytý a vydrásaný, vleptaný život svého imaginárního řidiče, stejně jako skuteční řidiči vkládají do dekorace svého kamionu svůj neskutečný intimní život, fabulování vlastní osobnosti, tajné představy a sladké vzpomínky, protože právě kamion je jediný život, který mají, svatozář tachografu jako auru únavy, zatracované i glorifikované. Chtěla jsem ale vyjádřit mnohem víc, touhu po svobodě, která tyto lidi do této nekonečné smyčky, kde cesta je cíl, dostala; nedokonalými, niterně upatlanými kresbičkami vyjádřit skutečnou naivitu a upatlanost tajných myšlenek na nedosažitelné prožitky, jejichž upřímnost má mnohem větší hodnotu než forma jejich znázornění; tisíckrát tam a zpátky probíhá v kabině kamionu život v čase a prostoru bez času a prostoru, sny se mísí se vzpomínkami s palčivou snahou je uchopit …“

A na závěr ještě pár poznámek z Maudiných pozorování přírody během práce na tahači:

„Nikdy by mě nenapadlo, že pylová zrnka jsou schopná poškrábat polep nebo ten nejjemnější vánek dokáže absolutně znemožnit práci s některými materiály. Zdálo se, jakoby příroda chtěla vše honem vrátit zpátky, kdykoliv jsem něco postavila. A tak postupem času vichřice na kamionu dokonala, co lidská ruka nestačila, v kabině se usídlily vosy, žlutou vlnu obsypaly mouchy, odchlípnutá místa polepu zafungovala jako mucholapka, vítr neustále něco odfukoval a nakonec se objevilo mračno malých zelených ploštic a nakladlo vajíčka do výšivky, kterou předtím pokáleli ptáci.“

Pavel Magda


MgA. Maud Kotasová (1980) je absolventkou Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Tematice kamionové kultury se věnovala ve své diplomové práci Decorados - Estetický samorost kamionové kultury (2007), nejen kvůli níž mezi řidiči kamionů žila od r. 2003. Toto téma zpracovává i ve své volné výtvarné tvorbě. Věnuje se i literární činnosti. V současnosti žije částečně na španělské straně Pyrenejí a v Brně.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu