Čtení na tyto dny

Na dlani

Javorový list
přikryl město dlaní
a obrátil dlaň do všech koutů

Listem rozsvěcené světlo
puká brázdami smogových ulic
líhnoucími karburátory

V listu je vzkaz
abychom kmenům podali ruce

List nese varování
že nad kameny vyrvanými v lomech
jsou plíce města zaprášené

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Nízkoenergetické a pasivní rodinné domy. Zásady pro umístění na pozemku


Josef Smola, č. 3/2007, s. 12-16

Přes macešské chování našeho státu k tomuto typu staveb (například na rozdíl od Horního Rakouska s propracovaným systémem vícegeneračních půjček) prudce stoupá i v tuzemsku počet osvícených stavebníků chystajících se stavět energeticky úsporný dům i jako nejvýhodnější formu důchodového připojištění. Energeticky úsporné domy mají kromě jiného násobně menší potřebu tepla na vytápění, než standardní výstavba. Pro nízkoenergetické domy je mezinárodním kritériem roční plošná měrná potřeba tepla na vytápění eA nepřesahující 50 kWh/(m2.a), u pasivních domů nepřekračující 15 kWh/(m2.a). Běžná výstavba se přitom v ČR pohybuje reálně kolem 150-200 kWh/(m2.a).

Úvahy o stavbě nízkoenergetického nebo pasivního domu by měly začínat snahou o zajištění vhodného pozemku pro tento druh stavby. Z obvyklého pomyslného „desatera“ zásad pro optimální návrh takového domu je volba pozemku prvním klíčovým rozhodnutím. Možnost příjmu solárních zisků, či jejich absence může zásadním způsobem ovlivnit energetickou bilanci a chování domu.

Pasivní solární zisky jsou energie, která proniká do interiéru domu prosklenými částmi obvodového pláště. Při nevýhodné orientaci pozemku je možné výši reálně dosažitelných pasivních solárních zisků ověřit výpočtem. Pamatovat bychom měli rovněž na možnost zastínění našeho hlavního/jižního průčelí modelací terénu, vysokou zelení nebo novou stavbou na sousedově pozemku, tedy faktory, které nemůžeme při nedostatečném odstupu přímo ovlivnit. Zatímco u běžné výstavby tento fakt prakticky nezmění energetickou bilanci domu, u nízkoenergetických domů začneme mít problémy. U pasivních domů může potom tato okolnost vyvolat výrazné snížení pasivních solárních zisků, a tím i zásadní zvýšení potřeby tepla na vytápění.

Cílem je optimální situování nízkoenergetického domu na pozemku

Ideální pozemek pro situování nízkoenergetického a pasivního domu má obslužnou komunikaci ze severu, tak aby zbylo dostatek prostoru z jihu nejen pro zahradu a zeleň navazující na vnitřní obytné prostory, ale rovněž tak volný a ničím nestíněný prostor umožňující solární zisky větších ploch prosklení účelově orientovaných na jih, případně západ. Zohledňujeme tak rovněž atraktivnost výhledového pole. Při umisťování rodinného domu se proto „tlačíme“ k severní a východní hranici pozemku při zachování stanovených odstupových vzdáleností. Pro orientaci obvykle 3-3,5 metru. Cenné je rovněž sluníčko ze západu, máme tu však větší problémy s jeho zastíněním než z jihu vzhledem k jeho menší výšce nad horizontem. Obdobně to platí o nízkém slunci od východu.

Drtivá většina územních nebo regulačních plánů vůbec s umístěním nízkoenergetických nebo pasivních domů nepočítá. Závazné regulační podmínky, jako například dané uliční čáry mechanicky shodně stanovené ze severu i z jihu od obslužné komunikace ve vzdálenosti 6 metrů, orientace hřebenů šikmých střech, předepsané typy a sklony střech nezřídka v podobě valbových střech (!) a podobně, znemožňují optimální umístění těchto staveb na pozemku. Zajímejme se proto již před koupí pozemku o možnost zástavby.

Poslání, struktura a obsah územního plánu

Klíčové informace o možnostech souvisejících se záměrem na pozemku stavět nízkoenergetický nebo pasivní dům s ohledem na jeho optimální umístění obdržíme na místním obecním úřadě, ve městech na odborech územního plánování na příslušném stavebním úřadě. Rozhodujícím podkladem je platný územní plán města nebo obce - plochy určené pro bydlení v něm jsou vyznačeny obvykle červeně. Většinou dále zahrnují označení příslušné zóny kódem, který odkazuje na odpovídající pasáž v textové části vydávané ve formě obecní závazné vyhlášky. Textová část pak vymezuje zastavovací podmínky. V souladu se zákonem, prováděcími vyhláškami a také dle aktuálního výkladu jednotlivých krajských úřadů je legitimní pouze uvedení:

  • funkčního využití území,
  • procenta zastavění,
  • velikosti pozemků „od - do“, tedy nikoliv taxativně,
  • hladiny zástavby.

Další nezřídka uváděné podrobné regulativy jsou v rozporu se zákonem a v územním plánu zpracovaném po roce 1998 nemají co dělat. To si pouze celá řada zpracovatelů územních plánů spletla svoje povolání architekta s posláním „sociálních inženýrů“ doby dávno minulé… Případně se nechali ovlivnit požadavky objednatele, tedy zastupiteli obcí.

Zodpovědnost architekta

Zpracování územně plánovací dokumentace je na základě § 158 stavebního zákona tzv. vybranou činností ve výstavbě. Zde je třeba zdůraznit, že autorizovaný architekt je z hlediska výkonu profese absolutně zodpovědný za svoji činnost a nemůže ho vyvinit ani nesprávný pokyn objednatele, v našem případě většinou starosty obce, či tendenční výklad zákona dozorovým orgánem územního plánování. Z pohledu profesní etiky je architekt odborník, kterého si obec jako „laik“ najímá ke zpracování zakázky. Je povinností architekta odmítnout pokyny, které by byly v rozporu se zákonem a jeho prováděcími předpisy. Tolik teorie. Skutečností je, že celá řada současných územních plánů je „zaplevelena“ nadbytečnými a neopodstatněnými regulativy, které mj. nerespektují politický a hospodářský vývoj země ani stav techniky…

Zejména ploché střechy jsou většině zpracovatelů územních plánů příslovečným trnem v oku. Přitom právě tento typologický druh zastřešení ve spojení například s vegetačním pokryvem je ekonomickou a z hlediska tvarové optimalizace vyjádřené normovým parametrem A/V (cílem je maximální vnitřní objem rodinného domu s co nejmenší plochou ochlazovaného pláště) optimální variantou pro nízkoenergetické a pasivní domy, bezkonkurenčně vlídnou k životnímu prostředí. Zatím nikdo neprokázal, že by domy s plochou střechou měly horší předpoklady pro kvalitní architektonické řešení než domy se střechou sedlovou…

Ostatně množství pracovníků stavebních úřadů, ale i architektů zaručeně překvapí zjištění, že dle technické normy je hranice ploché a šikmé střechy sklon 5° (!).

Bohužel k tomuto nelichotivému stavu v oblasti územního plánování léta přihlíží nečinně nejen zájmové sdružení - Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR, ale i Česká komora architektů, které je ze zákona svěřena profesní samospráva…

Nápravy konkrétního pochybení v územním plánu se lze domoci podáním podnětu k příslušnému krajskému úřadu, nebo přímo Ministerstvu vnitra na základě znění novely zákona o obcích. Odvolacím orgánem je potom až Ústavní soud. Je to však běh na dlouhou trať, jak mohu z vlastní zkušenosti potvrdit.

I tato skutečnost potvrzuje, že do reality fungujícího právního státu máme dosud ještě hodně daleko - právo z pohledu stavebníka není vymahatelné v reálném čase.

Důkazem je skutečnost, že mezi lokalitami s přísnou regulací a obytnými zónami bez regulace není z hlediska urbanistického a architektonického prakticky žádný rozdíl. V obou případech je bohužel pravděpodobným výsledkem „šmoulí vesnička“ s domy bizarních tvarů, křiklavých fasád, kde je urbanismus místa veden pouze developerskou ekonomií co nejkratších komunikací a inženýrských sítí bez ohledu na potřebu kvality a pohody bydlení budoucích uživatelů.

Regulační plán

Další z možností je, má-li obec zpracovaný regulační plán, což je další, podrobnější stupeň územně plánovací dokumentace, která do větší podrobnosti rozpracovává podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb stanovené principiálně již územním plánem obce. (Tedy bude například obsahovat uliční čáry, stavební čáry, odstupové vzdálenosti staveb, jejich umístění na pozemku, výšky říms, počet podlaží, tvary a sklony střech a podobně.) Podstatné je, že regulační plán nahrazuje v řešené ploše ve schváleném rozsahu územní rozhodnutí a je závazný pro rozhodování v území.

Slabinou je, že regulační plány má aktuálně zpracováno zanedbatelné procento obcí a zejména vzhledem k finanční náročnosti na jejich pořízení se s nimi patrně ještě dlouho standardně nebudeme setkávat.

Nebyli bychom však v Česku, pokud bychom nepřišli na způsob, jak nezbytnost zpracování regulačního plánu obejít. Některé obce nechají zpracovat tzv. urbanistickou studii s velmi podrobnou a rigidní regulací, což je územně plánovací podklad, tedy podzákonná norma. Přísnou regulaci pak převezmou do územního rozhodnutí vztahujícího se na příslušnou lokalitu. Pointa příběhu je v tom, že je dvoustupňové veřejné projednání regulačního plánu nahrazeno neveřejným správním řízením. Dle názoru autora tohoto článku jde nejen o nekorektní obcházení zákona a úmyslné vyloučení veřejné kontroly občany, ale i o deformovaný pohled na poslání územního řízení a pravidel pro umisťování staveb ve smyslu zákona.

Zajímejme se proto i o aktuální situaci v oblasti územně plánovací dokumentace

Médii nedávno proběhla „překvapivá“ informace, že cca 600 obcí nemá dosud zpracovaný územní plán. Nový stavební zákon totiž neumožňuje povolovat stavby v území, které není vymezeno jako „zastavěné“ v rámci územního plánu (§ 59 stavebního zákona) nebo opatření obecné povahy dle správního řádu.

Proto se v této souvislosti rovněž zajímáme o širší souvislosti našeho vytipovaného pozemku a jejich výhled. Územní či regulační plán nám rovněž napoví, co může v budoucnu vzniknout v našem sousedství. Průmyslová zóna, dálniční obchvat, nebo spíše lokální biokoridor s množstvím zeleně? Tyto údaje však považujme pouze za orientační, právní jistotu nám nezaručují. Faktem je, že územně plánovací dokumentace se zpracovává s výhledem maximálně na 10 let. Po tuto dobu je sice pro rozvoj území zákonem, poté i se změnou politické garnitury na místní radnici se může „korouhvička“ zcela otočit. V mezidobí potom dochází běžně ke změnám tak, jak to požadavky a potřeby pořizovatele/obce či silného investora v místě vyžadují. Kartami pořizovatelům územních plánů významně zamíchal nový stavební zákon, který uvádí v § 187, že územní plány zpracované před 1. červencem roku 1992 pozbývají platnosti k 1. lednu 2010. Územní plány schválené po tomto datu je povinna obec nahradit novými do 1. ledna 2012 dle § 188. Územní plány vydané po 1. červenci roku 1998 je povinna obec uvést do souladu se stavebním zákonem do 1. ledna 2012, jinak pozbývají platnosti. Již z těchto údajů je patrné, že si zákonodárce o kvalitě a zákonnosti dosud zpracovaných územních plánů nedělá žádné iluze…


Ing. arch. Josef Smola se dlouhodobě věnuje nízkoenergetickému a pasivnímu stavění.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu