Čtení na tyto dny

Král smrků

(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)

Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody

Posvátná úzkost
slovanského obětiště

Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy

Směrovka: Král smrků 300 m

Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim

(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Decorados Maud Kotasové


Pavel Magda, č. 6/2008, s. 8

Pokud někdo mluví ve spojitosti s tvorbou umělce o nezbytné inspiraci, bez které by tvůrce pouze tápal v bezesných nocích, pak rozhodně nemluví o práci Maud Kotasové. V životě této svérázné dívky z Žabovřesk není místo pro křehoulinké múzy našeptávající cosi do uší. Co je třeba udělat, ví nejlépe autorka sama, a dovedu si představit, že kdyby se k ní někdo sklonil (dejme tomu múza) a něco zašuškal, odpoví Maud rázným a hlasitým: „Cožéé?! No to si snad děláš srandu, né?“

Během svých studií na brněnské Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v letech 2000-2007 bylo možné Maud zastihnout, jak svou spontánní prací se situací a prostorem přinejmenším vyvádí své spolužáky z míry, nebo se přímo stává inspirací druhým. V zimě roku 2001 byla jejím chováním zaskočena sama příroda, kterou se Maud rozhodla inspirovat k předčasnému příchodu léta. Na zasněžené zahradě v Brně-Žabovřeskách se procházela v plavkách a se slunečními brýlemi, a ležíc na ručníku, s hlavou podloženou nafukovacím plážovým míčem, chytala bronz. Aby příroda pochopila správně, že nejde jen o žert, vyskládala Maud z promrzlých jablek do sněhu jednoznačnou zprávu „LÉTO“ a pomohla probouzet stromy tím, že na jejich větve rozvěsila pomeranče. Možná, že má jistý pan inženýr pravdu v tom, že se na globálním oteplování nepodílí lidstvo. Možná se totiž tehdy v zimě procházel po Žabovřeskách a spatřil pravou příčinu tepelných změn. Vnímavý divák však v zimní akci Maud Kotasové nevidí sebestředný výkřik do oken Božích, ale poznává odkazy na obecné trendy současné západní společnosti.

V roce 2003 se Maud zamilovala do katalánského řidiče kamionu a stěhuje se bez skrupulí z Žabovřesk na dálnici. Kabina tahače se stává jejím druhým domovem a na cestách po boku svého muže poznává osudy lidí, jimž se stala kamionová doprava denním chlebem. Kromě osobních příběhů a povah jednotlivých řidičů si Maud všímá výzdoby jejich kabin a fotograficky dokumentuje malby na přívěsech, které potkává na parkovištích v celé Evropě. Tento zájem se posléze stává tématem její obsáhlé diplomové práce, kterou píše na téma DECORADOS - Estetický samorost kamionové kultury.

Na teoretickou práci navazuje Maud prostorovou realizací, o které píše:

„… Má matrice vytvořená z kabiny tahače, má v sobě zapsaný, vyrytý a vydrásaný, vleptaný život svého imaginárního řidiče, stejně jako skuteční řidiči vkládají do dekorace svého kamionu svůj neskutečný intimní život, fabulování vlastní osobnosti, tajné představy a sladké vzpomínky, protože právě kamion je jediný život, který mají, svatozář tachografu jako auru únavy, zatracované i glorifikované. Chtěla jsem ale vyjádřit mnohem víc, touhu po svobodě, která tyto lidi do této nekonečné smyčky, kde cesta je cíl, dostala; nedokonalými, niterně upatlanými kresbičkami vyjádřit skutečnou naivitu a upatlanost tajných myšlenek na nedosažitelné prožitky, jejichž upřímnost má mnohem větší hodnotu než forma jejich znázornění; tisíckrát tam a zpátky probíhá v kabině kamionu život v čase a prostoru bez času a prostoru, sny se mísí se vzpomínkami s palčivou snahou je uchopit …“

A na závěr ještě pár poznámek z Maudiných pozorování přírody během práce na tahači:

„Nikdy by mě nenapadlo, že pylová zrnka jsou schopná poškrábat polep nebo ten nejjemnější vánek dokáže absolutně znemožnit práci s některými materiály. Zdálo se, jakoby příroda chtěla vše honem vrátit zpátky, kdykoliv jsem něco postavila. A tak postupem času vichřice na kamionu dokonala, co lidská ruka nestačila, v kabině se usídlily vosy, žlutou vlnu obsypaly mouchy, odchlípnutá místa polepu zafungovala jako mucholapka, vítr neustále něco odfukoval a nakonec se objevilo mračno malých zelených ploštic a nakladlo vajíčka do výšivky, kterou předtím pokáleli ptáci.“

Pavel Magda


MgA. Maud Kotasová (1980) je absolventkou Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Tematice kamionové kultury se věnovala ve své diplomové práci Decorados - Estetický samorost kamionové kultury (2007), nejen kvůli níž mezi řidiči kamionů žila od r. 2003. Toto téma zpracovává i ve své volné výtvarné tvorbě. Věnuje se i literární činnosti. V současnosti žije částečně na španělské straně Pyrenejí a v Brně.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu