Čtení na tyto dny

Principy

Muž
naklání se k dítěti
důrazně říká
nad rudou růží
To je heřmánek
opakuj
a dobrásek opakuje
heřmánek je to

Heřmánku můj
jedno mi to není
Víš o nás ještě
růžičko červená

(Jiřina Salaquardová) 

 

Doporučujeme ke čtení

Erazim Kohák (21. května 1933 – 8. února 2020)

č. 1/2020, s. 3, pro předplatitele

Historie snah o územní ochranu oblasti na soutoku Moravy a Dyje

David Horal, Vladan Riedl, č. 1/2020, s. 4-7

Na jižní Moravě jsem se narodil a hrdě se hlásím k rodnému místu

Antonín Vojtek, č. 1/2020, s. 27-32, pro předplatitele

Hýčkaný vetřelec

Tomáš Růžička, č. 1/2020, s. 41

Máme mít starost o kyslík?

Jan Hollan, č. 4/2019, s. 6-7

Tragédie překotných výsadeb ovocných stromů v krajině

Martin Lípa, č. 4/2019, s. 21-23

Mezi špičkami ledovců

Ema Wayan Danielová, č. 3/2019, s. 29

Babylonské zmatení jazyků

David Veselý, č. 3/2019, s. 36

Pohádka o hloupoučkém stromu (úplně vymyšlená pohádka pro zlobivé děti)


Rostislav Pospíšil, č. 5/2007, s. 19

Žil byl jeden strom. Pajasan. Možná chtěl být přímo jasan, ale byl to prostě pajasan. Rostl uprostřed města na dvoře uprostřed starých domů. Rostl a celou dobu se bál. Bál se, že ho uříznou, vykácejí, vyklučí nebo jen tak ulomí. Jediné, čeho se nebál, bylo to, že ho někdo vyžďáří. Rostl a stále měl strach, protože zaslechl tu o tom stromu, že už není, tu o jiném stromu a o jiném a o jiném. V domech okolo dvorku se střídali lidé, kteří někdy zevlovali a někdy pracovali. Strom jim byl jedno. Tak to šlo celá léta.

Až najednou. Do domu se nastěhovali princové v bílé zbroji a Johanky z Arku v ještě bělejších šatech, nebo tak nějak si je pajasan představoval. A měli jediný cíl: chránit přírodu a stromy pak zvlášť. Byli to moudří muži, kteří byli k ochraně vzděláni a odhodláni. Byli tam mladí muži, čerstvě vzděláni a o to více odhodláni. A ženy jakbysmet. Život byli málem ochotni položit! Strom poslouchal, jak se všichni bijí za všechny možné stromy, jak někdy bitvy vyhrávají, jiné zase prohrávají. Také ale slyšel, že když někdo chce nějaký strom pokácet, skoro vždy se mu to podaří, protože důvodů úředních je mnoho a mnoho. Princové a Johanky z Arku občas, možná stále častěji, boje vyhrávali a stromy zůstávaly stát.

Náš pajasan se tetelil blahem, protože byl v bezpečí. Protože kdo mohl být ve větším bezpečí, než strom obklopený udatnými ochránci.

Ale udatní princové stárli, už nebojovali tak horlivě a často, ale v bojích se ledasčemu přiučili. Třeba tomu, že se dá každý strom pokácet. Důvodů je vždycky dost. A legálních. Třeba že je strom zdravý a najednou je nemocný. Princové, nyní již trochu starší, nosili přes bílou zbroj šedé pláště úřední, hodnostářské a zasloužilé, nebo alespoň klotové rukávy a opájeli se vypravováním o svých starých udatných činech.

A tak mezi úřadováním a vzpomínáním je napadlo, že pajasan pokácejí. Důvodů je přece dost a dost. A legálních.

A jak řekli, tak učinili.

Rostislav Pospíšil

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu