VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Před lety jsem na stránkách Veroniky chválil zpustlý pozemek jednoho brněnského pracoviště Akademie věd České republiky. Liboval jsem si, že stačí, aby už nebyli přičinliví ředitelé a kádrováci, soutěžící mezi sebou o velikost rozmanitých plodů a bývalá zelinářská zahrada na břehu Svratky se za pár let vyvine v téměř reprezentativní biocentrum. Pozemek mně tehdy voněl černým bezem a kopřivami málem stejně jako Hrubínova Romance pro křídlovku, očekával jsem, že se v tlejícím roští objeví i Karafiátovi Broučci.

Neobjevili se. Stačilo, aby na funkci akademického údržbáře nastoupil místo předchozích důchodců zdatný muž aktivního věku. Zaburácel křovinořez, občas zaječela motorová pila, zabušila sekyra a veliký oheň s praskotem dovršil shora dlouhodobě požadovanou obnovu zpustlého pozemku. Do mříží oken se přestala vplétat réva, na zdola odvětvených stříbrných smrcích přestali hřadovat bažanti. Se spáleným roštím zmizeli z mé blízkosti střízlíci i pěvušky modré. Opustili mě i strakapoudi a žluny, neboť jejich živná suchá hrušeň byla skácena. Dokonce i vosám a sršňům se zde přestalo líbit a jejich báně na půdě osiřely. Bez ptáků a bez révy jsem se cítil v prosvětlené pustině jako nahý v trní, třebaže to trní už kolem mého detašovaného pracoviště nebylo.

Bezesporu příkladně pilný údržbář se naštěstí při náročném boji s vegetací unavil natolik, že odešel do invalidního důchodu. Stačil pouhopouhý rok bez sekaček a křovinořezů, aby příroda na břehu řeky opět vystrčila své růžky. Z popraskaného asfaltu příjezdové cesty se vztyčily nádherné divizny, proutek javoru, uříznutý těsně u budovy, se rozdělil ve tři nadějné kmínky. Girlandu ušlechtilé révy ve mřížích oken začalo úspěšně nahrazovat psí víno. A houštiny kopřiv stačily ve společenství vlaštovičníků a locik rychle zatáhnout od křovin uvolněná místa.

Začal jsem si opět libovat. Ovšem jen do chvíle, než přišla na kontrolu pracoviště další komise seshora. Marně jsem vysvětloval, že tento akademický pozemek je vhodnou studijní plochou pro výzkum spontánní sukcese v periferii urbánní krajiny, a to dokonce i v požadovaných evropských souvislostech, neboť se sem natahují i druhy neznající hranic. I ekonomický přínos, spočívající v možnosti výzkumu na trvalém pracovišti, tedy bez nákladů na cestovné, stravné a nocležné, jsem zdůraznil. Nepochodil jsem. Komise rozhodla, že opětovně pustnoucí pozemek musí trvale odpovídat důstojnosti Akademie věd.

Koncem léta přišel nový údržbář, zdatný muž na prahu penzijního věku. Vyděsil jsem se. Takový člověk, který to má "za pár", se totiž musí na novém pracovišti zvlášť dobře zapsat, aby nebyl ve zkušební době propuštěn. Musí být podstatně snaživější, než muž uprostřed aktivit, který je snadněji schopen najít si jiné zaměstnání. Do pohodového babího léta výhružně zaburácela a zasmrděla pod okny mého tichého pracoviště sekačka.

Za chvilku ustala. Ty divizny vám tu nechám - přišel mi sdělit nový údržbář. A po pár minutách práce mi připomněl starou dobrou průpovídku bylinkářů: před diviznou smekni, před kopřivou klekni! Netrvalo dlouho a přišel znovu. Objevil totiž u plotu divoký chmel - to je přece vzácnost, ne?

Málem jsem ho objal. Pokud nebude ve zkušební době vyhozen, bude kontinuita mé výzkumné plochy zachována. Dokonce jsme se už dohodli, že přirozené sukcesi trošku pomůžeme. Údržbář - starý tramp - mi totiž přislíbil, že sem donese i ty Karafiátovy Broučky.