Čtení na tyto dny

Pohyb

Je také únava
teprve tisíciletého jazyka
(mé řeči)

Je také únava
teprve dvousetletých stromů
(mé ulice)

Louka navečer povadla —

Už dlouho nepršelo
a neozval se cvrček
(má duše)

Auta na vzdálené dálnici
svítí  Třou si
pneumatiky o asfalt

ropný derivát
o ropný derivát
a ropný derivát

je žene

(František Schildberger)

 

Proč o kopytnících?


Jan Zejda, č. 1/2017, s. 1

Početní stavy většiny divoce žijících kopytníků jsou na našem území (ovšem nejen u nás) vysoké. Mezi lidmi putují historky o tom, jak v Berlíně po parcích přebíhají skupinky černé zvěře (v myslivecké mluvě se tak nazývá prase divoké), jak občas nějaký kus vrazí bezostyšně do potravinářského obchodu, na internetu jsou k vidění mnohočetné řady tohoto druhu křižující v lesním úseku silnici (prý se tak stalo poblíž Břeclavi). Množství lovné zvěře je zde doloženo ve více příspěvcích, včetně grafů a map. Na druhé straně se skupina nadšenců snaží na sofistikovaném základě využít pestré prostředí bývalých vojenských újezdů k tomu, aby oborovým či polovolným chovem navrátili do našich zemí po stoletích zubra a dokonce také podobu dávno vyhynulého pratura či dokonce i divokého koně.

Vedle toho ovšem mají čtenáři našeho časopisu z čísla 3/2016 zasvěcené informace o obrovském a neodkladném úkolu, jaký se snaží naši lesníci plnit již po několik desítek let, totiž přeměnit labilní a rozsáhlé smrkové monokultury na porosty smíšené, s postupně stoupajícím podílem listnatých dřevin.

Obsahy obou úvodních odstavců spolu pramálo souznějí. Populace domácích sudokopytníků, „obohacené“ v minulých dvou stoletích o druhy introdukované, působí v lesích nemalé škody, především na výsadbách listnáčů. Mimo les, tedy v zemědělské krajině, obrovské lány několika málo plodin, na čele s řepkou olejkou, činí tuto část naší krajiny, ve vztahu ke zvěři, opět předmětem problémů. Zvěř působí škody, protože má zúženou nabídku potravních zdrojů, nedostatek přírodní bylinné zeleně a okusových dřevin, pramálo dostupných zdrojů vody a přechodů přes stále hustší a více frekventované komunikace.

O tom všem se snažili autoři následujících článků přinést několik informací z vlastních poznatků, tedy většinou na základě výsledků víceletého vědeckého bádání. Ty jsou doplněny několika citověji zabarvenými osobními vzpomínkami na srnce, jeleny, muflony, losy a další druhy, ke kterým si za léta výzkumu vytvořili osobní vztah. Vztah člověka k našim jelenům a srnkám nacházel již odedávna svůj výraz i ve slovesném a zvláště ve výtvarném umění. I o tom najde čtenář poučenou a zajímavou stať.

Jan Zejda

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu