|
Vstup pro předplatitele: |
Je dobře na jaře
když rozkvetou skládky
rozžhaví
se rané kopřivy
a vypláznou lopuchové listy
A já opřen
o polední kravín
na vysvícené slámě
žvýkám hrách a kroupy
s listy pampelišek
A zas už cítím
jak se mi jaro v ústech proměňuje
nabírá do krup
a ve volnoběhu ticha
tvrdne do hlíny
na rozježděném dvoře
(Zdeněk Volf)
Možná už je nevkusné strefovat se do průšvihu Pendolíno. Přesto pár poznámek člověka, který jezdí vlakem nejméně jednou týdně na trase mezi Brnem a Prahou. Musím říct, že jsem se na zavedení rychlovlaků, ale hlavně na zahuštění jízdního řádu od prosince 2005 hodně těšil. České dráhy totiž v předchozím roce provedly tah jako z učebnice tureckého hospodářství. Zavedly na trase Brno-Praha tzv. relační slevu (130 Kč, resp. 160 Kč pro vlaky Eurocity). Jasný hák proti žlutým autobusům, které přepravují většinu cestujících. Zřejmě aby zmátly konkurenci a nerozmazlily cestující, však převedly většinu EC vlaků na delší trať přes Vysočinu a prodloužily jejich jízdní dobu na tři hodiny. Zároveň daly najevo, že samy vědí, kdy se člověk potřebuje dostat z Moravy do Prahy a upravily jízdní řád tak, že první Eurocity dorazilo na Wilsoňák o půl jedenácté. Výsledek? Dopolední jednání jste sice rychlovlakem nestihli, ale zato jste si užili pohodlné jízdy v prázdném kupé. Ti, kdo politiku ČD nepochopili a svá jednání v hlavním městě nepřizpůsobili, museli ke konkurenci. Ve žlutých autobusech se jen málokdy našlo volné sedadlo, a pokud jste si lístek nekoupili alespoň den předem, měli jste smůlu.
Člověk je ochoten na ledaco zapomenout a nový jízdní řád ČD 2006 spojený se zavedením rychlovlaku Pendolíno sliboval zlepšení. V posledních týdnech před jeho zveřejněním sice došlo k podstatné redukci původně navrženého hustšího ranního taktu, ale alespoň jedna souprava opouštějící Brno v 7.04 vás slibovala do Prahy dostat za stejnou dobu jako autobus a ještě mnohem pohodlněji. Ve vlaku můžete udělat i kus práce.
První Pendolína byla přeplněná. Lidé byli zvědaví, připravení změnit svoje cestovní návyky a přesedlat na železnici. Obdiv k futuristicky vyhlížejícím italským vagonům sice poněkud opadl, když si člověk jízdu vyzkoušel a zjistil, že rakouské či německé vagony obdobné generace jsou pohodlnější, solidněji provedené a navíc mají ve druhé třídě zásuvky, ale cestující by přesto Pendolínu věrní zůstali. Nebýt jeho úplné diskreditace.
Jaký je výsledek po necelých třech měsících? Pro mě příznivý. Neplánuji si jednání v Praze před desátou a pohodlně nasedám v 7.04 do poloprázdného Pendolína. Zda je příznivý pro České dráhy, to opravdu nevím. Rozhodně je však příznivý pro Student Agency. Jejich žluté autobusy jsou nadále plně vytížené a vydělávají. Doufám, že na žluté vagony, které snad brzy začnou jezdit po kolejích mezi Prahou a Brnem. Velmi se na ně těším.
Miroslav Kundrata