Čtení na tyto dny

Jalová pastvina

Skřapák na krku koňské kostry
Vlk puklý z ovčích strun
O drny drnká ostříž
Sluncem se práší z kalafun

Plameny uhašená žízeň
Popelem šumí listí klád
Mýtinu sžírá sebetrýzeň
Prameny snědl hlad

Den dokončený hrudou
Šeptem oznělý sten
Hřmot nesmířený s hudbou
nevyslyšený gen

(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991) 

 

Doporučujeme ke čtení

Zpracovávám rád každé zadání, protože nejsou nezajímavá témata…

Pavel Dvorský, č. 1/2025, str. 23, pro předplatitele

Kšefty nám bezostyšně ničí přírodu a krajinu

Hynek Skořepa, č. 1/2025, str. 32

Jurkovičovy válečné hřbitovy

Václav Štěpánek, č. 1/2025, str. 7, pro předplatitele

Ptačí lokalita Ústřední hřbitov v Brně

Karel Hudec († 10. 11. 2017), č. 1/2025, str. 14, pro předplatitele

Třikrát pár slov k Tragikomedii ochrany přírody Tomáše Grima

č. 1/2025, str. 36

Miesta stretnutí

Denisa Halajová, č. 1/2025, str. 16, pro předplatitele

Staré cintoríny ako súčasť historických štruktúr krajiny

Mikuláš Huba, č. 1/2025, str. 2, pro předplatitele

Tragikomedie ochrany přírody

Tomáš Grim, č. 4/2024, s. 2-5

Třikrát pár slov k Tragikomedii ochrany přírody Tomáše Grima

č. 1/2025, str. 36

Dostat pořádný kartáč není na škodu

Pavel Pechoušek, Vilém Jurek, č. 4/2024, s. 10-12

Reportáž opožděná o třicet pět let

Václav Štěpánek, č. 4/2024, s. 34-37

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33

Smrt není


Rudolf Šmíd, č. 1/2010, str. 16

Jsou tu s námi už tisíce let. Jakmile začali naši předkové obdělávat půdu, potřebovali někoho, kdo by za ně hlídal úrodu, když oni odejdou domů. Proto si vytvořili na dřevěné konstrukci obraz sebe samotného - strašáka. Většina z nich mizí společně s úrodou ve stodolách nebo je pohozena na okraj pole. Jen ojediněle zůstávají stát i přes zimu. Třeba na Sedlčansku, na tamní políčka jezdím pozorovat život strašáků už řadu let. Odehrávají se tu zvláštní věci. Mohli jste tu uvidět vesnickou učitelku, zamilovaného starce s holí nebo mladou dívku, která se v zimě proměnila v úžasnou krasobruslařku. A taky strašáka, o kterém jsem dlouho nevěděl, kdo vlastně je.

Tenkrát byla vichřice a „můj“ strašák divoce vlál ve větru. Když jsem ho obešel a podíval se mu do tváře, hrůzou jsem nebyl schopen pohybu. Obličej strašáka, který tvořil černý hrnec, byl teď zasněžený. A já se díval tváří v tvář do té bílé prázdnoty a ani na chvíli jsem nezapochyboval, že vidím Smrt.

Bál jsem se. V noci jsem vstal a osvětlil film s tímhle podivným strašákem. Ráno jsem ale zjistil, že to byl jen sen. Film zůstal neporušený ve fotoaparátu. Ale trvalo mi ještě týden, než jsem v sobě našel odvahu a dal ho vyvolat. Myslel jsem přitom na pohádku Dařbuján a Pandrhola, hlavně na Smrťáka zavřeného v sudu.

Skoro šest let jsem pak strašáka pravidelně navštěvoval. Sníh a mráz ho pokaždé převlékly do smrťáckého kostýmu. Smrt spadla až loni při letních větrech a pod letošním sněhem zmizela docela. Co bude dál? Snad konečně jaro.

Rudolf Šmíd


PhDr. Rudolf Šmíd (1956) - sociolog a fotograf na volné noze. Externě přednáší vizuální sociologii na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2005 založil novou vědní disciplínu - terriculologii (lat. terriculus/ la, strašák). rudolfsmid(zavináč)volny.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu