Čtení na tyto dny

Na dlani

Javorový list
přikryl město dlaní
a obrátil dlaň do všech koutů

Listem rozsvěcené světlo
puká brázdami smogových ulic
líhnoucími karburátory

V listu je vzkaz
abychom kmenům podali ruce

List nese varování
že nad kameny vyrvanými v lomech
jsou plíce města zaprášené

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Tisy v údolí Labe na území CHKO Labské pískovce


Iva Roubíková, č. 5/2006, s. 26

V údolí Labe a v ústí jeho přítoku říčky Kamenice je možné najít pět zajímavých exemplářů tisu červeného. Tisy byly objeveny při zpracování zakázky pro Správu chráněné krajinné oblasti (SCHKO) Labské pískovce. Cílem práce bylo určit vhodné lokality pro výsadbu tisu a jeho další volné šíření. Nebyl to nejlehčí úkol, protože požadavkem také bylo, aby lokality byly pokud možno podloženy historickým záznamem o jeho dřívějším rozšíření. Taková lokalita byla potvrzena Hofmanem (1966) na pravém břehu Labe pod Růžovým hřebenem.

Chráněná krajinná oblast (CHKO) Labské pískovce leží v severních Čechách a převážná její část území patří do Děčínského bioregionu. Labe tady protéká hlubokým zaříznutým údolím mezi pískovcovými skalami, které jsou součástí rozsáhlé křídové pánve. Část údolí na sever od Děčína spadá do prvního ochranného pásma CHKO. Dle Quitta je kaňon Labe řazen do teplé klimatické oblasti T2. Převládá tu mírně teplé klima, průměrná roční teplota měřená na stanici Libverda je 8,3 °C. Teploty nad 10 °C trvají 160-170 dní. Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje v rozmezí 550-700 mm. Počet letních dní v průběhu roku je 50-60. Nejnižší kóta Labe v bioregionu leží ve výšce 117 m n.m. Základ geologického podloží tvoří krystalinikum (břidlice, bazalty, vápenité jílovce). Krystalinické horniny lokálně vystupují na povrch převážně na pravém břehu Labe. Z velké části jsou překryty kvartérními eolitickodeluviálními prachovými hlínami a pískovci. Převládajícími půdami jsou podzoly a kambizemě. Zdejší krystalinikum prochází celou chráněnou krajinnou oblastí.

Břehy Labe člověk přetvářel a devastoval celá staletí. Hlavní škody napáchal intenzivní těžbou, která probíhala od poloviny 17. století a nezabránil tomu ani jejich prudký sklon terénu. Obnova zdejších porostů probíhala víceméně přirozeným náletem dřevin. Původní řídké bučiny s bohatým zastoupením listnáčů (klen, mléč, jasan, habr, líska, lípa aj.) lidé změnili v příznivějším terénu na monokultury buku a smrku. Dalo by se předpokládat, že ve smíšených lesích s bohatou druhovou skladbou rostl dříve i tis. Ovšem lesníci ho nepovažovali za užitkovou dřevinu, a tak se o něm v lesních hospodářských knihách nezachovaly žádné záznamy. V děčínském oblastním archivu se nepodařilo vypátrat prakticky žádnou zmínku. Dnes bučiny s doprovodem smrku převažují hlavně v okolí Dolního Žlebu. Na malebné smíšené porosty s převahou buku a dalších listnáčů (klen, mléč, jasan, lípa, habr a líska) je možné narazit na levém břehu u ústí Klopotského potoka a téměř po celé délce pravého břehu Labe.

Dva z tisů, ty nejstarší, jsou v ústí řeky Kamenice do Labe v obci Hřensko. Rostou na patě svahu hned za domky. Oba semenáče nejsou součástí žádné okrasné části zahrady a člověk se na nich nijak nepodepsal jako například tvarováním, řezem apod. Byly ponechány svému osudu. Mají velmi dobré podmínky, a to chráněnou polohu, svah se severozápadní expozicí a sklonem okolo 45°. Nacházejí se na okraji lesa a okolní stromy jim prostorově nebrání v rozvoji. Půda je hlubší. Jde o svahovinu s dostatkem živin. O tom svědčí bohaté stromové patro dřeviny (buk, klen, mléč, habr, líska, lípa aj.) a některé byliny v nejbližším okolí (např. netýkavka, vlaštovičník, kopřiva, bujně rostoucí ostružiník a další). Tisy dosahují výšky 8 a 5 m, šířky koruny 8 a 6 m. Jejich věk se pohybuje okolo 100-150 let. V odhadu věku dochází tak často k chybám, že je lépe ho nepovažovat za směrodatný. Tyto stromy mohou mít vhledem k dobrým podmínkám až abnormální roční přírůstky, než je u tisu obvyklé. Jejich zdravotní stav je velmi dobrý a nejsou poškozovány srnčí zvěří.

Další tisy nalezl pan Bauer (pracovník SCHKO) nad Dolním Žlebem nedaleko chodníku vedoucího mezi zahradami, který pak pokračuje podél bezejmenné vodoteče vzhůru do svahu. Tisy jsou přímo na velkém pískovcovém balvanu nad studánkou. Dva semenáče sem zanesl patrně zbloudilý pták z místních zahrádek. V okolí Dolního Žlebu se dle pana Bendy (pracovník SCHKO) pohybuje nejméně pět druhů ptáků, kteří se na roznosu semínek podílejí. Ptactvu nečiní žádné potíže tis roznést do vzdálenosti okolo pěti kilometrů. To závisí na velikosti území, kde si shánějí potravu. Pískovcový kámen s tisy je na severovýchodním svahu se sklonem okolo 35°. Hustá monokultura buku nepropouští dostatek světla. Spolu s nimi tam roste smrk, ostružiník, papratka. V nejbližším okolí je bylinný podrost velmi chudý s hojným výskytem borůvčí. Výška obou jedinců je 2,5 m, při čemž jeden dosahuje šířky koruny 2,5 m a druhý jen 1,5 m. Dosahují věku maximálně 40 let. Oproti předešlým jedincům mají zcela jistě horší světelné podmínky, málo živný podklad a díky tomu pomalejší růst. Jejich zdravotní stav je velmi dobrý. Zvěř se po příkré stěně pískovce na ně nedostane.

Poslední a nejzajímavější tis se našel na méně přístupném místě pod Růžovým hřebenem. Roste nedaleko Podskalí na skále vystupující nad silnicí. Tahle lokalita byla doporučována panem Bauerem a Bendou k prozkoumání. I podle Hofmana (1966) se tu v minulosti údajně vyskytoval tis. Tento semenáč se sem dostal také pomocí ptáků nebo podobnou cestou. O zbytku populace nemůže být ani řeč. V nejbližším okolí už další tisy nejsou. Semenáč roste na výběžku holé skály orientované severozápadním směrem. Podkladem je metamorfovaná jílovitá břidlice s vysokým obsahem živin, které se uvolňují jen velmi pozvolna. Polostín tu vytváří vyšší patro dřevin (buk, dub, habr, klen, bříza). Porost je řídký a světlý. Bylinný podrost se skládá z borůvčí, kyčelnice, kostřavy, strdivky, žebernatky, papratky. Semenáč dosahuje výšky 3 m a šířky koruny okolo 2 m. Je starší než tisy na lokalitě nad Dolním Žlebem. Jeho stáří se pohybuje pravděpodobně v rozmezí 40-60 let. Oproti předešlým nemá příliš štěstí na výběr lokality. Je snadno přístupný pro zvěř, která ho pravidelně okusuje. Neustálý okus může u něj zapříčinit i stagnaci růstu.

Když mezi sebou porovnáte jednotlivá naleziště, zjistíte, že na každém jsou tisy vystaveny odlišným podmínkám (intenzita světla, edafické podmínky a konkurence okolních dřevin). Dle různých autorů bychom tis mohli popsat jako dřevinu stínomilnou. Tady však roste bez zástinu, v prosvětleném porostu i ve stinné monokultuře buku. Expozice je vždy víceméně nasměrovaná na sever a jde o svah s prudkým sklonem, nebo v případě jedince pod Růžovým hřebenem o skalnatý výběžek. Tis je také všeobecně spojován s půdami s dostatečným obsahem vápníku. Nejvyšší obsah bude mít pravděpodobně poslední naleziště, kde se však živiny uvolňují jen velmi pozvolna. Částečný obsah Ca se nevylučuje ani u svahovin a pískovce. Procento zastoupení vápníku je velmi malé a rozhodně není převládající složkou živného substrátu. Nedá se tedy jednoznačně prohlásit, že obsah vápníku v půdě je zde vysoký. U lokalit je možné často vidět indikátory kyselejší reakce půdy, a to hlavně borůvčí, kostřavu. Z těchto několika málo ukázek nelze vyvodit žádné tvrzení, ale jedincům se na všech těchto lokalitách poměrně daří.

Rozdílné poměry zcela jistě působí na rychlost jejich růstu, a proto odhad jejich stáří nejde přesně určit. Toto se potvrdilo provedenou letokruhovou analýzou kmene tisu, která se dělala v rámci práce pro SCHKO Labské pískovce. Kmen jedince, který byl analyzován, měl široké letokruhy a poměrně velké roční přírůstky dřeva. Byl objeven na otevřeném prostranství, na hluboké a živné půdě. V zásadě se dá říci, že měl velmi dobré podmínky pro svůj rozvoj. Rychlost růstu tisu je tedy dána mimo jiné také světelnými a edafickými podmínkami prostředí.

Iva Roubíková

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu