Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Strašáci Rudolfa Šmída


Jitka Francová, č. 1/2010, str. 16

Již více než patnáct let sleduje a zaznamenává fotograf Rudolf Šmíd proměny a příběhy strašáků. Autorovi se stalo to, co známe ze života fotografických či filmových dokumentaristů, obzvláště těch časosběrných - sblížil se s dokumentovanými rok po roce natolik, až se stali jeho vnitřními bytostmi podobně jako jeho rodina či přátelé. Zřejmě i vlivem své „vedlejší“ sociologické profese si však zároveň zachovává profesionální odstup, a ačkoli je rád navštěvuje, stýská se mu po nich a po bouřkách a vichřicích přemýšlí, kolik jich padlo k zemi, do života jim nezasahuje.

Rudolf Šmíd je mistr imaginární zkratky. A tak strašáci v jeho portrétech ožívají v objevených identitách i pro nás. To kouzlo oživení jako by otevíralo v člověku zaskládané dětské vědomí a rozzařovalo znovu tvář prvotním úžasem. V jeho časosběrném dokumentu se prolíná svět i čas hmatatelný smyslově a intuitivně. Tento rozpor realističnosti a imaginarity v sobě nese v tomto případě i samotné médium fotografie. Jsme zvyklí, že fotografie stvrzuje viděné, což zde znamená stejně zajímavý paradox jako užití pojmu dokument. Pokud bychom se dívali jen realisticky popisně, nikdy bychom živého strašáka neobjevili, do našeho dívání musíme vnést i naši vlastní představivost. O radost a úžas z rozpoznání strašáka tak není připraven ani divák, ačkoli není jeho objevitelem, ale jen pochopil.

Autorův dlouhodobý zájem o strašáky už můžeme považovat za posedlost, bez které se tvorba většinou neobejde, protože nenechá člověka ustrnout, žene ho, osvobozuje a proměňuje. Posedlost Rudolfa Šmída blahodárně doplňuje pěší chůze. Až budete procházet krajinou, nezapomeňte, že v ní žijí strašáci, a až nějakého potkáte, dejte mu prosím vědět.


PhDr. Rudolf Šmíd (1956) - sociolog a fotograf na volné noze. Externě přednáší vizuální sociologii na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2005 založil novou vědní disciplínu - terriculologii (lat. terriculus/ la, strašák). rudolfsmid(zavináč)volny.cz


Jitka Francová
historička umění

 

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu