Čtení na tyto dny

Přítel

Ať bydlí tam
kde je dřív jaro
později podzim
nejlépe u řeky
kolem níž
by se dalo jít lesem
kde by se naše myšlenky
uklidněné
rozestoupily jako stromy -
aby se tolik netrápil
až vtrhnem do jeho pokoje
v kterém na nás slovy myslívá
zrovna když ubližujeme ženě
nebo se ztrácíme v strachu
že máme ze srdce
jen cestu
zkoušíme-li to sami
na svou pěst
se svým jsem

(Zdeněk Volf) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Zelený špás za milion. Rozhovor se starostkou Milenou Brzobohatou o šakvickém biokoridoru


Milena Brzobohatá, č. 6/2007, s. 4

Co jste museli udělat pro to, abyste mohli začít sázet?

V územním plánu zůstalo území určené pro biokoridor a o tom jsme začali hledat informace. Nejprve jsme zjistili, kolik by to stálo, a pak kde na to vzít. To je základní kámen. Vyhlásili jsme výběrové řízení a nechali zpracovat projekt. Zároveň se objevila Svatka Stehlíková, studentka Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a nabídla nám pomoc. Přihlásila se sama, prý slyšela doma, že v Šakvicích chceme sázet les.

Prý na biokoridor místní lidé věnovali vlastní pozemky…

No to zase ne, pozemky jsme vyměnili za jiné. I když ze začátku lidé nechtěli, podezřívali zastupitele, že si tam chtějí postavit chaty nebo supermarket, ale nakonec jsme je po předložení projektu přesvědčili.

Na kolik vás ten „zelený špás“ přišel?

Rozpočet biokoridoru zněl na jeden milion sto tisíc. Představte si, že jsme dostali celých 900 tisíc. Podmínkou je, že zvládneme administrativu, a to do puntíku. A to bylo opravdu náročné. Za nás tu nejtěžší práci odvedla právě studentka Stehlíková, takže nebylo třeba najímat firmu. Zvládly jsme to společně.

Jak dlouho trval samotný úřední akt?

Půl roku. Na Pozemkovém fondu byli úředníci vstřícní, poradili. Nejvíce nás zdrželo to, že v polovině práce se na fondu změnil úředník. Musela jsem tomu novému všechno od začátku vysvětlit a teprve potom jsme mohli poslat vyúčtování.

Jak probíhaly práce na „zahradě“?

Výsadba v roce 2005 už byla příjemná práce. Dnes tam uvidíte 23 tisíc stromů a keřů na pěti a půl hektarech. Pás je oplocený, aby ho nesežrali zajíci nebo aby se zahrádkářům nezalíbily sazenice. Už se na rostlinách stihly negativně projevit mrazy a letošní sucho. Proto budeme v únoru 2008 dosazovat.

Co říkají lidé, vědí o tom, že jim za humny roste biokoridor?

Vědí a jsou s ním spokojeni. Hodně nám pomáhají myslivci, těší se, že se zvěř bude mít v budoucnu kde schovat. Dnes tam občas zajdou i turisté, chtějí vědět, co je to biokoridor. Místní zase mají péči, aby všechny sazenice vzešly. Některé druhy rostou pomalu a prodírají se přitom trávou, kterou pravidelně sečeme. V zadní části rostou topoly a jasany, které rostou rychle, ale při pohledu od cesty nejsou tak vidět, takže se lidé trápí tím, že na pozemku není nic vidět.

Otázky kladla Pavla Hobstová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu