Čtení na tyto dny

Na počest ptáků řek a lesa

Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá

Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda

Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár

(Josef Hrubý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Smrt není


Rudolf Šmíd, č. 1/2010, str. 16

Jsou tu s námi už tisíce let. Jakmile začali naši předkové obdělávat půdu, potřebovali někoho, kdo by za ně hlídal úrodu, když oni odejdou domů. Proto si vytvořili na dřevěné konstrukci obraz sebe samotného - strašáka. Většina z nich mizí společně s úrodou ve stodolách nebo je pohozena na okraj pole. Jen ojediněle zůstávají stát i přes zimu. Třeba na Sedlčansku, na tamní políčka jezdím pozorovat život strašáků už řadu let. Odehrávají se tu zvláštní věci. Mohli jste tu uvidět vesnickou učitelku, zamilovaného starce s holí nebo mladou dívku, která se v zimě proměnila v úžasnou krasobruslařku. A taky strašáka, o kterém jsem dlouho nevěděl, kdo vlastně je.

Tenkrát byla vichřice a „můj“ strašák divoce vlál ve větru. Když jsem ho obešel a podíval se mu do tváře, hrůzou jsem nebyl schopen pohybu. Obličej strašáka, který tvořil černý hrnec, byl teď zasněžený. A já se díval tváří v tvář do té bílé prázdnoty a ani na chvíli jsem nezapochyboval, že vidím Smrt.

Bál jsem se. V noci jsem vstal a osvětlil film s tímhle podivným strašákem. Ráno jsem ale zjistil, že to byl jen sen. Film zůstal neporušený ve fotoaparátu. Ale trvalo mi ještě týden, než jsem v sobě našel odvahu a dal ho vyvolat. Myslel jsem přitom na pohádku Dařbuján a Pandrhola, hlavně na Smrťáka zavřeného v sudu.

Skoro šest let jsem pak strašáka pravidelně navštěvoval. Sníh a mráz ho pokaždé převlékly do smrťáckého kostýmu. Smrt spadla až loni při letních větrech a pod letošním sněhem zmizela docela. Co bude dál? Snad konečně jaro.

Rudolf Šmíd


PhDr. Rudolf Šmíd (1956) - sociolog a fotograf na volné noze. Externě přednáší vizuální sociologii na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2005 založil novou vědní disciplínu - terriculologii (lat. terriculus/ la, strašák). rudolfsmid(zavináč)volny.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu