Čtení na tyto dny

Na dlani

Javorový list
přikryl město dlaní
a obrátil dlaň do všech koutů

Listem rozsvěcené světlo
puká brázdami smogových ulic
líhnoucími karburátory

V listu je vzkaz
abychom kmenům podali ruce

List nese varování
že nad kameny vyrvanými v lomech
jsou plíce města zaprášené

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Zhaslo světlo


Dana Zajoncová, č. 2/2010, str. 1

V době, kdy jsme začínali připravovat toto číslo, se mi poštěstil zajímavý zážitek. Vracela jsem se k večeru přes Vysočinu do Brna. Uháněli jsme rychlíkem stmívající se krajinou a do toho stmívání v celém vlaku zhaslo světlo. Blik. Přesně v tom bodě, kdy se den a noc potkávají. Dobrou půlhodinu až do Tišnova jsme jeli potmě. Umělé světlo zmizelo. Nebylo nikde, ani ve vlaku, ani v krajině. Vesničky a města se teprve líně rozsvěcely. Někteří netrpěliví cestující sem tam jako světlušky zablikali svými mobilními telefony. Rázem jsem pocítila klid a údiv. Uvědomila jsem si, jak dlouho už jsem neviděla tmu. Tak dlouho, že už jsem téměř zapomněla, jak vypadá. V 80. letech, když jsem byla malá, se občas stávalo, že za bouřky „vypnuli elektřinu“. To jsme pak zůstali o svíčce nebo i bez ní a nemohli psát domácí úkoly. V dnešní Evropské unii už je taková nedokonalost vzácná.

V posledním půlroce se dosud spíše opomíjené znečištění světlem uměle přidaným do noci začíná tematizovat i v českém prostředí. Od podzimu tu máme přeshraniční Jizerskou oblast tmavé oblohy. Před týdnem na problém upozornila celosvětová zhasínací kampaň Hodina Země, kterou poprvé ve větším měřítku reflektovali i uvědomělí čeští starostové a podnikatelé.

Několik dobře fungujících příkladů, jak žít v současném západním světě šetrněji, před pár dny zviditelnil environmentálně osvícený princ z Walesu. „Ocitli jsme se v pohádce s princem, který chrání planetu. Musíme mu pomoci,“ komentoval garant tohoto čísla astronom Jan Hollan jeho návštěvu v Hostětíně. Možná nepatřičně, ale přesto se mi vybavuje scéna, jak si malý princ poposedával se svou židličkou, aby mohl třiačtyřicetkrát uvidět západ slunce na své malinké planetě.

Toto číslo dokončujeme na Velký pátek, dva dny a dvě noci před působivou křesťanskou bohoslužbou, která začíná ještě za tmy vykřesáním ohně a zapálením paškální svíce a spěje k rozednění a oslavě světla vzkříšení. Velká noc světlo a tmu propojuje tajuplným způsobem, jenž má moc proměnit i nás. Kéž by rostla naše odvaha a schopnost přebrat vlastní zodpovědnost za sebe i místo, kde žijeme. „Jsem zodpovědný za svou růži…,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

Pěkné jarní počtení přeje

Dana Zajoncová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu