Čtení na tyto dny

Návštěva ze souhvězdí višně

Nad ránem s bouřkou přistály
i ty nezralé
Zářily
jako vltavíny
s křišťálovou peckou uvnitř

Scifisté samozřejmě spali
jako když je
do hvězd hodí
my jsme samozřejmě spali
jako když nás
do hvězd hodí
a hvězdy samozřejmě spaly
jako když je
do lidí hodí

Tak byla budoucnost
zase jen ve hvězdách
a lidech

(Jiřina Salaquardová) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť k buku sv. Dvojice

Pavel Klvač, č. 2/2026, str.3

Tajemná kočka divoká znovu obývá české lesy

Martina Labudová, č. 1/2026, str. 50

Hořečky a jejich životní strategie

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 1/2026, str. 47

Když přiletí sýkora biouhelníček

Renata Placková, č. 1/2026, str. 43

Společnost pro uvádění ptačích jmen v krásné literatuře na pravou míru

Petr Čermáček, č. 2/2026, str. 43, pro předplatitele

Malí farmáři versus velcí zemědělci, nebo jsme všichni na jedné lodi?

č. 1/2026, str. 10, pro předplatitele

Jak na hořečkové louky

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 2/2026, str. 40, pro předplatitele

Kam s ní?

Renata Placková, č. 2/2026, str. 36

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině

č. 1/2026, str. 39, pro předplatitele

Nejde jen o hezké výhledy

Kateřina Lagner Zímová, č. 2/2026, str. 32, pro předplatitele

Zeleň pod proudem

Martin Pavelka, č. 1/2026, str. 33

Život pro ochranu přírody

Martin Škorpík, č. 1/2026, str. 2

Beskydská idyla trochu jinak

Vojtěch Bajer, č. 1/2026, str. 22, pro předplatitele

Mně se dostalo za život mnoho krajin srdce

Vlastimil Kostkan, č. 1/2026, str. 36, pro předplatitele

Trochu osobní nekrolog

Václav Štěpánek, č. 2/2026, str. 30

Racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny

Ondřej Lagner, č. 2/2026, str. 9

Krajina je naše rukojmí

David Veselý, č. 1/2026, str. 52, pro předplatitele

Příběh fotbalového hřiště


Jan Lacina († 21. 3. 2020), č. 3/2006, s. 22

Dodnes nevím, co je ofsajd, a pouze tuším, co je aut. Přesto mám fotbal rád. Patří stejně jako pivo k naší kultuře. Když se tak o víkendech skrývám v lesích nebo na šípkové mezi, libuji si, že se rozmanité výkřiky koncentrují u fotbalových hřišť a ke mně a srncům zaznívají jen tlumeně. Jak by bylo kruté, kdyby fotbalu nebylo a všichni ti fandové se chodili vykřičet do přírody!

Navíc si pamatuji, že lidé kolem fotbalu kdysi působili málem jako okrašlovací spolky. Škvárová hřiště dávali pěkně dokola osázet štíhlými i košatými topoly. To aby hráči i diváci byli aspoň trochu skryti před palčivým sluncem a aby divoký vítr neodnášel míč zbytečně do autu. Škvárová hřiště mezi topoly pak bývala dějištěm i všelijakých nefotbalových akcí a her.

Nejinak tomu bývalo i v našem městečku. Na fotbale jsem tam sice nikdy nebyl. Zato jsem tu třeba cvičil při spartakiádě skladbu "Mládí, krása, síla". Dodnes si z těch dob schovávám červené trenýrky, aby mi připomínaly, že jsem též býval mladý, krásný a silný. I všelijaké shyby a stojky jsem tehdy uměl udělat. S hlavou u země jsem si překvapeně všímal, co je kolem trsů plevelného býlí, drobných mravenišť, kolik tam mezi škvárou leze pavoučků a brouků. Dokonce i stehlíci nás tam jednou překvapili - při nástupu ke cvičení nám vzlétali od trsu pampelišek téměř zpod nohou. A z topolů kolem hřiště se na nás dívali špačci, drozdi a pěnkavy, někdy i poštolka a žluna zelená.

Nevím, zdali se od těch dob změnila fotbalová pravidla, ale fotbalisté a činovníci určitě. Před lety za mnou jeden přišel kvůli topolům. Že prý z nich létá pyl a chmýří a alergičtí hráči pak pro samé kýchání hrají ještě hůř než obvykle. Abych doporučil skácení. Dokonce i králíka z vlastního chovu mi přinesl, ve snaze zpříjemnit mé rozhodování. A to bylo skutečně těžké. Já totiž králíky - zvláště polévku z hlavy a s játrovými knedlíčky - velice rád.

Mile jsem překvapil sám sebe, když jsem lahůdku odmítl. Činovníci však naléhali dál. Teď už bez králíků, zato přímo na mé city a zodpovědnost. A tak jsem časem uznal, že některé stromy jsou přestárlé, že z nich skutečně padají větve a ohrožují nejen muže, ale i bezúhonný fotbalový potěr. Doporučil jsem ořezání topolů košatých a zkrácení těch štíhlých, jen některé přestárlé a schnoucí jsem navrhl ke skácení. A tak se ořezávalo, zkracovalo a kácelo tak dlouho, až padl topol poslední.

Doporučil jsem náhradní výsadbu, dokonce jsem se na ní s představiteli klubu dohodl: naše fotbalové hřiště budou lemovat malokorunné habry a babyky, ze kterých nelétá chmýří a nepadají větve ohrožující regulérní průběh zápasů. Mezitím však mužstvo postoupilo ze slavného okresního přeboru do soutěže o stupínek ještě slavnější. Taková soutěž se už ovšem zřejmě nemůže hrát na škvárovém hřišti. Pár tisíc na nové stromky se nenašlo, milion na trávník ano.

Tuhle jsem se díval na naše uzavřené fotbalové hřiště škvírkou ve vysoké ohradě z betonových panelů. Jako malý kluk, který nemá na vstupné. Viděl jsem dokonale zelený a hustý koberec, jaký snad nemají ani v Brně či Madridu. Pochopil jsem, že na takovém trávníku bych jen sotva mohl poskakovat ve svých červených spartakiádních trenýrkách. Uvědomil jsem si, že jsem z něho vypuzen nejen já, ale i pampelišky a kokošky pastuší tobolky pro stehlíky, stejně jako všichni ti mravenci, pavouci a brouci. A hlavně: je zakázáno, aby tam padalo listí ze stromů.

Co naplat, že zelená je tráva a fotbal to je hra! Fotbalové hřiště bez lemu stromů vypadá stejně pustě, jako když džbánku piva spadne pěna. A já zřejmě začnu podplácet fotbalové rozhodčí. To proto, aby naše mužstvo nepostoupilo ještě o stupínek výše: Pak by totiž určitě před stavbou tribun musely být skáceny i blízké břehové porosty Svratky.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu