Čtení na tyto dny

Ocúny

Za řekou lesy v tichých mukách
svlékají potrhaný šat
a chystají se odlétat

Bojíme se že osamíme
na steskem podmáčených lukách

Bývá nám úzko v ony dny
kdy lužní háje jsou jak svaté
a v trávě rostou jedovaté
bledé a křehké ocúny

(Jan Skácel
Odlévání do ztraceného vosku, 1984) 

 

Doporučujeme ke čtení

Kraj, který miluji

Ivan Dorovský, č. 2/2021, s. 32-33

Pandemická situace v chráněných územích

Vilém Jurek, č. 2/2021, s. 39-41

Nové Mlýny. Dva ze sta

David Veselý, č. 2/2021, s. 10

Chceš-li rozumět krajině, přečti si Sádla

Vilém Jurek, č. 2/2021, s. 47

Odolné město pro příjemný život

Andrea Křivánková, č. 1/2021, s. 11-13

Ochrana orla královského v Panonské nížině

Arnošt Cetkovský, č. 1/2021, s. 47-49

Nový brněnský územní plán ohrožuje polovinu stávajících zahrádek. Má nás to znepokojovat?

Naďa Johanisová, č. 1/2021, s. 64-66

O minimalizaci

Barbora Krupová, č. 1/2021, s. 53-54

Pohádka o hloupoučkém stromu (úplně vymyšlená pohádka pro zlobivé děti)


Rostislav Pospíšil, č. 5/2007, s. 19

Žil byl jeden strom. Pajasan. Možná chtěl být přímo jasan, ale byl to prostě pajasan. Rostl uprostřed města na dvoře uprostřed starých domů. Rostl a celou dobu se bál. Bál se, že ho uříznou, vykácejí, vyklučí nebo jen tak ulomí. Jediné, čeho se nebál, bylo to, že ho někdo vyžďáří. Rostl a stále měl strach, protože zaslechl tu o tom stromu, že už není, tu o jiném stromu a o jiném a o jiném. V domech okolo dvorku se střídali lidé, kteří někdy zevlovali a někdy pracovali. Strom jim byl jedno. Tak to šlo celá léta.

Až najednou. Do domu se nastěhovali princové v bílé zbroji a Johanky z Arku v ještě bělejších šatech, nebo tak nějak si je pajasan představoval. A měli jediný cíl: chránit přírodu a stromy pak zvlášť. Byli to moudří muži, kteří byli k ochraně vzděláni a odhodláni. Byli tam mladí muži, čerstvě vzděláni a o to více odhodláni. A ženy jakbysmet. Život byli málem ochotni položit! Strom poslouchal, jak se všichni bijí za všechny možné stromy, jak někdy bitvy vyhrávají, jiné zase prohrávají. Také ale slyšel, že když někdo chce nějaký strom pokácet, skoro vždy se mu to podaří, protože důvodů úředních je mnoho a mnoho. Princové a Johanky z Arku občas, možná stále častěji, boje vyhrávali a stromy zůstávaly stát.

Náš pajasan se tetelil blahem, protože byl v bezpečí. Protože kdo mohl být ve větším bezpečí, než strom obklopený udatnými ochránci.

Ale udatní princové stárli, už nebojovali tak horlivě a často, ale v bojích se ledasčemu přiučili. Třeba tomu, že se dá každý strom pokácet. Důvodů je vždycky dost. A legálních. Třeba že je strom zdravý a najednou je nemocný. Princové, nyní již trochu starší, nosili přes bílou zbroj šedé pláště úřední, hodnostářské a zasloužilé, nebo alespoň klotové rukávy a opájeli se vypravováním o svých starých udatných činech.

A tak mezi úřadováním a vzpomínáním je napadlo, že pajasan pokácejí. Důvodů je přece dost a dost. A legálních.

A jak řekli, tak učinili.

Rostislav Pospíšil

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu