Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Sport a krajina národního parku?


Jiří Flousek, č. 3/2006, s. 4-7

"Sportem ku zdraví" zní oblíbené rčení, doprovázející patrně každého z nás od útlého dětství. Jsem ochoten připustit, že někdy může být i pravdivé, ale (jako vše) má své limity. Ve vztahu ke zdraví krajiny určitě.

Sport v širokém slova smyslu je v Krkonoších spjat především se dvěma aktivitami - turistikou a lyžováním. Naše hraniční pohoří lze považovat za kolébku středoevropské horské turistiky, s jejím intenzivním rozvojem od poloviny 18. století. Horské boudy, dlouhá léta hospodařící na přilehlých subalpínských loukách, začaly nabízet své služby stále početnějším návštěvníkům hor a postupně se na tuto činnost přeorientovaly úplně. Krkonoše jsou tak již od začátku 19. století nejnavštěvovanější oblastí střední Evropy a turistika se zde stala významným zdrojem příjmů. Připočteme-li od přelomu 19. a 20. století ještě lyžování, platí vše výše uvedené až do současnosti.

Krkonoše dnes? Návštěvnost je odhadována na 5-6 milionů pobytových dní v české části a zhruba další 2 miliony na polské straně hor. Oba zdejší národní parky (NP) a jejich ochranné pásmo jsou tak (s ohledem na svou plochu) patrně nejvíce navštěvovaným chráněným územím světa. Se všemi důsledky, které takové množství lidí přináší. A ty nejsou právě optimistické.

Dopady současné turistiky

Dnešní turistika není již jen pouhé obdivování přírodních krás či noční putování za východem Slunce na Sněžku. Současná turistika je průmyslem, který nabízí lidem kvalitní ubytování, dobré jídlo a pití, pestrou zábavu dnem i nocí. Sladit tak širokou nabídku služeb s ochranou přírody a charakterem krkonošské krajiny bývá často velmi obtížné.

Především je třeba všechny návštěvníky někde ubytovat. Tady slouží kempy, penziony, hotely či horské boudy. Všechna uvedená zařízení, jsou-li v přijatelných parametrech a vhodně lokalizována, mají z pohledu ochrany přírody akceptovatelná řešení, což však už nelze říci o "hitu" posledních 10 let - výstavbě apartmánových domů. Krkonoše se bohužel staly "pilotním" územím uvedeného typu rozvoje, nabývajícího již varovných rozměrů. Výstavba je sice situována v ochranném pásmu NP (částečně i v jeho 3. zóně) a probíhá většinou v souladu s územními plány obcí, často se však jedná o předimenzované stavby nebo apartmánové komplexy, které jsou nepřijatelné především z hlediska krajinného rázu. Přestože přímý dopad vlastní výstavby domů na přírodní prostředí lze většinou vyloučit, nepřímé dopady jejich provozu jsou zřejmé. Nové bytové jednotky si kupují především jiní než místní obyvatelé a s tím souvisejí hlavní rysy tohoto typu "bydlení" - nárazové využívání během víkendů, svátků a prázdnin, zvýšený tlak na lyžařské areály a jejich komfort, provoz a parkování nezanedbatelného počtu vozidel, likvidace pevných a tekutých odpadů atd. Jako vzorový příklad může sloužit Harrachov. Zkolaudováno, rozestavěno a naplánováno je tu plných 1 122 bytových jednotek v apartmánových domech, takže odhadované množství jejich potenciálních uživatelů výrazně převyšuje počet trvale bydlících obyvatel města.

Jak tito lidé tráví volný čas? Z pohledu ochrany přírody a krajiny lze již dnes sledovat určité trendy. S rostoucí návštěvností ochranného pásma roste počet návštěvníků vlastního národního parku a antropická zátěž jeho přírodních hodnot. Zatímco tradiční sporty si své místo již našly, pro módní "adrenalinové" aktivity jsou Krkonoše jednoznačně malé. Nejcennější části přírody, chráněné na necelých 8 000 ha nejpřísnější 1. a 2. zóny NP (tj. asi pětina jeho plochy), jsou díky svému charakteru současně velmi atraktivní pro vyznavače paraglidingu (seskoky parašutistů z vrcholu Sněžky do Obřího dolu), freeridingu ("husté" sjezdy na lyžích a snowboardech, vč. skoků přes skalky a sněhové převěje na hranách lavinových svahů v ledovcových karech), backcountry skiingu a skialpinismu (lyžování ve volné krajině), lezení na ledech (oblíbený je např. Labský důl s hnízdištěm sokola stěhovavého) či horské cyklisty ("drsné" terény strmých svahů). A k tomu všemu přibývají stále četnější vyjížďky na čtyřkolkách a noční přejezdy Krkonoš na výkonných a nedostižitelných sněžných skútrech.

Pro většinu uvedených aktivit jsou přitom na území NP nebo jeho ochranného pásma vymezeny prostory, kde je možné je legálně provozovat. Z Černé hory se skáče s padáky, k letnímu horolezení je určeno několik skal (pro zimní však bezkonfliktní lokalita v NP schází), cyklistům slouží doporučené trasy tzv. dlouhých sjezdů a hustá síť cyklotras s průjezdy i 1. zónou NP (roky trvající diskuse se však točí kolem zákazu vjezdu k Labské a Luční boudě), správa NP rovněž hledá vhodné území pro cykloareál uspokojující i nejnáročnější "bikery". Sáňkaři se mohou vyřádit na dráze mezi Špindlerovkou a Špindlerovým Mlýnem, pro běžkaře jsou upravovány desítky kilometrů běžeckých tras na celém území hor (i když partie vedoucí přes 1. zónu patří ke sporným a konfliktním), sjezdařům a "prknařům" slouží desítky sjezdovek. Zavděčit se každému však není možné. A lákavé dobrodružství a nezapomenutelné zážitky nabízejí právě ty "zakázané" oblasti.

Vzrůst počtu lyžařů a popularita různých forem lyžování přináší další tlak ze strany obcí a provozovatelů na budování nových lyžařských areálů, rozšiřování stávajících sjezdovek, vleků a lanových drah. V Peci vrcholí jednání o novém areálu na Růžohorky (až k hranici 2. zóny NP), Harrachov plánuje prokácení nové lanovky a sjezdovek k vrcholu zalesněného Ptačince, příp. jejich protažení až na Plešivec (3. zóna NP). Rozvojová studie Špindlerova Mlýna ukazuje, že disproporci mezi počtem návštěvníků a kapacitou tamních zimních areálů by bylo vhodné řešit víc než 40 hektary nových sjezdovek. Současné lyžařské areály se již neobejdou bez umělého zasněžování, množí se požadavky na jejich noční osvětlení. Noční úprava sjezdovek rolbami a noční provoz sněhových děl jsou zdrojem hluku a světla, přesahujícím hranice zimního areálu v relativně omezené míře, umělé osvětlování sjezdových tratí je však zdrojem světelného znečištění v okruhu desítek kilometrů.

Vliv na krkonošskou krajinu je zřejmý a skutečně viditelný. Při noční cestě do hor již z dáli svítí sjezdovka na Černé hoře (ještě vloni tam byla tma), záření rozsvícené špindlerovské Hromovky vidíme v Peci, pecký Javor naopak ve Špindlerově Mlýně. Stojí-li jeho návštěvník pod Hromovkou, osvětlenou s intenzitou 100 luxů, pouze tuší, že je na horách a ne v nížině. Okolní kopce se totiž objeví, až když se kolem půl dvaadvacáté zhasne. A dalo by se pokračovat (viz článek na s. 12-13).

Sociální dopady

Zbytečným opakováním by bylo popisovat známé dopady všech uvedených aktivit na přírodu. Celá řada poznatků nám však schází a nelze ani očekávat, že budou v dohledné době získány. Alespoň jeden příklad ze skupiny nejprobádanějších živočichů - ptáků. Tetřívek obecný a sýc rousný patří mezi předměty ochrany v Ptačí oblasti Krkonoše. Co v zimě dělá a kde se před plošným rušením lyžaři ukrývá přes 220 napočítaných tetřívků? Vadí jim opakované rušení a následná predace rostoucími stavy lišek, nebo jsou v Krkonoších otrlejší než ve zbytku Evropy? Jak reaguje sýc rousný a další druhy ptáků a savců na prodlužování dne intenzivním umělým osvětlováním sjezdovek? Odpověď je jednoduchá - nikdo na světě to patrně neví. Právě tady se nabízí prostor pro onu zatracovanou předběžnou opatrnost.

Ale zpět k apartmánovým domům. V mnoha případech pokrývají poslední volné prostory v rámci definovaného zastavěného území obce a na případnou výstavbu budov občanské vybavenosti již nezbývá prostor. Zvyšuje se tak tlak na rozšiřování výstavby do volné krajiny. A možnosti regulace (příp. zákazu) jsou minimální - při posuzování často není možné využít jiný paragraf zákona 114/92, než "dvanáctku" o krajinném rázu. Tady může být příkladem výstavba apartmánových domů na Horních Mísečkách (3. zóna NP). Správa NP v uvedené kauze využila všech zákonných prostředků (vč. procesu EIA), které měly upozornit na nevhodnost lokality pro rozvoj uvedeného typu rekreace (především soustředění řady komerčních aktivit mimo intravilán obce a v bezprostředním sousedství 1. a 2. zóny NP). Přesto byla výstavba nakonec povolena. Po zahájení její první etapy se však stala terčem opakované kritiky (naprosto oprávněně), která však směřuje pouze ke správě parku. Ta se již dnes snaží připravit na očekávaný příval problémů, které dokončení projektu patrně přinese (zvýšený pohyb vozidel mezi Mísečkami a Vrbatovou boudou, vč. rizika nekontrolovatelného provozu sněžných skútrů na hřebenech hor, snaha zprovoznit svážnici mezi Mísečkami a Špindlerovým Mlýnem aj.).

Oprávněná obava je spojena rovněž se sociálním dopadem na území Krkonoš obecně (ten se však v konečném důsledku může projevit i na stavu zdejší krajiny). Výstavba apartmánových domů nepřináší pracovní příležitosti a v řadě případů ani zisk obecní pokladně. V některých částech roku, kdy využití domů výrazně stoupá, se snižuje komfort trvale bydlících obyvatel. Někdy až do té míry, že raději volí přestěhování do jiné oblasti. Nepředpokládáme, že by nastal úplný odliv obyvatel z území, ale úbytek trvale bydlících je reálný. Právě místní obyvatelé jsou však pro hospodaření a zachování typického vzhledu krkonošské krajiny nesmírně důležití. Odchod části svých obyvatel tyto hory již zažily (rok 1945) a s následky se potýkáme dodnes.


Jiří Flousek - Správa Krkonošského národního parku (odbor ochrany přírody a informatiky), Vrchlabí

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu