Čtení na tyto dny

Ozvěny

Jít zrána prachem polní cesty bosý
a stanout tváří v tvář
vyjevenému koroptvímu kuřátku
už sotva se mi poštěstí.

Vždyť dávno chodím ulicí,
kde nezavadíš o kapičku rosy.
Však míjím příliš hlučná náměstí.

A potkám-li trs jílku v dlažbě,
což asi zdejším sotva něco říká,
postačí, abych oči přimhouřil,
a slyším koroptvičku opiově tikat.

(Josef Suchý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Kůrovec – nechtěný škůdce nebo přirozená součást našich lesů?

Josef Kašák, Jiří Foit, Petr Martinek, č. 3/2019, s. 2-5, pro předplatitele

Lesnická ekonomika více méně pod politickým tlakem

Róbert Babuka, č. 3/2019, s. 6-7, pro předplatitele

Mezi špičkami ledovců

Ema Wayan Danielová, č. 3/2019, s. 29

Babylonské zmatení jazyků

David Veselý, č. 3/2019, s. 36

Jaké bude bývat počasí?

Jan Hollan, č. 2/2019, s. 2-3

Stromy a voda

Radek Pokorný, č. 2/2019, s. 5-6, pro předplatitele

Zeleň a klima města

Jaroslav Rožnovský, Petr Salaš, č. 2/2019, s. 18-20, pro předplatitele

Stromy jako biotopy

Libor Sedláček, č. 2/2019, s. 21-24, pro předplatitele

Zelený špás za milion. Rozhovor se starostkou Milenou Brzobohatou o šakvickém biokoridoru


Milena Brzobohatá, č. 6/2007, s. 4

Co jste museli udělat pro to, abyste mohli začít sázet?

V územním plánu zůstalo území určené pro biokoridor a o tom jsme začali hledat informace. Nejprve jsme zjistili, kolik by to stálo, a pak kde na to vzít. To je základní kámen. Vyhlásili jsme výběrové řízení a nechali zpracovat projekt. Zároveň se objevila Svatka Stehlíková, studentka Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a nabídla nám pomoc. Přihlásila se sama, prý slyšela doma, že v Šakvicích chceme sázet les.

Prý na biokoridor místní lidé věnovali vlastní pozemky…

No to zase ne, pozemky jsme vyměnili za jiné. I když ze začátku lidé nechtěli, podezřívali zastupitele, že si tam chtějí postavit chaty nebo supermarket, ale nakonec jsme je po předložení projektu přesvědčili.

Na kolik vás ten „zelený špás“ přišel?

Rozpočet biokoridoru zněl na jeden milion sto tisíc. Představte si, že jsme dostali celých 900 tisíc. Podmínkou je, že zvládneme administrativu, a to do puntíku. A to bylo opravdu náročné. Za nás tu nejtěžší práci odvedla právě studentka Stehlíková, takže nebylo třeba najímat firmu. Zvládly jsme to společně.

Jak dlouho trval samotný úřední akt?

Půl roku. Na Pozemkovém fondu byli úředníci vstřícní, poradili. Nejvíce nás zdrželo to, že v polovině práce se na fondu změnil úředník. Musela jsem tomu novému všechno od začátku vysvětlit a teprve potom jsme mohli poslat vyúčtování.

Jak probíhaly práce na „zahradě“?

Výsadba v roce 2005 už byla příjemná práce. Dnes tam uvidíte 23 tisíc stromů a keřů na pěti a půl hektarech. Pás je oplocený, aby ho nesežrali zajíci nebo aby se zahrádkářům nezalíbily sazenice. Už se na rostlinách stihly negativně projevit mrazy a letošní sucho. Proto budeme v únoru 2008 dosazovat.

Co říkají lidé, vědí o tom, že jim za humny roste biokoridor?

Vědí a jsou s ním spokojeni. Hodně nám pomáhají myslivci, těší se, že se zvěř bude mít v budoucnu kde schovat. Dnes tam občas zajdou i turisté, chtějí vědět, co je to biokoridor. Místní zase mají péči, aby všechny sazenice vzešly. Některé druhy rostou pomalu a prodírají se přitom trávou, kterou pravidelně sečeme. V zadní části rostou topoly a jasany, které rostou rychle, ale při pohledu od cesty nejsou tak vidět, takže se lidé trápí tím, že na pozemku není nic vidět.

Otázky kladla Pavla Hobstová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu