VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V loňském roce se do Moravského krasu vrátil nejdříve sokol stěhovavý a posléze také rys ostrovid. Sokol již druhým rokem hnízdí, rys zatím hledá vhodné prostředí k trvalejšímu pobytu.

Na území Moravského krasu a Drahanské vrchoviny se rys ostrovid historicky vyskytoval do 18. století, jednotlivá pozorování jsou pak známa z druhé poloviny 20. století, naposledy byl rys spatřen roku 1994 u Jedovnic, v roce 2013 v blízkosti Rakoveckého údolí a v lednu roku 2016 u Vyškova. Od září 2016 je rys v Moravském krasu a blízkém okolí zaznamenáván soustavně, podařilo se najít množství pobytových znaků o výskytu šelmy, kterou také spatřilo několik obyvatel oblasti, turisté, myslivci i zoologové.

Po napadení prvního sněhu byl rys několikrát stopován zoology Mendelovy univerzity, Ústavu biologie obratlovců AV ČR, Správy CHKO Moravský kras a dobrovolníky Hnutí DUHA, a to zejména v centrální části chráněné oblasti. Zakrátko se podařilo objevit strženou srnu, u které byly fotopastí pořízeny první kvalitní snímky rysa. Rovněž byly odebrány vzorky trusu pro genetickou analýzu, umožňující přesnou identifikaci původu jedince. Podle předběžných analýz se jedná o samce, který na Drahanskou vrchovinu přišel z oblasti Beskyd. Předpokládaná trasa z místa narození zahrnuje mnoho nástrah. Rys musel překonat hustou dopravní síť v člověkem pozměněné kulturní krajině. Jeho další výzkum by měl odhalit prostorovou aktivitu v širší oblasti Drahanské vrchoviny. Vzhledem k omezené schopnosti rozptylu mladých jedinců můžou získaná data upřesnit existující habitatové modely a navržené migrační koridory pro velké šelmy. Jedná se o cenné údaje, protože naše znalosti o využívání krajiny rysy mimo oblasti jejich trvalého výskytu jsou zatím nedostatečné. Drahanská vrchovina je totiž poměrně izolována od hlavních životaschopných populací rysa na česko-slovenském pomezí (nejbližší území, kde se rysi rozmnožují) a v jihozápadních Čechách (největší populace rysů na území ČR).

Biotop i potravní nabídka Drahanské vrchoviny je podle zoologů pro rysa i vlka příhodná. V roce 2015 byl ukončen projekt Agentury ochrany přírody a krajiny a jejích partnerů s názvem „Komplexní přístup k ochraně fauny terestrických ekosystémů před fragmentací krajiny v ČR“, v němž vědci zjišťovali fragmentaci české krajiny, využili zaznamenané výskyty velkých savců (rys, vlk, medvěd a los) a modelovali území, která jsou pro větší savce příhodná. Dále se věnovali migračním možnostem těchto savců a vyhodnotili riziková místa při migraci. Z Karpat se pro migraci jeví jako příhodný koridor přes Chřiby a Litenčickou pahorkatinu. Dálnici mohou zvířata překonat několika místy, především dálkovým migračním koridorem u Vyškova, kudy teče Rostěnický potok do rybníka Kačenec. Rys však mohl přejít severní cestou i z Jeseníků, odkud z loňského roku evidujeme dvě pozorování rysa, které se navzdory intenzivnímu monitoringu nepodařilo později potvrdit. Jednalo se /tedy/ pravděpodobně o migranta, který už území opustil, možná se přesunul právě do Moravského krasu.

Většímu návratu rysa kromě fragmentace území a mortality na silnicích brání také pytláctví. Střílení chráněných šelem sice nemá mezi veřejností podporu, je však stále rozšířené. Potvrzuje to i poslední anonymní anketa organizovaná Katedrou myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze, kde se k nelegálnímu ulovení rysa v jihozápadních Čechách přiznalo 14,2 % dotazovaných myslivců, což je pro trvalé udržení životaschopných populací šelem v České republice alarmující stav. Budeme věřit, že v Moravském krasu bude averze k vracející se šelmě menší.