Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Tomečkův svědek


Jan Trefulka, č. 6/2008, s. 13

Dílo Jaromíra Tomečka by nejspíš měli zhodnotit všichni ti kožešinoví, srstnatí i vodní tvorové, o jejichž vesměs dobrodružném životě s láskou a porozuměním psal, o nichž všechno věděl a co nevěděl, to si krásně vymyslel, dobásnil, vyfantazíroval. Mé zkušenosti se zvířaty jsou bohužel omezeny na znalost půvabů kočky domácí. Ani už nevím, kolik kocourů sedávalo na mém stole a lezlo mi do postele.

O takových zvířatech, pokažených soužitím s lidmi, Jaromír Tomeček ovšem nepsal. Jeho miláčkové žili na svobodě, pro oko laika zcela neviditelní. Jaromír nikdy nedokázal chodit po vyšlapaných cestách. Kdykoliv jsme se spolu vydali na vycházku, ať už kolem Brna, do Soběšic nebo na Babí lom, nebo do Mikulova na Pálavu, všude opouštěl značkované trasy pro turisty a mizel v houštinách, aby se po chvíli vynořil mezi větvemi a nadšeně popisoval nádherného srnce nebo jelena, ježka nebo jezevce, muflona nebo divočáka, orla, lišku nebo vlka. A býval téměř uražený, když jsem mu řekl, že jsem neviděl vůbec nic, a s útrpností se vyjadřoval o mých pozorovacích schopnostech.

„Běžel přímo na tebe. Musels ho vidět!“

Všechna zvířata měl pojmenovaná, věděl, kde mají nory nebo pelechy, kolik mají mladých a kolik soubojů svedla s konkurencí.

„A co jednorožec, Jaromíre?“

„Ale ovšem, občas sem nějaký do vinic zabloudí, čím by se jinak živili?“

„A Pegas?“

„Ale jistě, rád si na Pálavě odpočine.“

Když jsme skončili u souseda ve sklípku, vždycky jsem mu nakonec uvěřil, i když jsem z jeho zvířeny nikdy nic nespatřil.

Jaromír Tomeček měl ještě jednu záviděníhodnou vlastnost: uměl být na několika místech současně. V redakci visel vždycky na důkaz jeho neustálé přítomnosti jeho svrchník - i v třeskutých mrazech běhal po městě v sáčku, od lokálu do lokálu, od jedné společnosti ke druhé, třetí a čtvrté. Všude prohodil vtip, udělil radu, pronesl moudro, ženám políbil ruku, zatančil valčík nebo čardáš. Všude byli ochotni odpřisáhnout, že byl s nimi celé odpoledne nebo večer až do noci - a přesto příští den přesvědčoval šéfredaktora, že seděl stále v redakci. Svrchník byl jeho svědek. Uměl však také zmizet ctitelkám nebo milenkám, i když ho sebelépe hlídaly, aby po týdnu nebo po měsíci detailně vyprávěl, jak v té době lovil na Dunaji říčního mečouna.

Přiznám se, že jsem daleko víc než Jaromírovy knížky miloval jeho neredigovaná vyprávění a bájení. Jsem přesvědčený, že v nebi i v pekle, v očistci i v ráji visí Jaromírův svrchník, andělé i pekelníci se těší z jeho přítomnosti a poslouchají jeho vyfantazírované pravdy a zaručeně pravdivé výmysly a sám Pámbu se diví, co všechno vlastně stvořil.

Jan Trefulka

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu