Čtení na tyto dny

Na dlani

Javorový list
přikryl město dlaní
a obrátil dlaň do všech koutů

Listem rozsvěcené světlo
puká brázdami smogových ulic
líhnoucími karburátory

V listu je vzkaz
abychom kmenům podali ruce

List nese varování
že nad kameny vyrvanými v lomech
jsou plíce města zaprášené

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Novější literatura o orchidejích


Jan Viewegh, č. 1/2010, str. 28

„K tomu, aby [člověk] poznal kouzlo neopakovatelných barevných odstínů květů našich orchidejí, aby pochopil podstatu složitých biologických dějů jejich života, nebo aby všechny v přírodě Československa jen spatřil, musí se vydat na cestu delší, než jakou vykonaly mnohé expedice za efektnějšími orchidejemi tropů. Při této cestě však objeví nejkrásnější rostliny naší květeny,“ sdělují v roce 1983 František Procházka a Václav Velísek. Jejich kniha Orchideje naší přírody (Academia) se stala učebnicí a tak trochu modlitební knížkou jedné generace milovníků domácích orchidejí.

Nevšední krásy evropských orchidejí si člověk všiml již v antických dobách, celé dějiny botaniky k nim přistupuje jako ke šlechtičnám mezi rostlinami. Ačkoliv podrobná botanická literatura v našich zemích vycházela již od konce 19. století, až v 60. letech 20. století vyšly první určovací příručky postihující taxonomickou pestrost čeledi orchidejí. Jejich autor Oldřich Potůček své orchidejářské dílo korunoval výpravnou publikací Všechno o orchidejích (Slovart 1996) vydanou s renomovaným slovenským fotografem-botanikem Ľuborem Čačkem. Obálku zdobí detail květenství vstavače Spitzelova, který Čačko objevil v 80. letech ve slovenských horách a učinil tak jeden z nejsenzačnějších orchideologických nálezů 20. století na území Československa.

Skutečným vyvrcholením intenzivního mapování mnoha desítek lidí a mravenčí práce po téměř patnácti letech průzkumů, excerpcí desítek herbářů a studiem stovek titulů literatury je životní dílo dvou členů Orchidea klubu - Matildy Jatiové a Jindřicha Šmitáka - Rozšíření a ochrana orchidejí na Moravě a ve Slezsku (AOPK 1996), které svým rozsahem, kvalitou zpracování i provedení nemá ani doposud v orchidejářském světě obdobu. Trpělivou prací druhého z autorů vychází navíc každoroční doplňky a aktualizace na stránkách klubového zpravodaje Roezliana.

Z dílny dalšího člena Orchidea klubu Petra Batouška pochází Klíč na určování druhů rodu Epipactis, rostoucích na území České republiky, který vyšel jako zvláštní číslo Roezliany v roce 2005. Autor není profesionální botanik, ale svou houževnatostí se postupně vypracoval v uznávaného evropského znalce rodu kruštík. Profesionálem není ani David Průša, autor Orchidejí České republiky (Computer Press 2005). Reprezentativní velkoformátová publikace shrnuje ve vysoké kvalitě stav poznání naší orchideofl óry na počátku nového tisíciletí.

Nic nemůže demonstrovat generační obměnu české orchideologie lépe, než ediční návaznost následujících dvou publikací. V roce 2003 vyšla práce Dagmar Dykyjové Ekologie středoevropských orchidejí (Kopp, České Budějovice), shrnutí celoživotní práce renomované botaničky a znalkyně orchidejí. O rok později stejné nakladatelství připravilo Zásady péče o orchidejová stanoviště Jany Jersákové a Pavla Kindlmanna. V roce 2008 vydalo Oblastní muzeum v Litoměřicích Orchideje Českého středohoří kolektivu severočeských autorů. Doufejme, že jde o první českou vlaštovku trendu, který je na jih a západ od našich hranic v plném proudu - vydávání podrobných monografi í jednotlivých regionů. V roce 2003 publikovali svoje zásadní dílo slovenští orchidejáři mladé generace pod vedením Jaroslava Vlčka Vstavačovité Slovenska (ZO SZOPK Orchidea Zvolen). Autoři ve své době překvapili odvážnou implementací tzv. BPC taxonomie založené na molekulární analýze sekvencí jaderné chromozomální a chloroplastové DNA, čímž se postavili na přední místo průkopníků této moderní taxonomické koncepce.

Od roku 2000 jsme se dočkali i dvou českých překladů významných prací o evropských vstavačovitých rostlinách. V roce 2000 vyšly Orchideje: planě rostoucí druhy a poddruhy Evropy, Přední Asie a severní Afriky (Ikar, Knižní klub) K. P. Buttlera a v roce 2009 Orchideje Evropy a přilehlých oblastí (Academia) německých autorů Baumanna, Künkeleho a Lorenze. První je dnes sice již trochu zastaralá, druhá představuje zase značně kontroverzní taxonomický pohled. Podstatné ale je, že pro běžného zájemce o poznání jihoevropských orchidejí jde o dobré příručky pro orientaci v problematice. Pokročilejší zájemci musí sáhnout po cizojazyčných moderních pracích, jako je ceněná kniha belgického botanika Pierra Delforge nebo některá z prací C. A. J. Kreutze či německy píšícího Horsta Kretzschmara. V Evropě vycházejí desítky periodik věnovaných domácím vstavačovitým a prakticky každá evropská země má knižně zpracovanou orchideoflóru.

Literatura je užitečná věc pro získání základního obrazu o taxonomii čeledi a hrubý odhad, kam asi nalezená rostlina patří. Řada taxonů je poměrně uniformních a jejich určení nebývá problém. Pro důkladné pochopení zákonitostí u složitějších rodů je nutno sledovat celé populace, ale nejen u nás, ale i v jiných zemích svého výskytu včetně příbuzných rodů a pokud možno několik let po sobě. Studium rostlin např. rodu tořič vyžaduje interdisciplinární znalosti mj. chemie, entomologie a průpravu ve statistice. A rázem jsme za hranicemi možností běžného zájemce. Při obrovské variabilitě orchidejí propadají na lokalitách, kde se vyskytuje více druhů pohromadě, tichému zoufalství i renomovaní znalci.

Dovolte mi na závěr příklad, pro který není třeba vážit cestu daleko za hranice. Díky péči skupiny obětavých nadšenců vedených dr. V. Vlačihou existuje kousek za Prahou jedna z nejkrásnějších orchidejových lokalit u nás. Křovinami zarůstající stráně, zpustlé sady a pastviny proměnily hodiny tvrdé práce v orchidejový ráj. Díky kterékoliv určovací příručce dojde i pouze trochu poučený laik k závěru, že ty tisíce rostlin patří druhu vstavač nachový. Ale pozor! Zkuste najít pět jedinců se zcela stejnými květy. Po prohlídce několika stovek rostlin (ta vyžaduje i gymnastickou průpravu, protože často není pro orchideje kam šlápnout) poznáte, že to skoro není v možnostech lidské paměti.

Pokud nás za orchidejemi vede opravdová láska k přírodě, není cílem rostlinu někam zaškatulkovat, tomu se příroda úspěšně brání, ale těšit se krásou těchto miniaturních klenotů, případně přiložit ruku k dílu a pomoci je uchovat v přírodě i pro budoucí generace. Ze své krásy a něžnosti neztrácí ani trošičku žádná rostlina jenom proto, že jí nedokážeme přiřadit správné vědecké jméno.

Jan Viewegh
člen Orchidea klubu Brno

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu