|
Vstup pro předplatitele: |
— dnes 25. listopadu 1979 —
neříkat už nadále stromům stromy,
nýbrž nazývat je jmény:
pravými, smyšlenými, přezdívkou,
nikdy ne nadávkou:
Nazdar, jeřábe před oknem,
dočkáš se letos zase kvíčal?
Čao, kočičí jabloni na dvorku!
Sníš, hruško, o budoucích rydlech?
Smrky se jmenují
Nicolas, Henri, René.
Keř pámelník volá
po komolení,
i slovo se dá rozšlapat.
Jilmy, vydržte.
(Ludvík Kundera)
Již tři roky po sobě v zimním období zalétá do zahrad rodinných domů v Brně-Žabovřeskách zimní host, krahujec obecný. Zahrady sousedí s poměrně rozlehlými lesoparkovými porosty na svazích.
Na naší zahradě ho nejvíce lákají andulky, celoročně umístěné v menší voliéře, chráněné ze tří stran plexisklem, přes které je vidí. Když je pozoruje, je jimi tak fascinován, že se lze k němu přiblížit téměř na 1 metr.
V letošní zimě jsem zaznamenal jeho dva úspěšné úlovky sýkory koňadry a jednu jím způsobenou moji ztrátu. Přes chvíli nezdvojené (při krmení) pletivo voliéry zaútočil na andulku, kterou svými pařáty zranil tak, že uhynula.
Největší lovecký úspěch v našich zahradách měl však 8. ledna 2007. To se mu podařilo ulovit hrdličku zahradní. Odnesl si ji na vyvýšené místo na trávníku, kde ji pečlivě oškubal a až na nožičky celou pozřel.
Potom se několik dní neukázal. V průběhu ledna a února se ještě několikrát objevil a opět obhlížel voliéru s andulkami. Žádný úlovek jsem však již nezaznamenal.
Jsem zvědav, jestli se v nadcházející zimě zase objeví.
Jan Majer