Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Ze zápisníku ministra. O lidech


Libor Ambrozek, č. 2/2006, s. 23

Tentokrát jsem pro Vás z podstatných událostí posledních měsíců vybral dvě. Jedno mají společné. Ukazují, že naše životní podmínky sice do značné míry ovlivňuje veřejná správa, nakonec ale nejvíc rozhoduje to, jak se k ostatním lidem a ke svému okolí chová každý z nás.

Když jsem psal svůj poslední komentář o zdraví, netušil jsem, že nám jeho cenu, cenu lidského života a ještě mnohé další věci tak bolestně připomene tragická smrt Jana Bouchala. Skvělý člověk, mimořádně schopný aktivista, zakladatel a hlavní postava sdružení Auto*Mat chybí především své rodině a mnoha přátelům, ale také tématu, kterému se tolik věnoval. Je krutou ironií osudu, že při dopravní nehodě zemřel právě významný propagátor bezpečného pohybu cyklistů ve městech. Janu Bouchalovi už život nevrátíme, měli bychom se snažit udělat něco, abychom zabránili dalším podobným událostem.

Oslovil jsem proto pražského primátora, aby tuto nehodu vzal jako memento a mnohem více se snažil, aby se cyklistická doprava v Praze stala bezpečnou. Obrátil jsem se i na ministra Šimonovského s prosbou o navýšení prostředků na budování bezpečných cyklostezek ve Státním fondu dopravní infrastruktury (SFDI). Na rok 2006 se mému vládnímu kolegovi již podařilo prosadit růst na 100 milionů korun. K opravdu kvalitnímu rozvoji cyklodopravy je ale potřeba ještě víc. Vždyť kilometr kvalitní cyklostezky ve městě stojí v průměru 4 miliony korun a už dnes má fond významný převis žádostí od obcí o podporu výstavby cyklostezek. Požádal jsem proto Milana Šimonovského, aby dotace na cyklostezky představovaly v budoucnu alespoň 1 % rozpočtu SFDI, tedy cca 500 milionů korun.

Podobně je tomu také u druhého problému, který bych chtěl zmínit. Naše zdraví i životy mnohdy ohrožuje způsob, jakým topíme doma v kamnech či zacházíme se svými odpady. Přestože spalování odpadů v domácích topeništích je zakázáno, s černým dýmem a netypickým zápachem se lze setkat v řadě obcí. Až zmizí sněhová nadílka, odkryje jiné nadělení, které nám na různých skrytých místech pravidelně "věnuje" řada našich spoluobčanů. Pokud se nenajde viník, což je v těchto případech v podstatě pravidlem, musí černou skládku zlikvidovat příslušný vlastník pozemku. Mnohé obce by mohly vyprávět, kolik je taková činnost ročně stojí. Různí podnikavci k nám také už mnoho let podloudně dovážejí odpad z bohatších sousedních zemí. V posledních měsících výrazně stoupl zájem německých původců takto se svého odpadu zbavit.

Je to trochu paradox. Němečtí pořádkumilovní občané se snaží poctivě třídit svůj odpad. V hustě rozmístěných kontejnerech na separovaný sběr se ovšem objevuje i to, co tam nepatří. Vytříděný odpad tedy musí na dotřiďovací linky. Čistou frakci je možné využít, špinavé je potřeba se zbavit. Dosud končila společně se směsným komunálním odpadem na skládkách, od loňského června tuto praxi Německo zakázalo. Zbývá tedy velmi drahá spalovna nebo začínající (a o něco levnější) technologie mechanicko-biologické úpravy odpadu (MBU). Rozdíl mezi cenou legální a nelegální likvidace tohoto odpadu vzrostl natolik, že vznikla řada českých i německých překupnických firem a vytvořila spletité sítě, které organizují fingované převozy německého odpadu k nám. Podobně se děje i v sousedním Polsku, Maďarsku a Slovensku. Organizovaným podvodníkům nahrává uvolnění přeshraničního pohybu, které nastalo po vstupu zmíněných zemí do EU. Celníci, kteří mají na starosti i kontrolu přepravy odpadu, už nesmějí stát na hranicích a zastavovat všechny kamiony. Vytvořili tzv. mobilní skupiny, které kontrolují pouze namátkově. Ve sporných případech - když je například třeba přesněji určit typ převáženého odpadu - celníkům pomáhá Česká inspekce životního prostředí, jejíž inspektoři už tři roky fungují v režimu tzv. nepřetržité dosažitelnosti. Přímo kontrolovat přepravu však ČIŽP nesmí, to je vyhrazeno pouze celníkům či policii.

Proto také tímto směrem směřovala silná veřejná kritika poté, co byl na řadě míst u nás objeven nelegálně navezený odpad z Německa. Celní služba se poté probudila a svoji kontrolní činnost výrazně zlepšila. Od počátku března stáhla své mobilní skupiny blíž k hranicím s Německem a Rakouskem a zlepšila spolupráci se zahraniční policií, která ji upozorňuje na podezřelé kamiony. Počet zachycených kamionů výrazně vzrostl. V mediálně známém případu obce Libčeves dokázali celníci na výzvu ČIŽP rychle zasáhnout a počátkem ledna zastavit navážení odpadu. Na místě zachytili několik nevyložených kamionů, které se po intenzivních jednáních MŽP s německými úřady podařilo vrátit zpět do Německa.

V případě již složeného odpadu je ovšem dokazování jeho původu mimořádně obtížné a zdlouhavé. Přesto se MŽP podařilo odhalit celý řetězec překupníků až k německému původci a na všech možných úrovních usilujeme o to, aby příslušné úřady spolkových zemí odebraly odpad zpět na náklady firem, které z tohoto nelegálního obchodu profitovaly.

Spolkového ministra životního prostředí jsem na problém poprvé osobně upozornil na jednání v lednu. Na mou následující písemnou výzvu přislíbil, že se německý odpad vrátí do země původu a německé úřady zároveň zpřísnily kontrolu přeprav na své straně hranic. Na našem zatím posledním setkání v Bruselu ministr Gabriel tento závazek potvrdil a slíbil, že časový harmonogram návratu odpadu osobně projedná s ministrem životního prostředí Saska-Anhaltska, odkud odpad pochází.

Zhruba čtyři tisíce tun německého odpadu mezitím leží v nevyhovujících prostorách starého kravína. Testy u něj prokázaly nebezpečné vlastnosti, proto připravujeme jeho dočasné přemístění na zabezpečenou skládku. Nadále ale zásadně trváme na jeho vrácení do Německa. Jde totiž o důležitý precedent, podle něhož se budou řídit i řešení ostatních podobných případů.

Věřím, že vracení odpadů zpět část potenciálních podvodníků odradí. Peněžní sankce, které mohou ve správním řízení udělovat příslušné obce pověřené státní správou nebo ČIŽP, jsou také důležité. Vzhledem k účasti mnoha fiktivních či "v případě potřeby" okamžitě bankrotujících firem je ale šance na jejich úspěšné vymáhání minimální. Přesto jsem ČIŽP přiměl k větší aktivitě v této oblasti a v Poslanecké sněmovně navrhl zvýšení horní hranice pokut na pětinásobek. Skutečný odstrašující účinek vidím ale v trestním stíhání konkrétních viníků, které může skončit až tříletým vězením. Policie v něm, bohužel, zatím příliš úspěšná není, ale věřím, že i to se zlepší.

Zato evropská legislativa směřuje spíše ke zhoršení stávajícího stavu. Návrh nové evropské direktivy o odpadech by mohl zlegalizovat dovoz za hraničního odpadu do spaloven a ještě jeho spálení označit za žádoucí recyklaci. Proti takovému obratu v evropské odpadové politice už mnoho týdnů vytrvale protestuji. Na jednání Rady ministrů životního prostředí v Bruselu se pro tvrdý postoj České republiky podařilo získat i řadu dalších států. K nejsilnějším spojencům patří Slovensko, Dánsko, Portugalsko a z podstatné části i Německo. Politická debata teprve začala, věřím proto, že s našimi návrhy na změnu návrhu direktivy uspějeme.

Vždy budou ale existovat podvodníci, a proto nebude mít nikdy konce ani snaha o jejich odhalení a usvědčení. To není možné bez spolupráce s občany, kteří si všímají svého okolí. Někde zástupci obce naivně pronajali obecní pozemky neznámé firmě slibující "čistou" recyklaci, aniž by si ověřili, zda má vůbec povolení krajského úřadu k nakládání s odpady. A někde dokonce dostala ČIŽP upozornění až v době, kdy si část dovezeného odpadu už snaživí občané rozebrali a místo něj jiní navezli svůj. V takovém případě už se pochopitelně o návratu do země původu hovořit nedá. Zase je to tedy o lidech. Jaký svět si sami připravíme, takový ho my a naši potomci budeme mít.

Libor Ambrozek

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu