VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Máme-li uvažovat o kvalitě života ve městě či hodnotit stav např. místní zeleně, musíme se zamyslet nad podmínkami, které jsme v tom kterém městě vytvořili, i nad možnostmi, jak je zlepšit. Vydali jsme se proto na rozhovor za zahradním architektem Ing. Zdeňkem Sendlerem, který realizoval úpravy parků a zahrad například v Brně či Litomyšli. Řada jeho projektů se dočkala uznání laické i odborné veřejnosti u nás i v zahraničí.

Do nedávné doby převládal v parcích tzv. anglický sloh. Jaký je současný trend?

Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět, každý park má svůj osobitý výraz. Brněnské Lužánky mají typické krajinářské pojetí, park na Slovanském náměstí, často neprávem podceňovaný, je jedním z prvních parků, který byl již svou koncepcí otevřen lidem. Architekt Eberhard Migge vytvořil na počátku 20. století v Králově Poli úžasný prostor, jenž v principu přežil další již méně štastné úpravy. Naše kancelář byla vybrána ke zpracování jeho úpravy. Kam jej máme posunout dnes? V současnosti je zde hustá doprava, v okolí vznikly školy, pravidelně se zde venčí psi, v zadání je rovněž požadavek na vybudování dětského hřiště. Jedním ze základních požadavků je také bezpečnost, Z toho vyplývá, že se místy redukuje zejména přerostlé keřové patro. Zároveň v žádném případě odtud nechceme "vyhánět ptáky". Jde tedy především o priority místa. V případě, že park má převažující hodnotu v historii a existuje možnost tuto historii rehabilitovat, posunout ji do současného chápání a řešení prostoru, stává se absolutním kritériem. To neznamená, že všechny ostatní složky se musí tomuto kritériu podřídit, měly by s ním ovšem korespondovat v rovině, která je harmonická. Řešením je proto nalezení rozumného kompromisu.

Kdybych se přece jen měl pokusit o jistou míru sumarizace, v současnosti převažuje v koncepcích jednoduchý minimalismus, který nabízí velmi otevřené, komfortní, bezpečné plochy, jež lze využívat. Ty jsou pak rozděleny tak, aby bylo jasné, které jsou určeny pro dospělé, děti, psy atd. V parku jsou kvalitní zpevněné plochy, je uplatňována snaha, aby zde byly v maximální míře zastoupeny stromy, které budou do budoucna - dalších 4 až 8 generací - hrát zásadní prostorutvornou roli v tomto území.

Jak se vám po úpravě líbí Denisovy sady?

Vzhledem k tomu, že jsem spoluautor projektu, tak se mi líbí (smích). Denisovy sady jsou opět jiné, pro jejich úpravu jsme dostati jiné vstupní informace, které bylo třeba zakomponovat. Je to mladé víno, dle reakcí návštěvníků mohu ovšem opravdu tvrdit, že se líbí. Podařilo se nám propojit, aby park byl vzdušný, volný, vyhlídkový a čistý - parky ve městě by měly být takto koncipovány. Soutěž na úpravu Denisových sadů vypsala Veřejná zeleň města Brna. Ředitelkou zde byla zahradní architektka Olga Nováková (viz rozhovor ve Veronice 6/2005), která park zná z hlediska provozovatele, a zadání tak bylo velmi fundované.

Představuje tedy zadavatel zásadní roli pro výsledek práce?

Se zadavateli mám řadu osobních zkušeností. Pro dobro věci nemusí být přímo z oboru - architekt či urbanista - stačí, když si uvědomuje svoji roli. Pokud má zadavatel příliš silné ego nebo se snaží své vize uskutečnit z pozice síly, výsledek je špatný. Záleží tedy na konkrétním zastupitelstvu, na jeho prioritách, na tom, kam chtějí směřovat. Od roku 1998 do roku 2002 jsme pracovali v Litomyšli, kde jsme byli velmi mile překvapeni vývojem. Tam pan starosta (Ing. Miroslav Brýdl) vytvořil úžasný tým i podmínky. Nepolemizovali s námi, netvrdili, že oni jsou úřad, a mají tedy pravdu. Práce vznikala v absolutní důvěře a výsledkem je řada staveb a prostranství, jež jsou velmi oblíbené mezi návštěvníky i místními obyvateli, navíc zvolené koncepce získaly řadu ocenění.

V jakých zakázkách je těžiště vaší práce?

Především realizujeme parky a zahrady jak pro města či obce, tak i pro soukromníky. Kdyby v naší práci nebyla změna, hrozí, že se dostanete do kolejí. Takto je to ovšem vyvážené, práce se různě prolíná. Především se snažíme, aby každý objekt měl duši, abychom něco nepokazili, aby se lidem žilo dobře. Někdy je naše práce opravdu na úrovni lepšího komunálního úklidu. Příkladem jsou např. brněnské Bohunice, kde se vedení radnice snaží o maximální změnu stávajících, mnohdy velmi asociálních prostranství. Zastupitelům nabízíme řešení, jež úspěšně fungují v pokrokovém světě. Aby místní sociální skupiny měly přístup do prostoru, aby zde fungovala dětská hřiště, aby se problémová generace nenudila, aby matka nečekala hodinu pod schody, než jí pomůžou s kočárkem.

Co si myslíte o ozelenění střech?

Výborný! Jsem přesvědčen, že u rovné střechy by to mělo být dokonce podmínkou. Nejde jen o to, že střecha je pěkná, to je pouze estetická stránka věci. Jsou ještě zásadnější kritéria jako snižování rozdílu teplot pláště, minimalizace VV záření, zlepšení mikroklimatu, rozložení odtoku přívalové vody apod. Souvisí to i s dalšími novými technologiemi hospodaření s dešťovou vodou. Zásadní je, že získaná voda se vrací do oběhu, např. do praček, nebo slouží ke splachování. Když přijedete do Mnichova nebo Berlína, zjistíte, že zde nikoho ani nenapadne jiné řešení než tato technologie tzv. průlehování. Veškerý systém řešení veřejných prostranství je tomu podřízen, ozeleněná střecha je pouze jednou z řetězce. Toto je pro mne udržitelný rozvoj a práce s vodou ve městě, toto je cesta do budoucna. V Německu popsanou problematiku povýšili i esteticky, technické řešení je totiž i hezké. Do města se vrací příroda, je tam spousta kamenů, volné plochy, stromy atd. Všichni jsou totiž natolik vzdělaní, že ví, že je to cesta vpřed. U nás jsme s touto koncepcí těžce na štíru, organizace, kterých se týká, tedy především vodovody a kanalizace, jsou v hlubokém nevědomí a technologii se dokonce brání. Evropa je značně dál a vidím jako přínos, že jednoho dne jistě přijde z EU směrnice a lidé, kteří deset let tomu bránili a mohli to už někam posunout, se budou muset začít snažit. Metodu průlehování se v Brně snaží uvést v život pan inženýr Jiří Vítek například na stavbě Kampusu.

Doufám, že se brzy najde chytrý zastupitel, jenž popsané řešení začne prosazovat, starosta, který to postaví, a ostatní se pak snad přidají. U nás bohužel stále není povědomí lidí, že hospodaření s vodou by mohlo být jiné, že voda by mohla odtékat jinak a jinam. Nejsme natolik vzdělaní a pokorní vůči přírodě, abychom přijali řešení, které je dobré a pomůže nám všem. Místo toho budujeme baráky za strašné peníze - ve studii je park, biočistička, dětské hřiště a při kolaudaci zjistíme, že místo nich je tam několik domů navíc. Prostor je nepropustný, nedá se tam bydlet, což lidé pochopí vzápětí. Kontrola před dokončením staveb, možné pokuty, vše je natolik vágní, že výsledek je, jaký je.

Jak se vám líbí zeleň v pasážích?

Často mi vadí kontrast, že do pasáže se nacpou například fíkusy, z nichž každý stojí 90 tisíc korun, a na parkovišti před pasáží jsou vytvořeny podmínky, aby tam strom nerostl ani jeden. Přitom by zde mohl růst javor, lípa atd. Chtěl bych, aby koncepce byla v rovnováze, nelíbí se mi vyumě1kovanost. Zeleň jako forma patří všude. V případě, že je realizace dobře provedená a získáte pocit, že rostliny rostou v dobrých podmínkách a mají zaručený vývoj, nejsem proti. Líbí se mi, když např. nabídnete pohled na subtropickou rostlinu a na cedulce vedle ní se dozvíte, kde normálně roste atd., tedy exotika spojená s osvětou.

Otázka na závěr. Jak se vám pracuje v kapitalismu?

(smích) Oproti bolševikovi je to nesrovnatelné a jsem tomu moc rád, přestože mě dennodenně rozčiluje spousta věcí. Práci mám ve svých rukou, nemám pocit, že by mě někdo výrazně ovlivňoval, mohu toho docela dost ovlivnit. Živím se krajinářstvím, městským plenérem, parkem, historickou zahradou, historickým parkem. Je to krásná kreativní práce, která docela nabijí. Zaplať pánbůh za způsob tohoto trhu, proti tomu co bylo. Někdo namítne, že dříve se parky také opravovaly, dnes je ovšem skutečná možnost výběru. I když osvícených investorů by mohlo být výrazně více.

Za rozhovor poděkoval Dalibor Zachoval